Článek
Dejvice si oblíbili, když tu oba studovali Fakultu architektury ČVUT. Praha 6 Magdaleně také připomínala prostředí v Brně, kde vyrůstala. Některá místa tu poznala, když doprovázela svoji maminku, oděvní designérku Liběnu Rochovou, při pracovních návštěvách Prahy. Táhlo ji to do prostředí starých noblesních vil se zahradami...
Místnost je uspořádáním vybavení rozdělena na obývací pokoj a jídelnu, kterou tvoří stůl a židle Steelwood (Magis) bratrů Ronana a Erwana Bouroullecových s dokonalými detaily. Jsou zhotoveny z ocelového plechu a bukového dřeva.
Štěstí se na rodinu usmálo. Dnes tu v krásné lokalitě, v modernistické vile z roku 1930 společně se svými dětmi nejen žijí, ale i pracují. Pod jednou střechou mají prostorný byt a o patro výš i vlastní ateliér JRA.
Nevadí vám pracovat víceméně doma?
Ne. Připadá mi to zcela přirozené. Já jsem tak vyrůstala, moje maminka taky tak pracovala. Jinak bych to s dětmi a s péčí o rodinu nezvládala.
Ateliér jsme si ale přáli oddělený, a to se podařilo. Zpočátku jsme si vystačili jen s tímto bytem, kde byl ateliér úplně provozně oddělený od bytu. Později ale k dceři přibyl i syn a potřeba místa byla naléhavá. Měli jsme ale štěstí, přímo nad námi se uvolnil další prostor a my si ho pronajali. Tam je dnes ateliér.
V ateliéru zdobí stoly ikonické lampičky Tolomeo (Artemide).
Čím si vás tento byt získal?
Přestože byl v dost neutěšeném stavu, byl prostorný (130 m2). Okamžitě nás uchvátila jeho velkorysost, atmosféra, krásná okna a výhled do zahrady. Právě byl podzim a venku zářil nádherně zbarvený strom. Nemělo by smysl bydlet v Praze, ale někde stranou na jejím okraji. Tady bylo vše. Byt měl svou duši, byl ve vnitřní Praze a příroda byla na dosah.
Do čistě vyhlížejícího a uklidňujícího prostředí dobře zapadá i bílé kolo, které tu září jako socha.
Zachovalo se něco?
Skvělé byly dubové parkety. Nebyly nijak upravované, dřív je jen drátkovali a voskovali. S těmi jsme nemuseli nic dělat. Udržovali je už naši předchůdci. Jen v kuchyni jsme podlahu upravili betonovou stěrkou, kuchyň je kompletně nová. Původní – repasované jsou i dveře.
Kuchyň by si Magdalena představovala jinou, vycházela však z daných možností. Tato je zhotovená na míru a vetknutá do poměrně úzkého a dlouhého prostoru. Podlahu tvoří betonová stěrka. Z kuchyně lze vstoupit do malé místnosti, kde je pračka se sušičkou.
Měnili jste nějak dispoziční členění interiéru?
To ne. Jen ho využíváme jinak uspořádaný. V dětském pokoji dřív bývala kuchyň a hned vedle pokoj pro služku. Ten nám slouží jako ložnice pro hosty. Soukromí a odpočinek tam najde každý člen rodiny, který ho zrovna postrádá.
Z dřívější přípravny, která bezprostředně sousedila s kuchyní, dnes máme novou kuchyň. Kdysi dávno měl původní byt i přijímací salón a celkem asi 260 m2, velká část už k němu ale dlouho nepatří.
V ložnici kraluje lůžko s posuvnými nočními stolky dánské značky Boconcept.
Dům je skvěle navržený a dodnes díky ohleduplné péči majitele i citlivě udržovaný. Jeho autorem je architekt a stavitel Jindřich Pollert, který kdysi pracoval na dnešním Švandově divadle.
Co si vyžádalo renovaci a nezbytné úpravy?
V bytě i ateliéru jsou nové rozvody vody a elektroinstalace. Okna jsou také nová, kastlová s venkovními izolačními dvojskly, ale dokonalé repliky těch původních, kování se zachovalo.
V ateliéru jsou repasované dřevěné podlahy a někde nové štuky. Interiér bytu se pak postupně měnil podle našich aktuálních potřeb. Nyní jsme spokojení.
Protože je ložnice dost prostorná, své místo tu našel i klavír z roku 1905 a nábytek zhotovený na míru.
Dostali jsme se do fáze, kdy nám architektura domu nabídla maximum, jaké my osobně můžeme využít. S Radkem se na všem skvěle shodneme. Tam, kde jeden z nás zaváhá, druhý do toho vnese jasno.
Líbí se mi tu velkorysý vzdušný prostor, stropy vysoké 3,3 m, ale i mnohé nedokonalosti interiéru – repasované kryty topení, trochu hrbolatý obklad v koupelně v kontrastu s dokonalým novým vybavením – moderními předměty, které máme rádi. Zbývá ještě dodělat celou vstupní halu, zatím ale nebyl čas.
Naplnila jste koupí nějakého předmětu svůj dlouho plánovaný záměr, své přání?
Ano. Delší dobu jsme si museli počkat na jídelní stůl a židle Steelwood bratrů Ronana a Erwana Bouroullecových, které jsem si moc přála. Líbily se mi, hned jak je navrhli. Stejně tak mě nadchlo svítidlo Aim, které je také od nich a já ho použila ve veřejném interiéru Café Záhorský.
Do bývalého pokoje pro služku se vešlo jen dvojlůžko o rozměrech 160 x 200 cm a otevřené poličky pro knihy. Na stěně je použita tapeta (Lavmi) s dekorem, který se objevuje i na polštáři.
Je dokonalé, protože v prostoru díky dlouhým kabelům umožňuje maximální volnost při umístění, úpravě směru i výšky světelného zdroje a je ho možné plynule nastavovat podle potřeby a dotvářet jím kompozici interiéru.
Co si tady nejvíc užíváte?
Atraktivní prosklení obývacího pokoje a možné propojení se zahradou. Pohled z místnosti přes okno vytváří krásný obraz, není třeba žádných dalších dekorací, proto nemáme ani záclony.
V letních dnech se prostor ještě zvětší, hodně pobýváme venku. Jsme skryti v zeleni, a přitom osm minut od metra. Celou zahradu máme jen pro sebe.
V teplých dnech rodina využívá zahradu s terasou, která navazuje přímo na obývací pokoj.
Když se vracíme z cest, vždy se sem těším – vnímám duši tohoto místa, jeho nekomplikovanost, klid a harmonii. Máme to tu moc rádi, je to domov, kde vyrůstají naše děti... jednou bych si ale přála v takovémto prostředí postavit vlastní dům, který si sami navrhneme.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Lenka Saulichová, www.modernibyt.cz