Článek
Do jedné velké rodiny tykví (Cucurbita) patří impozantní dýně, kuriózní patizony, cukety neboli cukýny a také roztodivně tvarované tykvičky, které jsou sice nepoživatelné, zato velmi dekorativní.
Ač tyhle plodiny působí exotičtěji než třeba mrkev s bramborami, je s nimi překvapivě méně práce, takže je na svých záhonech mohou směle uvítat i pěstitelští nováčci.
Jako od malíře. Že by mistr štětce vyměnil plátno za dýni? Pestrobarevné abstraktní motivy dělají z obyčejného plodu umělecké dílko.
Snad jen ten, kdo počítá každý centimetr půdy, by si měl pozvánku dobře rozmyslet, protože tykve rády své šlahouny vysílají do vzdálenosti několika metrů a vyvazování do výšky není kvůli tíze plodů vždycky možné.
Přehršel tvarů a barev
Válcovité, kulaťoučké, ve tvaru hrušky, zvonku, káči, turbanu nebo třeba dešťové kapky. Tykve uchvacují růzností tvarů a také barev.
Některé se spokojí pouze s bílou, žlutou, oranžovou, narůžovělou, našedle modrou, zelenou. Jiné spolu soutěží o nejkrásnější proužek či skvrnku na pestrobarevném kabátku.
Sychravé večery už vás nezaskočí. Čím na podzim prohřát byt
Jedna je na dotek hladká jako sklo, druhá žebrovaná a další hrbolatější než stádo velbloudů. A velikost? O tu se dokonce svádějí soutěžní boje o rekord.
Zatímco miniatury strčíme do kapsy, gigantické dýně směle konkurují mohutnosti Rovninských bludných balvanů.
Zdravé mlsání
Podle všeobecného mínění řadíme tykve mezi zeleninu. Botanika však hlásá, že plody, jejichž semena se vyvíjejí uvnitř a nikoli na květonosném stonku, patří mezi ovoce.
Přehlídka barev a tvarů. Různorodost tykví nás pokaždé znovu ohromí. Podzim by bez nich byl ošizený.
K dekoraci. Drobné nepoživatelné tykvičky kuriózního vzhledu můžeme nechat šplhat po plotě či pergole.
Tak či onak, z málo kalorických tykví nabitých vlákninou, vitaminy, minerály a antioxidanty vykouzlíme spoustu kulinářských specialit. Můžeme je podusit, orestovat, upéct, zapéct, ugrilovat, naložit, vyrobit z nich koláč, polévku, nádivku, kompot, čatní i džem. Jestli budou mít chuť nasládlou, lehce pikantní nebo ořechovou, záleží na zvolené odrůdě.
V obchodech se zdravou výživou seženeme semena tykví bohatá na bílkoviny a vitamin E. Chceme-li sklízet vlastní jedlá bezslupkatá semena, vysejeme odrůdu tykve olejné (Cucurbita pepo var. oleifera) Eso.
Na jižní Moravě a v Rakousku se z dýňových semen lisuje olej tmavé barvy. Vynikající je do salátů, polévek nebo třeba ke kozímu sýru s čerstvě upečeným chlebem a černými olivami.
Vázy i strašidla
Nepřehlédnutelné oranžové dýně i drobnější pestrobarevné tykvičky výstředních tvarů se bezvadně hodí k tvorbě podzimních zátiší kolem domu i na zahradě.
Ani balkon nebo parapet nepřijdou zkrátka, když ho přizdobíme truhlíkem s tykvičkou uloženou v hnízdě z vřesu.
Zábava pro děti. Nejen ve strašidelnou masku, ale i v líbezný obličejík, a dokonce vázu se může proměnit dýně velkoplodá.
Kdo rád slaví halloweenský svátek, ten se neobejde bez lžíce ke dlabání a nožíku k vyřezávání strašidelných dýňových masek a čarovných luceren nejlépe z velkoplodých odrůd, jako jsou Goliáš či Gran Gigante.
Z vydlabaných tykví s tvrdou slupkou vznikne stylový sezonní obal na květináč či vázu pro pozdně kvetoucí aranže z aster, jiřinek nebo třeba rozchodníkovců (Hylotelephium) a bramboříků.
Budoucnost ukrytá v semínku
Z jediného semene vyroste mohutná rostlina s dlouhými šlahouny, které když zhruba za pátým listem uštípneme, rozvětví se a přinesou ještě bohatší úrodu.
Připravujeme zahradu na zimu
Tykve si můžeme předpěstovat doma nebo ve skleníku od poloviny dubna. Sazenice odkážeme ven až v druhé půlce května, kdy už nehrozí mrazíky.
Ve stejný čas vyséváme semena přímo na záhon anebo ještě lépe na hromadu výživného kompostu do hloubky asi 2 cm.
Hojnost semen. Některá jsou jedlá, jiná se hodí jen k výsevu. Po opláchnutí a dokonalém osušení je uložíme třeba do obálky na suché, tmavé místo.
Okolí mladých rostlin namulčujeme posečenou trávou, aby se v půdě udržela déle vlhkost. Později se o to postarají listy samy, které svým stínem zároveň potlačují růst plevele.
Semena miniaturních nejedlých druhů můžeme vysít k plotu, pergole či do záhonu k vigvamu z tyček a rostliny po nich necháme šplhat vzhůru. Plůdky neváží moc, a tak nehrozí, že by se rostlina nebo opora zbortila.
Pěstitelské tipy
Nádržka na vodu: tykve jsou neustále žíznivé, v suchu živoří. Předpěstované sazenice proto vysazujeme do důlků. Totéž uděláme se semeny. Při zálivce nebo po dešti se kolem rostliny vytvoří tůňka, z níž voda prosakuje přímo ke kořenům a neodtéká bez využití do ztracena.
Slaměné lůžko: plody tykve velkoplodé (Cucurbita maxima) mohou vážit několik desítek kilogramů. Aby se neotlačily a při skladování déle vydržely, uvelebíme je na vrstvu slámy.
Mladé plody a menší druhy podložíme prkénkem, cihlou nebo plochým kamenem. Zabráníme tak přímému kontaktu s vlhkou hlínou a řádění hniloby.
Čas sklizně
Tykve sklízíme od července do října podle toho, o jaký druh či odrůdu se jedná a kdy jsme je vysadili. Cukety můžeme sbírat mlaďounké, k dlouhodobému skladování se beztak nehodí.
Slunce, vlhko, živiny. Ani bez jednoho se tykve neobejdou. Všechny druhy včetně dýní a cuket můžeme pěstovat ve zvýšeném záhonu nebo rovnou na kompostu.
Zato mnohé dýně včetně oblíbené muškátové (Cucurbita moschata) v mnoha kultivarech, z nichž některé voní po melounu a chutnají ořechově, či oblíbené hokkaido, které při zpracování nemusíme loupat, vydrží na bezmrazém místě dlouho do zimy.
Plody by před utržením měly být perfektně vyzrálé. Poznáme to podle syté barvy, ztvrdlé slupky a dutého zvuku, který při poklepu vydávají. Dalším znamením připravenosti ke sběru je zdřevnatělá stopka a jemné trhlinky okolo ní.
Oblíbené hokkaido. Tykev s velmi chutnou dužninou nemusíme loupat. Je významným zdrojem betakarotenu, z něhož si tělo tvoří vitamin A.
