Článek
Zvonky (Campanula) tvoří jeden z nejpočetnějších rodů zahradních rostlin. Převážná část pěstovaných variet jsou mrazuvzdorné trvalky, ostatní vyséváme jako jednoletky nebo dvouletky.
- Všechny na sebe upozorňují charakteristicky tvarovanými květy v podobě převislé trubky, baculaté misky nebo rozevřené hvězdy. Zajímavě vypadají plnokvěté formy.
- Většina se pyšní modrou barvou nebo modrou s nádechem červené, což vnímáme jako fialovou. Některé jsou našedlé, růžové nebo bílé, vždy s chladným podtónem. V záplavě letní pestrosti proto rozkvetlé zvonky působí vždy jako ostrůvky klidu.
Do skulin a skalek
Vyznavači miniatur zajásají nad zvonkem maličkým (Campanula cochlearifolia). I v té nejmenší skulině připomíná vzácný klenot. Hrubé rysy kamenů, okraje patia nebo schodů zjemňují koberečky utkané z letních hvězdičkovitých kvítků zvonku Poscharkova (C. poscharskyana), zvonku dalmatského (C. portenschlagiana) a zvonku garganského (C. garganica).
Zvonek klubkatý (C. glomerata) má hrubé listy a husté koncové shluky. Čile se rozrůstá. Na snímku odrůda Caroline.
Třetí jmenovaný přináší nápadnou zlatolistou odrůdu Dickson’s Gold, kterou sázíme na místo, kam se nedostanou polední paprsky. Mnohem širší šálkovité květy mají polštáře 20 až 30 cm vysokého, od května do srpna kvetoucího zvonku karpatského (C. carpatica).
Z Itálie pochází poléhavý, dlouhodobě kvetoucí Campanula isophylla v bílé či modré barvě. U nás jej pěstujeme jako letničku ideální do truhlíků a závěsných košů. Vyžaduje ochranu před úpalem.
Asi 60 cm vysoký kříženec Campanula Sarastro rychle roste, nakvétá už od května a je značně dlouhověký.
Ozdoby záhonů
Středně vysoké druhy a odrůdy nejlépe vynikají ve větších skupinách. Uplatníme je na tradičním letním záhonu, ale také pod stromy a keři. Velké oblibě se těší zvonek broskvolistý (C. persicifolia). Jeho velké květy na útlých stopkách mu propůjčují vzdušný charakter, takže výborně zapadne do romantických nebo přírodních sestav.
Bujně, nikoliv invazivně se šíří podzemními oddenky. Podobně životaschopný je i zvonek klubkatý (C. glomerata) známý pro svá květenství nahloučená na vrcholku tuhého stonku.
Pokryvný zvonek garganský (C. garganica) uplatníme na skalce, suché zídce, v záhonových bordurách, podél patia nebo schodů.
Svým vzhledem nezklame ani kříženec Campanula Sarastro. Velmi dlouhé trubkovité, temně fialové květy se objevují od května, po sestřihu pak ještě i v říjnu. Velice pohledné trsy vzpřímených stonků s mělkými pohárkovitými květy vytváří Campanula latiloba.
Kvete modře až lila, svěží bílá barva patří kultivaru Alba. Mezi dvouletkami vyniká známý zvonek zahradní (C. medium), který své buclaté zvonce předvádí v červnu následujícího roku po vysetí.
Zahradní dominanty
Obří zvonky se stávají chloubou zahrady. Směle se ujímají vůdčí role na záhonech nebo mezi nižšími keři. Hodí se i k výsadbě do nádob pro balkón či terasu. Do úctyhodné výšky dospělého člověka dorůstá krátkověký, zato spolehlivě se vysemeňující zvonek jehlancovitý (C. pyramidalis), jehož strnule vzpřímené hrozny snadno uplatníme i ve formální výsadbě. Stejně okouzlující jsou široké trsy o půl metru nižšího zvonku bělokvětého (C. lactiflora).
V červnu se objevují vzdušné hrozny zvonku broskvolistého (C. persicifolia). Tato okouzlující trvalka dobře snáší sucho.
Po celé léto kvete velmi bohatě a nejen bíle. Mnoho kultivarů, včetně oblíbeného modrofialového Prichard’s Variety nepřesáhne 1 m. Rok co rok svými štíhlými latami dlouhých bílých nebo různě fialových květů oslňuje zvonek širokolistý (C. latifolia). Nezastaví se, dokud nedosáhne výšky 120 až 150 cm.
Pro milovníky nevšednosti
Citronově až krémově žlutým vybarvením překvapuje zvonek žlutokvětý (C. thyrsoides). Tvoří až 70 cm vysoké, husté válcovité klasy vonných květů. Po odkvětu odumírá.
Jemnou eleganci v sobě skrývá Campanula Burghaltii. Dlouhé květy nesou nezvyklou světle šedou až stříbřitě levandulovou barvu. Trvalka měří asi 60 cm na výšku a 30 cm na šířku.
