Článek
V multikulturním prostředí meziválečné Olomouce působila vedle českých architektů, kteří se zde i po politických změnách roku 1918 jen zvolna začínali uplatňovat, také početná skupina německých a židovských projektantů pracujících vesměs pro místní německy mluvící klientelu.
Jedním z nejvýznamnějších, jehož jméno se proslavilo daleko za hranicemi regionu i této země, byl olomoucký rodák Paul Engelmann.
Interiéru dominuje kvalitní dřevo.
Vilu, kterou si v letech 1927–1928 podle Engelmannových plánů v Olomouci postavil Vladimír Müller, ovlivnil jeden z dominantních architektonických směrů dvacátých let sázejících na čistotu tvarů – purismus.
Nákres dokazuje, že architektovi šlo od počátku o maximální jednoduchost.
Vladimír Müller byl sportovec a ředitel zdejšího Pozemkového ústavu a udržoval přátelské styky i s příbuznými z rodiny Engelmannových. Když se Müller svěřil přátelům o svém záměru stavět rodinný dům, byl mu doporučen právě Engelmann.
Dům, jehož plány filozofující architekt vypracoval ještě téhož roku, je typickým autorovým dílem dvacátých let a představuje nevšední spojení Loosova malého úsporného domu s prostorově náročnější architekturou. Engelmann byl ostatně žákem slavného architekta.
Studenti architektury zkusí vytvořit celodřevěnou stavbu navrženou Adolfem Loosem
Když Adolf Loos v roce 1912 otevřel ve Vídni svoji soukromou stavební školu, stal se právě Engelmann jedním z jeho prvních žáků.
Místnosti měly střídmé rozměry i racionální uspořádání.
V ušlechtile strohé stavbě se snoubí také Englemannův mimořádný cit a smysl pro poeticky laděný obytný prostor. Tento novátorský koncept, nejzřetelněji patrný v centrální obytné hale, rozdělené podle provozu do tří sekcí (komunikační, obytné a jídelní), ale architekt na rozdíl od svého inspirátora nevložil do složitého organismu velké a reprezentativní vily (vila F. Müllera v Praze), ale do obyčejného, středně velkého rodinného domu, čímž raumplánu (kdy je při řešení zohledněn význam jednotlivých místností) jako by vdechl nový život.
Ten byl totiž dosud výsadou Loosových luxusních vil, vyžadujících komplikovaný železobetonový skelet, který Engelmann elegantně nahradil prostou vyzděnou konstrukcí.
Po odchodu do exilu již Engelmann neměl tolik příležitostí projektovat a věnoval se literární dráze. Dům je dnes kulturní památkou.
