Článek
Ruský automobilový průmysl je zhusta založen na licenční výrobě „západních” aut. Však i nejznámější ruský vůz Lada Žiguli, na různých trzích prodávaný většinou s číselnými názvy či pod značkou VAZ, původně vznikl jako Fiat 124.
Nyní však slaví výročí jiný, starší stroj, a navíc takový, který můžeme považovat za první skutečně ruský vůz - GAZ M20 Poběda. Vývoj začal ve válečné vřavě - v únoru 1943. Bylo krátce po vítězství rudé armády u Stalingradu. Vedení projektu se ujal Andrej Alexandrovič Lipgart, tehdejší šéfkonstruktér GAZu.
GAZ-M20 Poběda z roku 1948. Všimněte si masky chladiče se spoustou vodorovných chromovaných příček.
Tato značka ovšem do té doby pouze licenčně vyráběla fordy. Nebyli karosáři, kteří by mohli vyrobit formy pro lisování plechů karoserie. A ještě nikdy dřív v Sovětském svazu nevznikl dřevěný model auta, na němž by se formy daly vytvořit. Nebo třeba auto se samonosnou karoserií - poběda byla první.
Přesto byly první prototypy hotové už v listopadu 1944. Představení nejvyšším politikům včetně Stalina ovšem proběhlo až v červnu 1945 a rozhodnutí o startu výroby padlo v srpnu téhož roku. Rozběhnutí produkce však zabralo dalších deset měsíců - do 28. června 1946, téměř přesně před 75 lety.
Ruský automobil GAZ-M20 Poběda slaví 75. výročí
Pozdější pobědy měly na přídi méně chromovaných příček.
Jak bývalo ve východním bloku běžné, na finální provedení vozu měli politici velký vliv. Vůz se například měl původně jmenovat Rodina, ale byl to údajně právě Stalin, který prosadil jméno Poběda - to totiž v ruštině znamená „vítězství” a Sovětský svaz byl ve druhé světové válce na vítězné straně.
Kvůli Stalinovi také dostal nový gaz pouze čtyřválcový motor o objemu 2,1 litru a 50 koních výkonu. V plánu byla ještě šestiválcová verze, která měla být označená M25, ale diktátorovi přišla nedostatečně úsporná.
Rusko zahájilo sériovou výrobu Putinovy limuzíny Aurus Senat
Ovšem, onen červen 1946 neznamenal rozběhnutí sériové výroby v dnešním slova smyslu. Po zbytek roku vzniklo jen pár desítek aut, která byla vyrobena ručně a měla zásadní problémy s kvalitou. Dokonce údajně tak ohromné, že karoserie kvůli nadměrnému kroucení praskala a okna vypadávala z rámů.
Kulatá záď je charakteristická pro auta této doby, nejen pro pobědu.
Výsledkem bylo zastavení výroby v říjnu 1948 a vyhazov tehdejšího šéfa GAZu. Lipgart si nakonec své místo udržel, ovšem dostal za úkol pobědu zbavit chyb. Podařilo se - a skutečně sériová výroba se rozběhla v listopadu 1949. Běžela až do roku 1958 s modernizací v roce 1955, při níž byla mimo jiné změněna přední maska a vylepšeny brzdy.
Celkem se vyrobilo téměř 236 tisíc kusů. V tomto počtu jsou ovšem zahrnuty také další verze - kromě čtyřdveřové uzavřené M20 existovala poběda ještě nejméně ve třech dalších variantách. První byl taxík, upravený např. o omyvatelné sedačky - těch vzniklo asi 37 tisíc. Zajímavější je polokabriolet, tedy vůz s pevnými dveřmi, ale plátěnou stahovací střechou, kterých se vyrobilo zhruba 14 tisíc.
GAZ-M72
Třetí speciální verzi, vyráběnou v letech 1955-1958, bychom dnes nazvali crossoverem - dostala podvozek z terénního GAZu-69 a nové jméno M72. Největší devizou byl pohon všech kol a vyšší podvozek. Tento vůz nicméně byl určen jen těm, kteří „si byli rovnější”, nikoliv běžnému lidu - oblastním tajemníkům strany a předsedům kolchozů.
Život pobědy neskončil v roce 1958, třebaže se tehdy v Sovětském svazu přestala vyrábět. Už od roku 1951 se montovala i v Polsku jako FSO Warszawa, a to až do roku 1973. Ta měla víc karosářských variant - existovala jako fastback, sedan, kombi a pick-up, vzniklo 254 tisíc kusů.
