Hlavní obsah
Majitelka bytu při rekonstrukci přesunula kuchyň z vedlejší malé místnosti do prostorného obývacího pokoje. Získala tak další místnost. Foto: Petr Hloušek, Právo

Designér Petr Jáchym zvolil životní změnu, která mu evidentně svědčí. Opustil pražský ateliér a po roční známosti šel za hlasem svého srdce. Přestěhoval se do Příbrami, do zařízeného bytu přítelkyně Šárky. Jeho výtvarný styl už do interiéru pronikl a z jednoho pokoje se stalo tvůrčí místo.

Majitelka bytu při rekonstrukci přesunula kuchyň z vedlejší malé místnosti do prostorného obývacího pokoje. Získala tak další místnost. Foto: Petr Hloušek, Právo
Tvůrčí místo i domov designéra Petra Jáchyma

Prostorné náměstí 17. listopadu s bytovými domy a obchody, restauracemi v přízemí a vzrostlými stromy, působilo letošní podzim příjemně poklidným dojmem a jako retro. Soudruzi architekti v minulém století asi nikde chybu neudělali. Domy slouží dodnes.

Pohoda pod střechou

„Jsme v posledním patře a záclony ani nepotřebujeme. Jen rolety proti slunci,” pochvaluje si Petr s tím, že jeho oblíbené místo při popíjení čaje je právě na parapetu. A záclony?

I ty se pro jeho autorskou značku staly předmětem originálního návrhu, který se ve velkém rozhodla vyrábět česká firma. A když jsme u textilu, tak náš hostitel navrhl i vzor potisku látky na výrobu pánského spodního prádla – tedy trenek.

Okna tu jsou opravdu hlavně jako průhledy do dálky. Až k okolním lesům. Pravda, jedno místo „zdobí“ bizarní obří reklama vyčnívající nad střechy s lesem v pozadí. Tři písmena – možná jde o zkratku: Občané Bděte Inteligentně.

Ostatně i sám náš hostitel mezi sousedy možná působí, jako by spadl z nebe. Nosí barvou postříkané džíny a na parkovišti mezi ostatními auty nepřehlédnete ani jeho auto. Své opatřil polepem v barvách přenesených ze svého obrazu. Partnerce auto rovnou přemaloval sám. I v tomto případě s úspěchem drží svůj „rukopis” – nanášení barev rovnou prsty a dlaněmi nebo cákáním.

Ve stejném stylu přistoupil k vyzdobení interiéru pražského hudebního klubu Retro Music Hall, kam si ho pozvali.

Nový život předmětů

„Nanesením barvy můžete dát novou tvář a šanci vlastně všemu. Oblečení, teniskám, nábytku nebo třeba i kufru, který vám na letišti vrátí potrhaný a omlácený, ať byl levný, nebo drahý,” konstatuje Petr Jáchym.

Hodnotu věcí i kvality života začal vnímat, jak otevřeně přiznává, i díky tomu, že se pomocí práce s psychoterapií zbavil závislosti na alkoholu.

„Pracoval jsem jako manažer luxusního nočního klubu, kde mne pořád někdo zval na kvalitní alkohol, a vůbec jsem se pohyboval v prostředí, kde se dobře pilo. Vydělával jsem i docela dost peněz... Pražskému nočnímu životu jsem se věnoval poctivě, jako všemu, co dělám, až jsem ztrácel pojem o denním světle...” vzpomíná mírně hořce, ale už s nadhledem.

Podle studia z něho měl být manažer ve sklářském oboru, pak se věnoval i studiu italštiny, až se po vzpomínaných peripetiích a terapeutických radách našel ve výtvarné tvorbě.

„Když jsem před časem namaloval současnou technikou první obrázek, opravdu nebyl velký, tak mě to úplně vtáhlo a uhranulo. A už jsem věděl, čemu se chci věnovat. Byl jsem zvyklý pohybovat se v obchodním prostředí, ale je něco jiného prodávat sám sebe. Potřebuji styčného člověka mezi světem a mnou. I s tím mi pomáhá Šárka.”

Dno rybníka a barvy

„Při terapiích jsme hledali příčinu mého pití – vybagrovali jsme rybník, až jsem pochopil, že se musím něčím zabavit, abych neměl chuť se zase napít. Terapeut mi to nezakazoval, ale poradil mi malování. Koupil jsem čtvrtky a pastelky. Ještě mě usměrnil, abych kreslil do kruhu, který mi dal určitý rámec. Našel jsem v tom smysl. I když mě to třeba po dvou hodinách plně vyčerpalo. Dodnes mám ty první čtvrtky uložené u táty v baráku na Vysočině.

Ale narodil jsem se na Žižkově – hrával jsem si tam s cikány. Odstěhovali jsme se, když mi bylo pět. Pak jsem vyrůstal ve Světlé nad Sázavou, kde na mne bylo – na malém městě – vidět, už proto, že rodiče byli zubaři... Tam mě měli pod kontrolou. Do Prahy jsem se vrátil přes pobyt na Krétě… Životem jsem až do svých osmadvaceti procházel pestře,“ dodává devětatřicetiletý designér.

Zvyk je barevná košile

V Malešicích byl na malém prostoru obklopen svými obrazy a barvami. „Už toho bylo moc. Navíc dělám všechny obrazy na podlaze, aby nanášená barva nestékala. A jak se barva chová na látce, jsem si zkoušel na svých riflích, kterých jsem měl plnou skříň. Takže i v Praze jsem si na sobě vyzkoušel a potvrdil, jak je okolí konzervativní. Ale to neznamená, že bych neměl zákazníky.“

„Zajímavé bylo, že když jsem přenesl barvy na ojeté auto, tak na úřadech nevěděli, jak mi vyplnit technický průkaz – poradili si s tím až v Praze. Do Prahy se samozřejmě pořád vracím, ale teď je mi dobře tady. Tam, kde je internet a jezdí zásilková služba, mi nic nechybí ani při mé práci. A tady jsme blíž přírodě. S partnerkou tu navíc rozjíždíme kurzy intuitivního tance, protože rád pracuji i s hudbou. Začínám si tu zvykat a lidi na mě,“ usmívá se spokojeně Petr.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků