Střechy domu ve svahu propojuje schodiště

Dům, který má užitnou plochu 200 čtverečních metrů, architekti rozdělili na tři části, mezi nimiž nechali rozestupy. Vzniklé volné plochy v exteriéru mezi nimi využili pak jako terasy rozšiřující vnitřní prostor.

Prvkem, jenž všechny tři objemy propojuje, je pak mírně se svažující schodiště, které vede po povrchu země, ovšem nápaditě je zopakováno i na úrovni střech, jež jsou pochozí a slouží jako další plocha, kterou má rodina k dispozici.

Ač se může jevit fyzické rozdělení domu do tří samostatných objektů jako možná trochu krkolomné, architekti vysvětlují, že soukromí jednotlivých členů domácnosti bylo naprostou prioritou rodiny. Zároveň tímto řešením pak každá z částí domu má svůj vlastní hezký výhled na nedalekou, v současnosti již nečinnou sopku Ilalo a okolní krajinu.

Jednotlivé části jsou řešené jako přízemní. Vstup do domu je v nejvýše položené, kde je obývací pokoj, jídelna a společná koupelna. Z terasy, která následuje, je pak možné vystoupat po schodišti na střechu prostředního objektu a z něj po dalších schodech pokračovat na ostatní střechy.

Kuchyň je umístěna trochu překvapivě ve střední budově – a je chápána jako srdce celé domácnosti. Právě zde se totiž celá rodina setkává při příležitosti přípravy jídel a společného stolování. S kuchyní sousedí venku zeleninová zahrada.

Ve stejné části domu, ovšem na druhé straně od centrální linie vyznačené schodištěm, je uložena ložnice rodičů.

Ložnice dcer je pak možné objevit v poslední, nejníže položené části domu. Oba objemy, jak ten s ložnicí rodičů, tak ten s ložnicemi dcer, jsou stejně velké.

Zajímavá je rovněž konstrukce jednotlivých boxů. Všechny mají jako nosné vždy kratší zdi, které jsou postavené ze dvou rovnoběžných řad cihel, mezi nimiž je prostor vyplněný betonem.

Cihly v tomto případě fungovaly jako bednění a zároveň nyní plní i estetickou funkci. Zdi, které jsou na tyto kolmé, jsou pak buď v maximální míře prosklené, anebo zcela betonové.