Hlavní obsah
Borovice černá (Pinus nigra) neztratila nic ze svého půvabu ani po ořezání spodních větví. Patří k nejtolerantnějším stromům na světě. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Objevte všechny krásy borovice

Nenaparuje se pompézními květy ani nehýří podzimní pestrostí, vlastně je to úplně obyčejná dřevina. Ovšem jen do doby, než se s pačesatou borovicí poznáme blíž.

Borovice černá (Pinus nigra) neztratila nic ze svého půvabu ani po ořezání spodních větví. Patří k nejtolerantnějším stromům na světě. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Objevte všechny krásy borovice

Může být stromem i keřem, to podle druhu či odrůdy a místa, kde se narodila. Spousta borovic včetně sličné vejmutovky má americké kořeny.

Naší rodačkou, ovšem proslulou i v zahraničí, je sosna neboli borovice lesní. Jiné pocházejí z Balkánu, Japonska, Tibetu, Indie, Španělska. Vždyť na světě existuje na 120 druhů!

Od sólisty po pinetum

Málokterá dřevina má tolik podob, co borovice. Každá se může vydat na sólovou dráhu, ať už do alpína, na vřesoviště, doprostřed trávníku či štěrkoviště, před dům, ke schodům, nebo třeba na střešní záhon. Ani v nádobě nezklame.

Komu by bylo osamocené borovičky líto, sestěhuje jich několik k sobě anebo rovnou založí pinetum. To je taková zahrada, do které sázíme rozmanité druhy borovic tak dlouho, dokud nevznikne ucelená sbírka.

Výraz pinetum vychází z latinského jména pro borovici Pinus, jež dalo základ názvu čeledi borovicovitých Pinaceae, kam patří také modřín, cedr, smrk, jedle. I tyto dřeviny mají vstup do pineta povolený.

Ozdobná poznávací znamení

Jehličí, šišky i borka mívají tak výrazné rysy, že podle nich poznáme, o jaký druh borovice jde.

Šišky buclaté, 4 až 6 cm dlouhé a dokonale souměrné nosí borovice hustokvětá (P. densiflora), kdežto kleč (P. mugo) je má při stejné velikosti excentricky mnohotvárné. Dlouze válcovité šišky vejmutovky (P. strobus) jsou zase tak smolnaté, že s nimi zatopíme, i když jsou vlhké.

Zdobné šišky borovice hustokvěté (P. densiflora) jsou souměrné a široce rozevřené. Dozrávají ze zelených samičích šištic ve třetím roce.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Také borka leccos prozradí. Pokud je rezatá a rozpukaná tak, že z ní můžeme odloupnout desku a vyrobit lodičku, patří naší sosně (P. sylvestris) známé z lesů a parků. Tamtéž roste borovice černá (P. nigra), která si vysloužila název podle tmavé barvy kůry a jehličí.

Okázalejší je vzácná borovice Bungeova (P. bungeana), svůj kmen obléká do pestré maskáčoviny.

Jehlicovité listy lze rozdělit na měkké, které vyrůstají ve svazečcích po třech až pěti, a tuhé, spojené poutkem do páru či trojice. V první skupině najdeme borovici Jeffreyovu (P. jeffreyi) s jehlicemi dlouhými až 30 cm a skvostnou borovici himálajskou (P. wallichiana), jejíž delikátní jehličí visí z větví jako jemné záclonky.

Ve druhé skupině se lesknou jehlice borovice bělokoré (P. heldreichii), která si většinu života udržuje dokonale kuželovitou korunu. Náleží sem i borovice pokroucená (P. contorta), jíž daly jméno křivolaké větve a listy o délce 4 až 8 cm.

Dokonalý kužel vytváří borovice bělokorá (P. heldreichii). Při skupinové výsadbě necháme okolo dřevin dostatek místa.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Vítaným zpestřením jsou zlatolisté kultivary kleče Winter Gold či borovice lesní Aurea. Z ní vzešel i populární ocelově modrý keř Watereri.

Jako kopec zlata září přirozeně hustá odrůda kleče (P. mugo) Winter Gold. Roste pomalu do výšky okolo 1 m a podobné šířky.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Hrátky s tvary

Borovice lesní Fastigiata má v genech striktně sloupovitý vzrůst. Vejmutovka Pendula je kaskádovitě převislá a borovice hustokvětá Umbraculifera se postupně mění z koule na paraple.

Čarověníky zase přirozeně napodobují hříbky a bubnové paličky. Nůžky k tomu nepotřebují. Ovšem i jedince s korunami ladně neladnými můžeme upravit do vysněné podoby.

Tajemný čarověník korunuje zídku z dutých tvarovek. Vzhledově se až na milimetrové roční přírůstky nemění.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Prostě zkrátíme roční přírůstky, které jsou podle barvy šupin buď bělavé, zelenkavé, nebo nažloutlé a každé jaro stojí na vrcholech loňských koncových větví jako svíčky. Pokud nechceme rostlinu jen zahustit, ale úplně ji zastavit v růstu, vylomíme celé výhonky.

Komu nechybí trpělivost, může si vytvarovat tzv. obláčkový strom, klenot japonských zahrad. K tomu se hodí modře ojehličená borovice drobnokvětá (P. parviflora) Glauca, která z Japonska přímo pochází. Borovice ohebná (P. flexilis), proslulá poddajností a pružností dřeva, svádí k tvarování pomocí drátů a závaží.

V japonské zahradě nesmí chybět exkluzivní borovice drobnokvětá (P. parviflora) Glauca, připomínající patrový dort.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Slunečná pohoda vítána

Borovice nerada žije ve stínu, mokru a stísněných podmínkách. Za světlo a volnost se spokojí i s bídnou půdou. Dlouhé kořeny jí pomáhají hledat vodu v hloubce, udržet se na skále a odolávat větrným smrštím.

Ochránit se před sypavkou způsobující prosychání či rzí vejmutovkovou, vůči které jsou citlivé pětijehličné druhy, však borovice nedovede. Chorobami ale moc často netrpí.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

A tak může borovice dál nahlížet do domácností čížků, zvonků a kosů a servírovat semena brhlíkům, sýkorkám, strakapoudům i veverkám.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků