Hlavní obsah
Semafor zavěšený nad křižovatkou Václavského náměstí a Vodičkovy ulice. Fotografie pochází z roku 1932. Foto: ČTK

První automatický semafor v Praze začal fungovat před 90 lety, řidiči nadšeni nebyli

Automatické semafory v Praze řídí dopravu už 90 let. Ten první se objevil uprostřed Václavského náměstí. Záhy se přidal druhý na dolním konci náměstí. Řidiči proti nim zprvu protestovali.

Semafor zavěšený nad křižovatkou Václavského náměstí a Vodičkovy ulice. Fotografie pochází z roku 1932. Foto: ČTK
První automatický semafor v Praze začal fungovat před 90 lety, řidiči nadšeni nebyli

Semafory, na nichž se střídá červená a zelená barva, jsou dnes tak samozřejmé, že si jízdu městem bez nich nedovedeme představit. Na frekventovanějších místech by se z vedlejší ulice sotva dalo vjet na hlavní, nemluvě o odbočování doleva.

Automatické semafory v Praze fungují už 90 let; paradoxem je, že tam, kde se objevil ten první, dnes už semafor není. Tím místem je střed Václavského náměstí, v křížení s ulicemi Vodičkovou a Jindřišskou. Semafory tu byly dva a byly zavěšeny na ocelových lanech nad vozovkou.

Automatické řízení střídalo červené a zelené světlo po 23 sekundách; oranžová mezi nimi svítila 10 sekund. Semafor však mohl být řízen i ručně strážníkem. Ostatně, ručně ovládaný semafor v té době v Praze již tři roky fungoval, a to na křižovatce ulic Hybernské, Havlíčkovy a Dlážděné.

Střed Václavského náměstí byl v té době dopravně nejvytíženějším místem Prahy. Jak vyplývá ze záznamů ze sčítání motorových vozidel z let 1928 až 1930, zmíněnou křižovatkou během 12 hodin ve špičce projelo často i 17 000 aut. O instalaci semaforů na frekventovanou komunikaci se rozhodlo v souvislosti s rekonstrukcí vozovky na náměstí.

Semafor na dolním konci Václavského náměstí v Praze. Fotografie pochází z roku 1939.

Foto: ČTK

Při ní byly tramvajové koleje z původní polohy při chodnících položeny do středu náměstí na vlastní zvýšené těleso a dvě dopravní návěstidla byla umístěna na křižovatku s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí - jedno v každém jízdním pruhu Václavského náměstí - tedy ve směru nahoru i dolů.

První automaticky ovládané semafory veřejnost přijímala s nelibostí. Řidiči si stěžovali, že ve srovnání s ručně řízeným semaforem či s policistou, řídícím provoz v křižovatce, je zařízení zbytečně zdržuje v jízdě. I v tisku vycházely rozhorlené polemiky.

Kvůli dopravní novince vydalo dokonce policejní ředitelství v Praze vyhlášku, která se zabývala například způsobem řazení aut před křižovatkou. Platný uliční a jízdní řád z roku 1921 totiž o řízení dopravy na křižovatkách nic neuváděl a novelizován měl být až za rok.

Třetí světelné dopravní zařízení v Praze bylo zprovozněno v dubnu 1930, tentokrát na dolním konci Václavského náměstí na křižovatce Můstek. A brzy následovala další čtyřsměrová návěstidla v centru Prahy a v přilehlých oblastech, která byla zavěšená buď nad jízdní dráhou, nebo na kovovém stožáru uprostřed křižovatky. Neobešla se bez řadiče s pevným programem pro automatické ovládání. Dobové prameny uvádějí, že v roce 1939 byly v Praze instalovány semafory celkem na 33 křižovatkách.

Semafor s tlačítkem pro chodce na sídlišti Červený vrch v Praze. Fotografie pochází z roku 1968.

Foto: Jan Bárta, ČTK

Když za protektorátu zavedli Němci jízdu vpravo, prošel systém světelné dopravní signalizace v Praze výraznou proměnou. Původní čtyřsměrová návěstidla byla z centrální polohy nad křižovatkou vyměněna za jednosměrová zařízení na sloupcích při příjezdu na křižovatku, častokrát v kombinaci s přechodovým návěstidlem pro chodce, jak je běžné dnes.

Dnes semafory řídí veškerou dopravu v Praze, vybaveny jimi jsou všechny důležité křižovatky. V metropoli je dnes celkem přibližně 700 semaforů, z toho asi 130 je na světelných přechodech pro chodce, a velká většina funguje nonstop. Řada z nich v noci funguje v tzv. celočerveném režimu, kdy všude svítí červená, i když nikde nikdo nejede. Když se z některé strany objeví auto, semafor ho zaznamená a rozsvítí mu zelenou.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků