Fotbalový plácek tu nechybí ani v těch nejchudších částech města. A v místních restauracích víc než záběry z olympijského Ria lidé sledují právě fotbal.

Obyvatele hlavního města Asunciónu čistota ulic příliš neznepokojuje. A na mizerných chodnících je dobré koukat pod nohy. Přesto má metropole atmosféru, která chytne za srdce. Volnost, jakou tu mají obchodníci, ovšem až zaráží.

Vedle sebe Mein Kampf a Deník Anny Frankové

Šokující byla třeba nabídka jednoho z novinových stánků: těsně vedle sebe nabízel Hitlerův Mein Kampf a Deník Anny Frankové. A boj s padělky? To už neřeší vůbec nikdo. Ani stát. V obchodech kamenných, ale i v pouličních stáncích koupíte „zaručeně pravé“ výrobky všech světových značek. Tady ale prodejce nikdo nestíhá.

Zato o to, kdo je autorem tradiční oblíbené paraguayské polévky, se místní umějí pěkně pohádat. Vzniká z kukuřice, vajec, mléka a cibule. A ve skutečnosti to žádná polévka není. Nevaří se totiž, ale peče a je to spíš jakási buchta. Konzumuje se příborem – nebo rukou.

Lopéz, nebo Rodriguéz?

Paraguay supa, jak si ji můžete objednat prakticky v každé restauraci, má na svědomí kuchař, který buď z neznalosti, nebo z nešikovnosti nechal polévku ztuhnout. Bylo to prý během jedné z válek, kterých si Paraguay i kvůli své strategické poloze užila dost. Uvařit ji přikázal jeden slavný generál. Který to ale byl? Lopéz, nebo Rodriguéz?

Při jednom setkání s českou parlamentní delegací, která přijela do Jižní Ameriky navazovat spolupráci, se kvůli tomu do sebe dokonce pustili honorární konzul ČR Anthony Chytil Ballon s šéfem parlamentního zahraničního odboru Willianem Bogarinem.

Ani jeden nechtěl ustoupit, sháněli na svoji podporu dobrozdání dalších lidí v okolí. Dopadlo to zhruba půl na půl, a tak i při našem odjezdu ze země jsme pravdu neznali. Zkrátka, takové jsou legendy. I za oceánem.