Krkavec jako domácí mazlíček? Jde to a je to zábava

Aby ale bylo jasno – krkavec velký, který obývá naše zeměpisné končiny, je ptákem přísně chráněným, jeho chov v zajetí je sice možný, ale velice komplikovaný. Je k němu třeba zvláštní povolení a ptáka nelze jen tak odchytit ve volné přírodě.

Pokud ale někdo přece jen zatouží mít doma tohoto impozantního a chytrého tvora, pak je tu jedno řešení.

Příbuzným druhem našeho krkavce velkého je krkavec bělokrký, který přirozeně obývá hornaté oblasti východní a jižní Afriky. Tento krasavec chráněn není, k jeho chovu není třeba žádné povolení. A právě proto zájem o domácí chov krkavců poslední dobou vzrůstá.

Jestliže uvažujete o chovu krkavce, je dobré si nejprve zjistit o něm co nejvíc informací. Nejsnazší cestou je kontaktovat Klub přátel exotického ptactva, který chovatele v ČR zastřešuje a kde jsou i skuteční odborníci na jeho chov.

Pro chov je třeba si především připravit správné zázemí.

„Krkavce už vzhledem k velikosti chováme ve větších venkovních voliérách s šířkou a délkou minimálně tři a výškou alespoň dva metry. Čím větší, tím samozřejmě pro ptáka lepší,“ vysvětluje předseda Klubu přátel exotického ptactva a jeden z nejzkušenějších chovatelů krkavců Ladislav Žoha.

„Voliéru je třeba vybavit silnými větvemi a ponechat také prostor pro létání. Část je nutné zastřešit, a vytvořit tak krytý prostor proti rozmarům zvláště zimního počasí.“

Podlaha voliéry by měla být pokud možno přírodní, nejlepší je zemina nebo jí podobný materiál. K čerstvé vodě by měl mít krkavec přístup stále. Když se rozhodnete chovat pár, a případně odchovávat mladé, pak by měla být voliéra větší a měla by mít místo pro hnízdo.

Krkavci rádi hnízdí na skalách. Ty může imitovat například zděná stěna s vyčnívajícími cihlami. Nejčastěji se ale volí police nebo zavěšený větší košík, který je shora chráněn větvemi. V případě hnízdění nezapomeňte, že ptáci potřebují stavební materiál na stavbu hnízda, tedy větvičky, kořínky apod. Těmi je také nutné voliéru vybavit.

Když už máte vyřešeno, kde krkavce chovat, nezbývá než se poohlédnout, kde ho pořídit. Především se musíte rozmyslet, zda chcete mít krkavce jako ochočeného mazlíka na výcvik, nebo vám bude stačit pozorovat ho ve voliéře. V prvním případě musíte pořídit pouze jednoho krkavce, dostatečně mladého.

„Na ochočení si zájemce musí pořídit ještě slepé mládě, které je nutné dokrmit ručně,“ vysvětluje Jiří Kýr, chovatel krkavců z Prostějova. Jestli chcete pár, pak je jedno, zda si pořizujete mládě, nebo už dospělé ptáky.

V každém případě byste je měli kupovat od nějakého zkušeného chovatele. Jen si nastudovat nějaké texty o chovu krkavců a myslet si, že o nich víte vše, je dost bláhové. Může se stát, že si sami zaviníte problémy, které budete muset později pracně řešit.

Chovatel případnému zájemci poradí, vše vysvětlí a také zkoriguje jeho představy o chovu. Navíc odpovědný chovatel je majitelům svých odchovů k dispozici radou a pomocí i kdykoliv později.

Chovatelů krkavců nejsou desítky, a je tedy nutné počítat s tím, že si mládě budete muset včas zamluvit a čekat na něj. Máte tak dostatek času si po rezervaci vše připravit a třeba i několikrát navštívit chovatele a vše s ním dopodrobna probrat.

Ceny krkavců jsou velice pohyblivé, běžně se platí v tisících korun. Nejlevnější nabídky se v ČR pohybují těsně pod hranicí 10 000 Kč.

Zájemci o chov krkavců řeší často otázku, zda si pořídit samce, samici, nebo pár? Pokud chcete využít přirozenou inteligenci a šikovnost krkavce a vycvičit si ho, je nutné mít pouze jednoho.

V takovém případě je jedno, zda se jedná o samce, nebo samici. Ochočení a výcvik nejsou nijak zvlášť náročné, ale vyžadují trpělivost a znalost zvyklostí a přirozených reakcí ptáka.

