Hlavní obsah
Vstupní branka s rozkvetlým, 90 let starým rododendronem. Foto: Archiv čtenáře (18x)

Japonská zahrada na Děčínsku sklízí zasloužený obdiv a pozornost

Už dvanáct let buduje na Děčínsku svou japonskou zahradu náš čtenář Zdeněk, a jak říká, stále ještě není zdaleka hotová. Jeho dílo si ovšem už stihlo najít spoustu příznivců a obdivovatelů. Ti se mohou v blízké budoucnosti těšit na jezírko, jež je jedním z prvků, které na zahradě zatím chybí. I bez něj je ovšem zahrada pastvou pro oči.

Vstupní branka s rozkvetlým, 90 let starým rododendronem. Foto: Archiv čtenáře (18x)
Japonská zahrada na Děčínsku sklízí zasloužený obdiv a pozornost

„Moje cesta k japonské zahradě vedla přes bonsaje, jejichž pěstování se věnuji zhruba 30 let. Samozřejmě, jak se počty bonsají zvyšovaly, mým snem bylo umístit je v pěkné zahradě. Z původních představ o malém zákoutí pro bonsaje záhy sešlo a já začal přemýšlet o zahradě v japonském stylu,“ napsal nám čtenář.

Zadní část zahrady zdobí kromě jiných dřevin nezbytná sakura (na snímku v květu).

Foto: Archiv čtenáře

Foto: Archiv čtenáře

Projekt zahrady si vypracoval majitel sám. Cesta, po níž se rozhodl vydat, byla jasná. Zatímco mnoho zahrad podobného typu je budováno jako dialog mezi východní a západní kulturou, ta jeho měla být spíše předělem dvou světů.

Foto: Archiv čtenáře

Nápaditě řešené zákoutí, kde rozkvetlé keře vytvářejí barevnou kulisu pro solitérně umístěný kámen s mechem na štěrkové ploše.

Foto: Archiv čtenáře

„To znamená v momentě, kdy za sebou zavřu vstupní branku, se chci ocitnout ve zcela jiném, odlišném prostředí, než je to vnější, ze kterého přicházím. V mé zahradě by na mne měl čekat svět, který mi bude blízký, který mi přinese nová poznání, zklidní mou mysl, bude mne uspokojovat po všech stránkách a třeba mne přinutí i k tomu, přemýšlet o sobě, o životě a o věcech, které s tím souvisí. Prostě by to měl být prostor, který navodí nejen harmonii duše, ale bude sloužit i k příjemné relaxaci. Moje prvopočáteční představa vycházela z toho, že chci mít své nedotknutelné soukromí,“ vysvětluje Zdeněk.

Jedním z charakteristických prvků japonských zahrad jsou vypouklé dřevěné mostíky. V této vede přes suché koryto potoka.

Foto: Archiv čtenáře

Studánka tsukubai

Foto: Archiv čtenáře

Čtenáři se líbily velké plochy originálních kare-sansui (tj. plochy pokryté světlým štěrkem uhrabávané do různých obrazců, často s několika velkými kameny jako dominantami).

Bylo zřejmé, že právě takový prvek nesmí v jeho zahradě chybět. Chtěl jej ovšem přirozeně spojit s okrasnou zelení a trávníkem tak, aby působil vyváženě a zajímavě. Důležité bylo, aby jedna plocha nepřebíjela druhou.

Kopcovitá scenérie v přední části zahrady s lampou.

Foto: Archiv čtenáře

Kopcovitou scenérii vytvořil čtenář především prostřednictvím do koule stříhaných buksusů.

Foto: Archiv čtenáře

Jako propojovací prvek nakonec majitel použil cestu tvořenou šlapáky, jež začíná u vchodu do domu, vede celou zahradou a lze po ní dojít až do zadní části, k altánu.

Bambusový hájek s kamennou lampou

Foto: Archiv čtenáře

K nádherným detailům zahrady patří tento tvarovaný Chamaecyparis pisifera.

Foto: Archiv čtenáře

Zahrada je rozdělena do několika kompozičních celků.

„Najdeme zde kopcovité scenérie tvořené hlavně z tvarovaných a do koulí stříhaných buxusů a azalek, které časem přerostou svůj rámec a spojí se do klasické karikomi, tzv. zelené vlny. Najdeme zde i zákoutí s bujnější vegetací nebo bambusové háje. Vegetace je tvořena hlavně z asijských dřevin, najdeme zde např. japonské javory, které na podzim rozzáří celou zahradu, na jaře kvetoucí sakuru, tvarované japonské borovice (Pinus parviflora a Pinus densiflora), které jsou královnami japonských zahrad, nebo rododendrony rodu Yakushimanum. Vše doplňují mechové ostrůvky ve štěrku s nezbytnými kameny. Ať už jsou to kameny jako součásti kompozic nebo volně stojící, tzv. solitérní kameny o váze až několika tun. Všechny pocházejí z okolí,“ popisuje čtenář.

Podzimní hra barev v zahradě

Foto: Archiv čtenáře

Foto: Archiv čtenáře

To, co na něj stále ještě čeká, je vybudování jezírka. Plánuje ho na severní straně zahrady. Stejně, jako vše ostatní v japonské zahradě, má i umístění jezírka svou logiku, kterou Zdeněk vysvětluje takto: „Sever je Japonci označován jako strana Želvy, a proto právě tam by měla být v zahradě voda.“

Jezírko je naplánováno jako okrasné, obývat jej budou nezbytní kapři Koi.

Tvarované borovice nesmí chybět v žádné japonské zahradě.

Foto: Archiv čtenáře

Foto: Archiv čtenáře

Ačkoli japonská zahrada není ještě hotová, už dnes má spoustu příznivců na sociálních sítích. Její snímky zveřejnili i na stránce Japanbook, která je věnovaná kultuře Japonska.

Našeho čtenáře rovněž upřímně potěšila návštěva světoznámé sopranistky původem z Japonska, paní Nao Higano, jež do zahrady zavítala společně se svým manželem.

Cestu z kamenných šlapáků lemují azalky.

Foto: Archiv čtenáře

Čtenářovi se líbí velké plochy pokryté světlým šterkem, proto je do své zahrady zakomponoval ve štědré míře.

Foto: Archiv čtenáře

„Přestože udržovat zahradu v perfektním stavu je velice náročné jak fyzicky, tak i časově, jsem rád, že mám prostor, kde je mi za jakýchkoliv okolností dobře a který mne dobíjí svou energií,“ uzavírá svůj dopis pan Zdeněk.

Zahrada pod sněhovým popraškem získává nové kouzlo.

Foto: Archiv čtenáře

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Související články

Výběr článků