Hlavní obsah
Vilu v ulici Pod Horkou navrhl architekt a hokejista Bohumil Modrý. Foto: Petr Horník, Právo

Na vycházku jsme se tentokrát vydali do Černošic, městečka osmnáct kilometrů jihozápadně od centra Prahy. Zajímaly nás vily, které si tu od druhé poloviny 19. století nechávala stavět tehdejší smetánka jako svá letní obydlí. Zjistili jsme třeba to, jakou budovu tu navrhl architekt, hokejista a později i politický vězeň Bohumil Modrý (+1963).

Vilu v ulici Pod Horkou navrhl architekt a hokejista Bohumil Modrý. Foto: Petr Horník, Právo
Vily v Černošicích navrhoval i slavný hokejista

Naši vycházku začínáme před kostelem Nanebevzetí Panny Marie, kde na nás už čeká Stanislava Micková, průvodkyně Pražské informační služby – Prague City Tourism.

„První písemná zmínka o Černošicích je už z roku 1115 a obec tu vznikla zřejmě ještě dříve,“ začíná vyprávět. Název je prý odvozen od vlastního jména, zřejmě tedy tehdejší vesnice příslušela k rodu Černochových, odtud Černošice. „Právě tady, kolem kostela, byl původně střed obce,“ pokračuje průvodkyně.

Do něj máme možnost krátce nahlédnout. Dozvídáme se letopočet jeho vzniku. Ve své dnešní podobě vznikl v roce 1774, zato jméno architekta je neznámé. Objevujeme tu i jednu zajímavost. Moderní oltář, který má podobu mořských vln a kde nechybí křesťanský symbol ryby od akademického sochaře Petra Váni.

„Váňa je také autorem náhrobku Věry Čáslavské na místním hřbitově, jelikož naše nejslavnější gymnastka v Černošicích vyrůstala a žila,“ vysvětluje průvodkyně.

Kostel je pro nás ovšem jen krátkou zastávkou, dnes nás zajímají stavby světské -slavné černošické vily.

Obydlí od Josefa Hakla, ulice V Dubině

Foto: Petr Horník, Právo

„Ty tu začaly vyrůstat ve druhé polovině devatenáctého století,“ pokračuje Micková. Souvisí s tím, možná překvapivě, rozvoj průmyslu v té době. „Řada lidí tehdy zbohatla. Vznikla tak vrstva podnikatelů a bankéřů, kteří sice měli peníze, ale neměli šlechtický původ. A tak se aristokracii alespoň pokoušeli napodobit,“ vysvětluje.

„Ve městech si tak průmyslníci stavěli paláce. Takto vznikl například Schebkův palác v Praze v ulici Politických vězňů, nedaleko Václavského náměstí. Ten si nechal postavit stavitel a podnikatel Jan Schebek,“ dává příklad.

Na venkově pak tito lidé skupovali šlechtické zámky a zámečky, nebo si rovnou sami stavěli svá letní sídla. A právě Černošice byly pro taková letoviska ideálním místem.

„Okolní romantická krajina je navíc opředena bájemi, nedaleký Kazín byl například údajně sídlem Krokovy dcery Kazi,“ popisuje Micková. Černošice měly i praktické výhody – od roku 1862 touto obcí vedla železniční dráha a od roku 1883 tu byla i zastávka Slánka.

Renesanční člověk

Stoupáme do kopce k vilové čtvrti a první zastávkou je vila Antonína Reinwarta (+1929). „Byl to nejen nakladatel a knihkupec, ale i vášnivý včelař a vinař,“ tvrdí průvodkyně. „V roce 1890 požádal architekta Jana Vejrycha, aby mu v Černošicích postavil letní vilu.“

V ulici Waldhauserova, vila od Jana Vejrycha

Foto: Petr Horník, Právo

Neměla to být obyčejná stavba, ale přímo ukázkový typ letního sídla. „V roce 1891 se v Praze konala Jubilejní zemská výstava, Antonín Reinwart měl mimochodem na starost její zdárný průběh. A plány své vily zde také vystavil,“ dozvídáme se. Ve stejném roce byla černošická vila hotová.

My si teď prohlížíme působivou stavbu a průvodkyně nás upozorňuje na prostornou verandu. „Od začátku se plánovalo, že ve vile se bude scházet velká společnost,“ vysvětluje náš doprovod. „Reinwart se později dokonce stal starostou Černošic,“ dodává průvodkyně. Krásné vily poté začaly v Černošicích růst jako houby po dešti.

