Hlavní obsah
Kuchyňská linka i box s úložným a technickým zázemím, s lednicí i prostorem pro žehlicí prkno byly vyrobeny z mořené překližky a pro její vizuální odpojení architektky použily dva odstíny. Pracovní linka je vyrobena z umělého kamene (Truhlářství Wolf). Foto: Tomáš Jána

Dřevostavbu ozvláštnila kruhová okna v koupelnách a vstupní části

Usazen do pozemku jako by plul. Takovým dojmem na první pohled zapůsobil projekt s nautickým nádechem na architektky Barboru Jandovou a Karolínu Röschl, autorky interiéru. Začaly mu pracovně říkat Kajuta a mnoho dalších kroků se právě od tohoto odvíjelo.

Kuchyňská linka i box s úložným a technickým zázemím, s lednicí i prostorem pro žehlicí prkno byly vyrobeny z mořené překližky a pro její vizuální odpojení architektky použily dva odstíny. Pracovní linka je vyrobena z umělého kamene (Truhlářství Wolf). Foto: Tomáš Jána
Dřevostavbu ozvláštnila kruhová okna v koupelnách a vstupní části

Sami majitelé si vzali pracovní název Kajuta za vlastní stejně tak jako koncepci navrženou od architektek z Ateliéru Bárka. Jedná se o dřevostavbu s kruhovými okny v koupelnách i ve vstupní části evokující podpalubí lodi.

Architektky do projektu vstoupily v době, kdy byla stavba téměř po sedmi letech dokončena, a byly nuceny pracovat s danostmi bez možnosti změn. I přesto se rozhodly investory přesvědčit o několika stavebních úpravách.

Kdo se bojí...

„Majitelé, manželský pár se třemi dětmi, žili a stále částečně žijí ve Švýcarsku. Zdědili však krásný pozemek na Krumlovsku v lokalitě pod horou Kleť, která se chlubí nádherným výhledem na město. V době, kdy s námi navázali spolupráci, žili výhradně mimo Českou republiku a dům byl téměř ve fázi dokončení a nastal čas na realizaci interiéru.

Kvalitní kožená pohovka skvěle koresponduje s křesílky a kávovým stolkem z dědictví majitelčiny babičky.

Foto: Tomáš Jána

Foto: Tomáš Jána

My jsme do projektu vstoupily ve chvíli, kdy byla definována dispozice, ale třeba vývody byly udělané dle starých plánů. Například uprostřed podlahy se objevil kabel s vývodem na troubu, ale ta tam být neměla a ani nemohla, nebyly připraveny žádné vývody pro osvětlení nad kuchyňskou linkou. A čekalo nás mnoho dalších překvapení,“ vypráví Karolína o vstupních faktorech tohoto projektu a kolegyně Bára doplňuje:

„Majitelé si navíc nechali instalovat topení do stropu, to vyvolalo řadu dalších problémů, největší s výběrem osvětlení. Dost dlouho jsme zápasily, jak to celé pojmout, aby byl objekt plně funkční pro pohodlný život a užívání.“

Podle slov autorek si majitelé zakládali na kvalitních materiálech, byla velká pravděpodobnost, že podlahy budou dřevěné, proto byl zvolen tento alternativní způsob řešení vytápění – topné stropní fólie. A bohužel se s tím musely popasovat, neboť ani řešení formou sádrokartonových podhledů nebylo možné.

Architektky nakonec použily jednoduché řešení pomocí přiznaných kabelů, které instalovaly pomocí přiznané, velmi efektně působící kabeláže zafixované mnoha desítkami malých vrutů a úchytek, na čemž si téměř „zuby vylámaly“.

Do koupelny, která působí jako dokonalé moderní retro, zavěsily zcela obyčejná kopyta. „Svítidla, která na českém trhu byla dříve jediná dostupná, přičemž dnes jsou tak trochu zapomenutá, v celkovém kontextu působí úplně nejlíp. Navíc budou-li majitelé chtít změnu, namísto mléčné svítilny mohou pořídit křišťálové či barevné. Kopyta mají samozřejmě krytí IP44, splňují ochranu proti vlhkosti a všechny další náležitosti. Jejich pořizovací cena je skutečně směšná, stojí okolo čtyř set korun,“ dodává Karolína.

Zápas s každým centimetrem

Zápas s každým centimetrem doslova sváděly architektky v mnoha momentech této realizace. Například v koupelnách, které z fotografií působí prostorově mnohonásobně velkoryseji, musely dokonce vysekávat sádrokartony, a pak je znovu dodělat. Jinak by se s některými kusy nábytku do koupelen nevešly, a pokud by se do koupelen vešly, nevešly by se do dveří. Konkrétně vana v koupelně rodičů je solitérním skvostem, jehož výběr nebyl nikterak jednoduchý.

Okna kruhového tvaru definovala směr konceptu. Kruh se promítnul v koupelnách hned několikrát.

Foto: Tomáš Jána

Dětská koupelna se sprchovým koutem a WC zázemím

Foto: Tomáš Jána

Majitelé si přáli podomítkové baterie tmavé povrchové úpravy. Nakonec si je vybírali sami přímo u výrobce Dornbracht ve Švýcarsku.