„Krkavci jsou opravdu vysoce inteligentní, ideální je začít s mladým ptákem, kterého cvičíme sokolnickým způsobem,“ říká Ladislav Žoha.

„Pak můžeme ptákům dopřát i volný let s jistotou, že se bude vracet.“ Atraktivní je u krkavce i to, že se poměrně snadno naučí imitovat slova a zvuky ze svého okolí. Návodů, jak ho to učit, najde každý jistě spoustu. Tuto dovednost je dokonce schopen zvládnout, i pokud je chován v páru jako voliérový pták.

Kdo se hodlá pustit do odchovávání mladých, pak si samozřejmě musí pořídit pár. Tady už jsou ale potřeba jisté zkušenosti.

„Prvním úskalím je sestavení harmonizujícího páru, ideální je, pokud si partnera mohou vybrat ptáci sami ve svém mládí,“ radí Ladislav Žoha. „Pak už zbývá jen vytvoření vhodných podmínek k hnízdění. Krkavci hnízdí na polici či koši umístěném v klidném rohu voliéry, hnízdo staví z větví a vystýlají ho zvířecími chlupy a peřím, senem a podobně.“

Velice důležité je při vlastních odchovech všechna mláďata okroužkovat a zaregistrovat, aby v budoucnosti bylo jednodušší sestavovat chovné páry.

Krkavci jsou obecně sice všežravci, ale vyhledávají především živočišnou stravu. V přírodě často působí jako mrchožrouti, jako tzv. ptačí policie. V domácím chovu je můžeme krmit jakoukoliv živočišnou stravou. Nejčastěji jsou to myši, kuřata, potkani, křečci nebo morčata. Ale krkavec nepohrdne ani hmyzem.

„Celoročně krmím své krkavce granulemi pro psy a jednodenními kuřaty. Maso mají rádi všeho druhu a nejsou nijak vybíraví,“ říká Jiří Kýr. Psí nebo kočičí granule či konzervy jsou vhodnou alternativou k syrové stravě. Jako všežravci krkavci zkonzumují bez problémů i rýži, těstoviny nebo ovoce.

V každém případě je třeba dbát, aby se krkavec nepřejídal a zbytečně netloustl. Pokud máte vycvičeného ptáka, který létá i volně, tohle nebezpečí moc nehrozí, ale u ptáků, kteří žijí výhradně ve voliéře, a mají tak omezenou možnost fyzického pohybu, je to zdravotním rizikem.

Obvykle se lidé obávají při domácím chovu ptáků obtěžujícího zápachu a hluku. Krkavci nejsou němí, ale jejich hlasové projevy ve srovnání třeba s některými druhy papoušků jsou velice sporadické a nijak zvlášť rušivé. I tak je dobré umístit voliéru tak, aby případné krákání doléhalo k sousedům co nejméně.

Co se týká zápachu, ten odpovídá tomu, jak pečlivý je chovatel. Ptáci ve voliéře vykonávají své fyzické potřeby – když ji chovatel udržuje v čistotě, pravidelně odstraňuje trus a případné zbytky potravy, žádný zápach nikdo nepocítí. Navíc udržování čistoty voliéry a její dezinfekce jsou nejlepší prevencí před vnějšími a vnitřními parazity.

Krkavec není náročný ani na veterinární a zdravotní péči. Je to odolný a zdravý pták, který se o sebe dokáže plně postarat. Nejsou u něj zaznamenány žádné častěji se vyskytující zdravotní problémy.

V domácím chovu tak hrozí především překrmení nebo dehydratace, pokud by chovatel opomněl doplňovat vodu v napáječce, popřípadě drobná zranění, když krkavec létá i volně.

Krkavci nepotřebují ani žádná očkování. Nicméně je dobré najít si veterináře, který občas ptáky preventivně prohlédne.

„Jednou ročně doporučuji odebrat čerstvý trus a nechat ho laboratorně vyšetřit na přítomnost vnitřních parazitů. Pokud je rozbor prokáže, veterinář předepíše jednorázovou léčbu,“ radí Ladislav Žoha.

Chov krkavce je jistě na první pohled velice atraktivní a zajímavý. Je třeba si ho ale dobře rozmyslet. Krkavec je pták, který se běžně dožívá i třiceti let. Po celou dobu potřebuje samozřejmě stejnou péči. S tím vědomím je třeba k rozhodnutí o jeho chovu přistupovat.

Krkavec je pták inteligentní a se svým silným zobákem dokáže až neuvěřitelné věci. Jen jeho pozorování ve voliéře je velkým zážitkem. A pokud si krkavce ochočíte a vycvičíte i na volné létání, je to skvělý parťák doslova na celý život.