Hlavní obsah
Geierswalder See je malé moře. Foto: Profimedia.cz

Ráj pro cyklisty a bruslaře leží jen kousek od hranic s Německem

Lužická jezerní krajina se změnila v nádhernou volnočasovou oázu. Čtyřiapadesát kilometrů od česko-německých hranic, v trojúhelníku mezi Prahou, Drážďany a Berlínem, vznikl na německé straně ráj pro milovníky cyklistiky, in-line bruslení a vodních sportů.

Geierswalder See je malé moře. Foto: Profimedia.cz
Ráj pro cyklisty a bruslaře leží jen kousek od hranic s Německem

Snad největší rekultivační projekt v Evropě dokázal, že když se chce, dá se zachránit ledacos. Na březích postupně napouštěných jezer vznikly stovky kilometrů pohodových tras s luxusním asfaltovým povrchem, které vedou po březích jezer a borovými či březovými lesy. Většina tras je okružních a jednotlivé stezky na sebe navazují.

Soustava jezer se nachází v německé Lužici severně od saského Budyšína, v okolí městeček Hoyerswerda, Senftenberg a Spremberg. Jezera vznikají citlivou rekultivací a postupným zatopením povrchových hnědouhelných dolů.

Dnes v Lužici najdete přes dvě desítky jezer. Ještě nejsou zcela napuštěna, takže tu vidíte všechna stadia zaplavování — od nedávno ukončené těžby až po plně napuštěná jezera. V budoucnu by se Lužická jezerní pánev měla stát největší umělou jezerní oblastí v Evropě.

Pro sportovce ideální

Každé z jezer, propojených splavnými kanály, je trošku jiné. My jsme bruslařský prodloužený víkend zahájili u Senftenberger See. Vzniklo už v roce 1973 a v té době šlo o největší umělé jezero v Evropě. Okolím vede asi osmnáctikilometrová trasa, bez problémů sjízdná pro in-line bruslaře. Jediným trochu nepohodlným úsekem je průjezd samotným Senftenbergem, ale horší asfalt vám vynahradí příjemný přístav.

Foto: Profimedia.cz

Zajímavostí je přírodní rezervace na ostrově uprostřed jezera, kam není pro veřejnost vstup povolen. Stezka vede kolem rozhledny, z níž si ostrov můžete prohlédnout pěkně shora.

S dalšími jezery je Senftenberger See propojeno kanálem Koschener se soustavou zdymadel. Přes kilometr dlouhý kanál vás dovede k jezeru Geierswalder See, kolem něhož vede další — tentokrát šestnáctikilometrová — cyklostezka. Během projížďky kolem tohoto centrálně umístěného jezera nepřehlédněte malebný maják, který slouží jako restaurace a ubytování.

Prostřednictvím kanálu Sornoer se dostanete k jezeru Sedlitzer See. Tuto propojku nevynechejte, jinak byste minuli architektonicky nejzajímavější stavbu na jezerních stezkách, rezavou rozhlednu Rostnagel (česky by se její název dal přeložit jako Rezavý hřebík).

Rozhledna Rostnagel je vysoká 30 metrů, vyrobena byla ze 111 tun oceli. Odměnou za výstup je nádherný výhled na okolní jezera.

Foto: Profimedia.cz

Rozhledna z úmyslně zrezlého materiálu je vysoká třicet metrů a byla vyrobena ze 111 tun oceli. Když vystoupáte na její vrcholek, můžete se pokochat výhledem na několik okolních jezer, Partwitzer, Geierswalder či Sedlitzer See, ale i na větrné elektrárny v Klettwitz a tepelné elektrárny Schwarze Pumpe a Boxberg.

Posledním tipem pro bruslaře je trasa od těch předchozích trošku vzdálenější, ale rozhodně zajímavá. Bärwalder See, se svými 13 kilometry čtverečními největší jezero Saska, nabízí dokonalý asfalt, písečné pláže a koupání v čisté vodě. Milovníci kontrastů ocení také výhled na chladicí věže elektrárny Boxberg.

Eiffelovka naležato

Obrovský dopravník, jemuž se přezdívá ležící Eiffelovka, je další turistickou atrakcí. Vystoupejte na vrcholek konstrukce a rozhlédněte se po postupně rekultivované lužické krajině. Prohlídku doplňuje i výklad o historii povrchové těžby v Lužici.

Skrývkový most u jezera Bergheider See, mezi městy Lauchhammer a Finsterwalde, patří mezi největší pohyblivá technická zařízení na světě. Jeho rozměry jsou opravdu úctyhodné: délka 502 metrů, šířka 202 metrů, výška 80 metrů a hmotnost 11 tisíc tun. Kdyby se postavil, byl by dokonce o 191 metrů vyšší než slavná pařížská Eiffelova věž.

Skrývkový most patří mezi největší pohyblivá technická zařízení na světě.

Foto: Profimedia.cz

Obří dopravník se sériovým označením F60 byl sestaven mezi lety 1989 až 1991 na místě vzdáleném asi čtyři sta metrů od místa, kde ho najdete dnes. Na jeho smontování pracovalo až tisíc dělníků. V provozu nakonec byl kvůli omezování povrchové těžby uhlí v Německu jen od února 1991 do června 1992, tedy ani ne rok a půl. Po skončení těžby měl být železný obr rozebrán. O jeho zachování se zasloužila skupina nadšenců, díky nimž vzniklo unikátní muzeum.

Dopravník byl největším mechanismem v celém dole, přitom se uhlí vůbec nedotkl. Sloužil k přepravě skrývky. Jde o poslední z pěti exemplářů tohoto typu, využívaného od roku 1969. Zatímco jeho čtyři starší bratři jsou stále v provozu v dolech, tento nejmladší se otevřel návštěvníkům. První turisty přivítal po pěti letech příprav, tedy v roce 2002.

Kancléřská vyhlídka

Během prohlídky F60 se dostanete do výšky až 74 metrů a z ramen konstrukce se můžete porozhlédnout po lužické krajině, kde se mísí zbytky dolů s již rekultivovanými plochami obrovských jezer i větrnými elektrárnami na obzoru.

Během exkurze vám průvodce povykládá o historii povrchové těžby v Lužici.

Foto: Profimedia.cz

Během devadesátiminutového okruhu ujdete více než kilometr a dorazíte až na špici celé konstrukce, kde je krytá vyhlídková plošina.

Navštívíte také Kancléřskou vyhlídku. Z ní se v září roku 2000 po ještě zdaleka ne tak dokonale zrekultivované krajině rozhlížel tehdejší německý kancléř Gerhard Schröder.

Součástí prohlídky areálu je i pojízdný dvoupatrový blok, který dříve sloužil jako zázemí pro zaměstnance, jídelna, dílny, sklady i kanceláře vedoucích dolů. V tomto obslužném prostoru, který se také spolu s dopravníkem pohyboval po kolejích, jsou nyní pokladna, informační centrum a restaurace.

Stroj si projdete buď s průvodcem, nebo vezmete zavděk sluchátky s výkladem v různých jazycích. Dobrou zprávou je, že nechybí ani čeština. V průběhu roku se v areálu prohlídkového dolu konají koncerty, hudební festivaly a sportovní akce.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků