Skvostem Plzeňska je památkáři zachráněný zámek Nebílovy

Český venkov a vídeňské baroko se v nevelké obci na jižním Plzeňsku sešly jako dokonalí partneři. Pro hraběcí rod pánů ze Steinau ho postavil plzeňský stavitel a architekt Jakub Auguston v letech 1706 až 1719, projektantem byl zřejmě přední vídeňský stavitel Johann Lucas von Hildebrandt.

Nebílovy nechal postavit hrabě Adam Jindřich ze Steinau, významný válečník konce 17. století, na místě renesanční tvrze. Adam Jindřich se ale dokončení stavby nedožil. Panství zdědila jeho dcera Marie Terezie a prodala je Černínům.

V roce 1720 dostavěla Nebílovy Antonie Černínová z Chudenic, vše završil během oprav a rekonstrukce zámku v letech 1785 až 1789 Jan Vojtěch Černín. K zámku připojili okrasnou zahradu, obehnanou zdí s kapličkami. Zámek tehdy získal to nejhezčí - hlavní sál a kapli v zadní budově.

Překrásný Taneční sál vymaloval Antonín Tuvora v letech 1789 až 1791. Tuto památkovou „lahůdku“ se podařilo nádherně opravit, oprava trvala desítky let. Byla snesena a restaurována stropní omítka, aby ji památkáři šetrně vrátili na původní místo. Strop rozřezali na více než 600 dílů, musela být opravena i nosná dřevěná klenba.

Mistrovskou práci restaurátorů obdivují i návštěvníci ze zahraničí. Využívá se také jako koncertní síň, je velkým kontrastem k dalším, ještě neopraveným místnostem zadního traktu. Velký sál je přirovnáván k vídeňskému Schönbrunnu nebo zahradnímu pavilonu v Melku, které také Tuvora zdobil.

Výmalba představuje subtropickou krajinu se zvířaty a rostlinami. Součástí opravovaného traktu je i kaple svatého Antonína. V protilehlém křídle je výborná zámecká kavárna a prostor pro sezonní výstavy.

Dvojzámčí se dvěma podkovovitými trojkřídlými patrovými budovami s velkou hodinovou věží v přední části ilustruje, co se podařilo opravit a v jakém stavu byl nebílovský zámek před rekonstrukcí. Zadní trakt nebílovského zámku je smutným dokladem, kam až může zajít nekulturnost a lhostejnost. Po odchodu Černínů na zámek do Šťáhlav začaly Nebílovy chátrat. Mobiliář byl odvezen na jiné objekty.

Posledními majiteli byla hrabata z Valdštejna-Vartenberka, příbuzní Černínů, těm byl zámek lhostejný, používali ho jako hospodářský objekt, nakonec sloužil i jako obilná sýpka.

V 19. století se zřítila obě spojovací křídla, postupně byly zlikvidovány další hospodářské budovy.

Areál byl v roce 1919 po vzniku republiky zabrán v rámci pozemkové republiky, o pět let později ho rozdělili mezi členy sadařského družstva a místní obyvatele.

Tehdy nebyl o památky žádný zájem, spíše se na ně nahlíželo jako na něco dědičně nedobrého. Velkou jízdárnu dokonce zbořili až v roce 1975, kdy již byl objekt ve správě Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni.

S obnovou Nebílov se začalo po roce 1968 (o rok dříve získal zámek stát), v roce 1998 byl po desítkách let trvající rekonstrukci zpřístupněn veřejnosti (objekt je ve správě Památkového ústavu v Plzni). Vzhledem k velmi špatnému stavu, z něhož se vycházelo, je tu ještě spousta práce, to znamená i vynaložených peněz. Tato investice se ale rozhodně vyplatí.

V přední části zámku je prohlídkový okruh věnovaný životě šlechty, dějinám zámku. Hlavním motivem prohlídky jsou květiny, jejich motivy najdete na obrazech, grafikách, drobných předmětech.

Po návštěvě zámku můžete zavítat i na Naučnou stezku Nebílovy, zříceninu hradu Vlčtejn, zámek Kozel, ruinu hradu Lopata, zámek Blovice či navštívit hrad Radyni.