Hlavní obsah
Pro soubor staveb je charakteristická pilovitě zubatá společná čelní fasáda. Foto: Edward Birch

Velká západoaustralská zeď naznačuje možný styl ekologické výstavby

Velká západoaustralská zeď je název nevšedního projektu, jehož autory jsou architekti pracující v ateliéru pod vedením Luigiho Rosselliho. Toto pojmenování vyjadřuje s mírnou nadsázkou unikátnost řadového bydlení o délce 230 metrů. Jeho charakteristickým rysem je pilovitá čelní fasáda vytvořená z hutněné zeminy a propojující jednotlivá obydlí do jedné dlouhé řadovky.

Pro soubor staveb je charakteristická pilovitě zubatá společná čelní fasáda. Foto: Edward Birch
Velká západoaustralská zeď naznačuje možný styl ekologické výstavby

Soubor staveb stojí na okraji velké písečné duny, přičemž všechny domy jsou ukryty pod povrchem země. S okolním terénem proto naprosto nenápadným způsobem splývají. Tomu napomáhá i použití znovuobjevovaného materiálu, jímž je zhutněná zemina.

jedním z ceněných aspektů stavby je její naprostá sounáležitost s okolní krajinou.

Foto: Edward Birch

Pro místní krajinu je příznačný červenavý odstín hlíny bohaté na sloučeniny železa.

Foto: Edward Birch

Čelní stěna je tlustá 450 mm, přičemž architekti tento materiál zvolili především kvůli jeho izolačním schopnostem. Stavět tímto stylem lze navíc prakticky bez zanechání uhlíkové stopy. Vizuálně pak takto vytvořená struktura působí v krajině přirozeným dojmem.

Každý z příbytků má stejný půdorys. Slouží ke krátkodobému pobytu chovatelů skotu během jeho shánění.

Foto: Edward Birch

Interiér každého stavení je velice prostě zařízen.

Foto: Edward Birch

I když jde o primárně dočasně obývané domy, architekti vytvořili před každým z nich kultivovanou zahrádku.

Foto: Edward Birch

V tomto případě byla ke zhutnění použita místní písčitá hlína bohatá na sloučeniny železa (odtud její charakteristická načervenalá barva).

Štěrk pochází z koryta nedaleké řeky a voda potřebná k procesu zhutňování je z místního vrtu.

Interiér domů je chráněn proti přehřívání pouze pomocí elementárních stínících prvků, vrstvou zeminy nad nimi a silnou čelní stěnou.

Foto: Edward Birch

Stěny z hutněné zeminy zůstaly v interiéru přiznané.

Foto: Edward Birch

Tucet obydlí je pak určen především k přechodnému pobytu chovatelů dobytka, zejména během období shánění stád z okolních pastvin.

Nad nimi se pak tyčí pouze kruhový multifunkční pavilon. Ten slouží jako jednací místnost i jako kaple.

Střecha oválného pavilonu má tvar sešikmeného kužele.

Foto: Edward Birch

Interiér pavilonu je navržen v prostém stylu, tak aby jej bylo možné využít k rozličným účelům. V pruhu pod stropem je umístěn verš z novozákonního listu Jakubova.

Foto: Edward Birch

Soubor staveb získal několik architektonických ocenění, protože ukazuje nový možný styl výstavby. Na severozápadě jižního kontinentu se příbytky určené k podobným účelům dosud stavěly především z vlnitého plechu.

Tato stavba ovšem naznačuje, že lze z místně snadno dostupného materiálu vytvářet nesrovnale estetičtější obydlí, která jsou navíc zcela přirozeně ochlazována, bez nutnosti použití klimatizace.

Dalšímu projektu architekta Luigiho Rosselliho jsme se věnovali zde.

Půdorys stavby

Foto: Luigi Rosselli Architects

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Související články

Výběr článků