My se zastavujeme o kus dál u stavby, kterou v roce 1937 navrhl architekt Bruno Rücker. V té době už se prosadil funkcionalismus a ten kladl důraz na účelnost a jednoduchost. „Některé stavby té doby ovšem naopak vyjadřují touhu po romantice, je to taková odpověď na funkcionalismus,“ říká Micková. To je i případ této romantické vily.

„Všimněte si kulatých oken a oblouků, proškrabávané omítky nebo použití dřeva i kovu,“ dodává průvodkyně. „Tomuto stylu se někdy říká barrandovský, několik podobných vil je totiž na pražském Barrandově.“

Vila od slavného hokejisty

Na tento „barrandovský sloh“ narazíme na naší vycházce ještě několikrát, třeba u vily v ulici Pod Horkou z roku 1932 od Bohumila Modrého. „Modrého lidé většinou znají jako hokejového brankáře. Byl to dvojnásobný mistr světa a na olympijských hrách ve Svatém Mořici v roce 1948 získal stříbrnou medaili,“ vypráví průvodkyně. „Zároveň to byl vystudovaný architekt. V Černošicích měl chalupu a navrhl tu tři domy.“

„Jako kdybyste se dívali na haciendu ve Španělsku,“ říká Micková o romantické vile. Romantický naopak nebyl osud jejího autora, Bohumila „Bóži“ Modrého, který byl v roce 1950 odsouzen ve vykonstruovaném procesu.

„Hokejisté se v té době připravovali na mistrovství světa v Londýně, jejich výjezd do ciziny byl ovšem na poslední chvíli zrušen.“ Následně byli sportovci pozatýkáni, údajně proto, že vedli v restauraci protistátní řeči, snad hrozila i jejich emigrace. Bohumil Modrý byl propuštěn až po pěti letech vězení.

Na své si v Černošicích přišel i milovník funkcionalismu. Vilu tu navrhl dokonce stavitel, který pracoval v ateliéru slavného Le Corbusiera (+1965), jednoho z největších architektů 20. století.

Funkcionalistický dům od Karla Stráníka, ulice Poštovní

Foto: Pavel Blaženín, Právo

„Je to tato budova v Poštovní ulici z roku 1938 od architekta Karla Stráníka (+1978),“ ukazuje nám průvodkyně. „Tento architekt strávil u Le Corbusiera rok v Paříži. Když se vrátil, oslovovali ho zákazníci s tím, ať ukáže, co se naučil.“

Milovníci umění

Zakázka přišla také od bratrů Novákových, kteří si od architekta vyžádali, jak jinak, letní sídlo v Černošicích. „Jeden z bratrů Novákových byl burzovní makléř, druhý byl sekretářem Obchodní a živnostenské komory. A oba měli přátele v kultuře,“ dozvídáme se. Na úpravě zahrady se tu proto podíleli i známí sochaři Vincenc Makovský (+1966) a Bedřich Stefan (+1982).

Další historky nás pak čekají o kus dál, v ulici Sadová. „Tento dům byl dokončen až za války, v roce 1941. Opět se jedná o funkcionalismus, architektem byl Bohumil Kříž (+1996),“ zjišťujeme. „Kříž je neprávem opomíjený stavitel. Studoval na Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára (+1945) a kromě této vily navrhl třeba pražské gymnázium Budějovická.“ A co víc, Kříž mohl v Praze postavit dokonce i olympijský stadion.

Architektonickou soutěž vypsal v šedesátých letech minulého století Československý svaz tělovýchovy a sportu. Věřilo se totiž, že Československo bude v blízké budoucnosti pořádat olympijské hry. „V soutěži vyhrál právě Kříž, stadion chtěl umístit v Praze na Maninách.“ Jak ovšem víme, na olympijské hry ani stadion nakonec nedošlo. „Ale vidíte, kolik zajímavostí se pojí s černošickými vilami,“ usmívá se průvodkyně.

Opět Josef Hakl, tentokrát ulice Libušina

Foto: Petr Horník, Právo

To už přicházíme na nádraží a naše vycházka se chýlí ke konci. Když se řekne vila a Černošice, leckomu se jako první vybaví obydlí nechvalně proslulého „podnikatele“ Radovana Krejčíře.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

Ta se nachází v ulici V Dubině, jen pár kroků od míst, kudy jsme na začátku procházeli. Jak jsme ovšem dnes zjistili, spojovat si Černošice jen s touto vilou by byla určitě škoda.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků