Hlavní obsah
Dům je usazen na skalnatém vršku východního předměstí Sydney. Foto: Edward Birch

Čtyřpodlažní dům s nůžkovitě se rozevírající fasádou stojí na jednom z nejhezčích míst, jaké si lze v australském Sydney přát. Tyčí se totiž na kamenném srázu na východním předměstí s výhledem na parky Queens Park a Centennial Park, na město samotné i na Modré hory v dálce. Vzhledem k poloze jeho název patrně nikoho příliš nepřekvapí - Cliff Top House, česky Dům na vrcholu útesu. Jeho autory jsou architekti z australského ateliéru Luigi Rosselli Architects.

Dům je usazen na skalnatém vršku východního předměstí Sydney. Foto: Edward Birch
Domu na vrcholu útesu se fasáda rozevírá jako nůžky

Stavba, jejíž celkový součet podlah činí 295 m², je oceňována nejen pro svůj ojedinělý a nápaditě řešený vzhled, ale také kvůli tomu, jak dobře ji architekti zasadili do prostředí a jak ladí se sousedním okolím. Zatímco do ulice působí klidným, nenápadným dojmem, z parků je možné vidět její rozeklanost a rozdělení do vrstev, které odkazují na geologický charakter skály, na níž sedí.

Hliníkové obklady si architekt sám navrhl a nechal vyrobit na zakázku pro tento dům.

Foto: Edward Birch

Díky nůžkovému rozevření má dům hned několik teras a balkónů.

Foto: Justin Alexander

Vjezd do garáže, vstup do domu i dvířka od úložiště popelnic zakrývá stěna z olejem napuštěného cedru. Fotovoltaika a systém pro solární ohřev vody jsou ukryty za střešním parapetem.

Foto: Justin Alexander

Nůžkovité rozevření fasády přináší obyvatelům domu velký počet teras a balkónů, které jako by jednotlivým patrům nahrazovaly propojení se zahradou. Tu sice majitelé domu mají, ale rozkládá se na úbočí skály, pod úrovní domu a není tudíž tak snadno a okamžitě přístupná.

Přes úroveň skály přečnívají odlehčené části konstrukce stavby.

Foto: Justin Alexander

Balkón nejvyššího patra má skleněné zábradlí, díky čemuž nabízí ničím nenarušovaný výhled.

V horkých měsících zastíní terasu plátěná markýza.

Pro dům je typická elegantní kombinace čtyř základních materiálů - čistě bílé omítky, skla hojně využívaného jako zábradlí, hnědých stínících prvků z hliníku vyrobených na zakázku podle návrhu architekta a olejovaného přírodního cedru.

Textura pískovce a olejovaného cedru na stěnách v obývacím pokoji kontrastují se strohostí studovny.

Foto: Edward Birch

Do teplých tónů laděný obývák je příjemným útočištěm pro celou rodinu.

Foto: Justin Alexander

Tmavohnědá prkenná podlaha zajímavým způsobem podrthuje bělostnou kuchyň s mramorovou pracovní plochou.Dveře v pozadí vedou do spíže.

Foto: Justin Alexander

Jistou zajímavostí domu je fakt, že navzdory místním zvyklostem v něm nenajdete klimatizaci. Obyvatelé ji totiž nepotřebují. Interiér objektu se i v horkých měsících nerozpaluje nejen díky dobře zvoleným stavebním materiálům, ale také proto, že je orientován do výšky a ne do plochy. Velice důležitou roli při jeho ochlazování hraje přirozeně i bohaté vnější zastínění.

Schodiště procházející všemi patry domy se otáčí do tvaru trojúhelníku a funguje jako přirozený světlík.

Foto: Justin Alexander

Nádherné výhledy nabízejí dokonce i velká okna v koupelně, které dominují sklo, kámen a kov.

Foto: Justin Alexander

Nápaditým prvkem v interiéru je pak do trojúhelníku se stáčející schodiště, které funguje jako světlík pro všechna patra. Aby přivedlo co nejvíce světla, jsou jeho zábradlí z čistého skla.

Foto: Luigi Rosselli

Foto: Luigi Rosselli

yknivoNumanzeSaNyknalC

Související články

Výběr článků