Foto: Tomáš Jána

Kromě finančního kritéria, které si architektky zadaly, musely řešit i zákoutí instalace. Nakonec vybraly moderní vanu s designem starých van za velmi přijatelnou cenu, a navíc s možností zvolit si barevné provedení. Velmi poutavé je také osazení koupelen armaturami.

„Kovové detaily jsou pro naše realizace celkem charakteristickým znakem, a to aniž bychom se cíleně o cokoli snažily. Mnoho klientů má naše portfolio realizací ‚nakoukané‘ a právě tento prvek se jim velmi líbí. I v tomto případě si majitelé přáli koupelnové baterie s tmavým kovovým efektem,“ říká architektka Bára.

Sbírání fragmentů

„Druhým prvkem rukopisu architektonického dua Bárka je míchání starších solitérních kousků s kvalitními materiály, což se vyloženě potkalo s představami o bydlení majitelů této realizace. Naším (dnes již) standardem bývá, že od každého klienta vyžadujeme takový specifický balíček, je to balíček obrázků – inspirací, ale nemusí to být nutně fotky interiérů, ale čehokoli, co je jim blízké, příjemné.

Například majitel přiložil fotku zelené pivní láhve Pilsner Urquell a jeho žena fotku krásného žlutého mixéru KitchenAid. Navíc nám napsali příběh, jak chtějí žít, jak se chtějí doma cítit – příběh s indiciemi. Měly jsme k dispozici segmenty, barvy, tvary, nálady. Tohle byl náš odrazový můstek. Navíc jsme si hned zpočátku definovaly, jaké plochy a vybavení chceme pojmout nadčasově a zainvestovat do nich a na kterých můžeme takzvaně ušetřit a i v tomto jsme našli absolutní shodu,“ vysvětlují architektky. Několik nábytkových solitérů manželé podědili po babičce, ty nechaly architektky repasovat. Po vzájemné dohodě investovali do kuchyňského zázemí, do podlahy, ale například také do skutečně kvalitní pohovky. Kromě překližky, kterou architektky preferují a nedají na ni dopustit, pracovaly s koženými prvky tak, aby naplnily „balíček přání“.

Jednou z inspirací byl totiž obrázek gymnastické kozy, přesně takové, jakou známe z vybavení školních tělocvičen. Obrazy se žlutým akcentem jsou majitelčiným dílem, ve svém volném čase se věnuje umění a malbě, avšak finální výběr obrazů byl na autorkách, aby i je tento detail ve výsledku těšil.

Mít plán

Oproti zdlouhavému stavění domu trvala tvorba interiéru i s ohledem, že klienti žili v té době v zahraničí a mnoho z vybavení si přály architektky vybrat společně a naživo, přibližně rok. Samozřejmě že se v domě najdou momenty, které by architektky řešily jinak, a to počínaje jinou dispozicí, zbudováním více úložných prostor. Jde o danosti, které zcela respektují.

„Těch změn za pochodu bylo hned několik. Manželé měli v době, kdy jsme se seznámili, dvě dcery a čekali třetího potomka. Dispozice byla tedy tak akorát – velký obytný prostor a koupelny (60 m2) a čtyři místnosti, bohužel však na úkor úložných prostor. To však brzy vyřeší rekonstrukcí malého zahradního domku, vznikne tak možnost téměř plnohodnotného zázemí navíc,“ doplňují architekty další vývoj.

Jak to vidí architektky

„Návrh, který jsme do rukou dostaly, byl starší. Díky tomu jsme musely zasahovat do mnoha předem definovaných náležitostí. Třeba rohový vývod na záchod se u nás už dávno nedělá, a ačkoli jsme se rozhodly, že do toho půjdeme, rohové záchody se u nás už vážně nevyrábějí. V celé koupelně se měnily nosné trámky, jinak by se tam nevešla podomítková tělesa. Bojovaly jsme s každým centimetrem, naštěstí i v tomto byli klienti velmi otevření a my jsme nemusely pracovat na změnách na úkor něčeho jiného,“ vysvětlují nesnadné zákulisí efektně vypadajících koupelen.

Plán bytu

Foto: Tomáš Jána

S technickými záludnostmi si architektky, které se spolu potkaly již při studiu na Fakultě umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci, poradily s lehkostí. V tandemu pracují již od studentských let a při spolupráci se zcela respektují i skvěle doplňují.

Karolína své znalosti a zkušenosti aktuálně rozšiřuje studiem zahradní a krajinné tvorby na ZAS v Mělníku a Barbora si dodělává pedagogické minimum. Tyto zkušenosti zužitkuje ve společném projektu Archidílna, ve kterém ve spolupráci s Domem umění v Českých Budějovicích, odkud obě pocházejí, vytvořily prostor pro děti a studenty, kde se mohou setkávat s architekty, ptát se jich, diskutovat s nimi, vytvářet, bavit se i objevovat...

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

Veronika Motyčková, www.modernibyt.cz

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků