Odedávna patřily ke krásně zdobeným artefaktům truhličky na šperky. Ty patřily k výbavě každé dámy. Ukládaly se do nich prsteny, náhrdelníky, náramky, ale i dopisy a důležité dokumenty.

Kdysi se k výrobě šperkovnic používala drahá dřeva, ve výplních se často požívala kromě řezeb a intarzií slonovina, želvovina, zříceninový mramor. Truhličky byly často vykládány drahými kameny - například polodrahokamy či zlatem a měly ryté motivy.

Imitace kvalitních materiálů

Dnes už lze poctivou vykládanou šperkovnici sehnat jen stěží. Výrobci slevují z nároků na materiál, čímž se značně snižuje životnost truhlic. Používá se umělý samet, imitace kůže a kov.

Pěkné kousky ale vyrábějí současní amatérští výrobci. Zajímavé jsou truhličky ze dřeva nebo vykládané působivou mozaikou.

Staré šperkovnice bývají mnohem kvalitnější

Staré šperkovnice mohou být i malým rodinným jměním, taková luxusní šperkovnice v renesančním stylu zdobená působivými smaltovanými plaketami s figurálními a rostlinnými motivy se v loňské aukci v Dorotheu vydražila za necelého půl miliónu korun.


Šperkovnice byly vždy ozdobou movitějších domácností. Vyráběly je slavné evropské dílny - italské, jihoněmecké. Proslulé byly například práce mistrů z Augsburgu. Později se přivážely do Evropy šperkovnice až z Orientu.

 

Drobné truhličky, vyráběné od pradávna pro ukládání nejcennějších dámských i pánských šperků nebo dokumentů, bývaly právě díky svému obsahu bohatě zdobeny, a samy se stávaly šperkem mezi nábytkovými kusy. Martina Straková, kurátorka Moravské galerie v Brně

Východoasijské šperkovnice zdobily efektní laky. Mezi nejvzácnější historické kusy patří ty s florentskou mozaikou - náročnou výzdobou z drahých kamenů imitující obrazy krajin, květin a ptáků.

Většina šperkovnic má malé rozměry, jen v desítkách centimetrů. U starších modelů nechybí zámky na klíčky, které nosily jejich majitelky neustále s sebou.

Truhličky zpracovávali mistři v oboru práce se dřevem a na jejich vzniku se podíleli i malíři, truhláři či šperkaři. "Často vycházeli z podoby velkých nábytkových kusů (truhel, kabinetů, skříní)," dodává kurátorka Moravské galerie v Brně Martina Straková.

Unikátní chebská intarzie využívala různé barevnosti dřev

Jednou z unikátních technik, používaných téměř výhradně na šperkovnice a luxusní kabinety, byla tzv. chebská práce. Jde o speciální druh intarzie - vykládání se provádí nikoli plochými, ale reliéfně zpracovanými kousky dřev.

Využívalo se přirozené barevnosti dřev. Mezi nejdražší patřilo zelenkavé topolové dřevo. Nezvyklý barevný odstín způsobila houba, která napadla mrtvé dřevo. Tento způsob práce vznikl v 1. polovině 17. století a rozšířil se do Prahy i do Německa.

Sběratelství historických šperkovnic bylo populární za Rudolfa II.

Luxusní provedení šperkovnic budilo velký zájem u sběratelů umění už od rudolfínských dob, kdy zdobily tehdejší kunstkomory. Ta Rudolfova se ostatně v Evropě stala tou největší a nejproslulejší.

Dnes se na šperkovnice a kazety zapomíná. Přesto mohou být hezkým doplňkem interiéru. Lze do nich, kromě drobných cenností, ukládat také pohledy a dopisy. Podobné, jako jsou některé z našich ukázek, lze získat v zastavárnách a bazarech za přijatelnou cenu.

Výstava šperkovnic v Brně představuje cenné kousky

Výstava v Podestě Moravské galerie v Brně s názvem "Šperkovnice jako šperk" představuje působivý výběr šperkovnic, které patří do sbírky nábytku Moravské galerie v Brně.

Na expozici se můžete vydat do Podesty, nejnověji otevřeného výstavního prostoru na podestě hlavního schodiště Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Místo je vyhrazeno pro drobné výstavní projekty užitého umění a pro pohledy do dějin každodennosti. Vstup na výstavu je volný.