Článek
„Tato historie je stále živá, pořád se vrací. Není a nebude uzavřená, dokud budou žít vzpomínky v pamětech obětí. Paměť je dnes klíčová,“ uvedl v rozhovoru Bydoń, který pracuje v Muzeu Katyńskie.
„Musíme si pamatovat, že oběťmi byli občané Polské republiky různého původu i vyznání, s různým majetkem a sociálního statutem. Vedle uniformovaných obětí, tedy vojáků, policistů, strážníků, pohraničníků a vězeňských dozorců, mezi nimi byli civilisté a taky ženy. Netýkal se jen zajatců, kteří byli v táborech NKVD, ale i civilních vězňů ve věznicích NKDV, jednalo se o likvidaci elit,“ zmínil šíři celého masakru.
Přesný počet obětí dodnes není znám. „Pohybuje se okolo 22 000 lidí. Číslo je přibližné, protože je tu nakonec otázka, o kolika místech ještě nevíme a kolik lidí bylo třeba na takzvaném běloruském katyňském seznamu. Může se jednat o další dva, tři nebo dokonce čtyři tisíce nových jmen,“ upřesnil Bydoń.
Údaje o obětech pocházejí například z takzvaných transportních seznamů, které vytvořila přímo NKVD. „Musíme ale vzít v úvahu, že Sověti dělali chyby v dokumentech, protože příjmení přepisovali z latinky do azbuky a my zase sovětské seznamy přepisujeme zpět do latinky, přičemž mohou vznikat další chyby,“ dodal polský historik. Další údaje pak pocházejí z míst nálezů pozůstatků.
Podle Bydońa se zločin dotýká jen tisíců obětí a tisíců jejich blízkých, ale i masové deportace obyvatel.
Katyňská lež
„Součástí zločinu je i utajování důkazů, pokus o svalení viny na - v tomto případě - nevinné Němce,“ vysvětlil Bydoń. „V tomto případě se především jedná o psychické útrapy psychické mučení rodin. Obětí této lži byly především matky a manželky, které hledaly pravdu, do konce života pátraly po svých manželích, ale nedostávaly relevantní informace.“
Sověti odpovědnost za masakr popírali až do 13. dubna 1990 a připisovali ho Němcům, kteří v Polsku vraždili nejen Židy, ale i právě polské elity. Už v roce 1939 v rámci operací Tannenberg povraždili 20 tisíc příslušníků elit a při následující Intelligenzaktion povraždili sto tisíc Poláků, z nichž 60 tisíc patřilo k elitám. Katyňský masakr nicméně probíhal zcela v sovětské režii.
Historik Bartłomiej Bydoń
„Jakmile se komunisté v Polsku dostali k moci a upevnili své pozice, tak v souladu s tím, co tvrdila sovětská Burděnkova komise, tedy že se zločinů dopustili Němci na podzim roku 1941, vystavovali pro manželky úmrtní listy s tímto datem. Nemáme však žádné důkazy, že by kdokoli z těch, co zahynuli v Katyni, zemřel později než v roce 1940,“ řekl Bydoń.
Zmínil přitom sovětskou vyšetřovací komisi, ustavenou na začátku roku 1944, kterou vedl chirurg Nikolaj Burděnko. Ta uvedla, že Poláky zabili Němci pro přepadení Sovětského svazu v roce 1941. Přitom i na nalezených ešusech nebo polních lahvích či tabatěrkách, kam si vězni vyrývali významné události není nic o událostech po roce 1940.
„Hovořit o katyňském zločinu bylo na území východního bloku zakázané. Kdo to porušil, tak byl perzekvován,“ připomněl polský expert. „Dětem byl třeba odepřen přístup k vysokoškolskému vzdělání.“ I tak se objevovaly na symbolických hrobech se jmény obětí stuhy s nápisem Zahynul v Katyni. „Byly to signály, že to víme a chceme si to připomínat,“ dodal historik.
Vinu na šíření katyňské lži však nevidí Bydoń jen na straně Sovětů, kteří s ní začali hned, jak Němci v roce 1943 zveřejnili nález mělkých hromadných hrobů v lesích u Katyně.
Sovětskou lež podporovali spojenci
„Jedná se nejen o lži komunistů, ale bohužel šlo také o lži spojenců. Spojenci věděli, jak to bylo. Němci přivezli k exhumovaným tělům dva Američany. Byla tu zpráva plukovníka Johna Van Vlieta a kapitána Donalda Stewarda. Takže Američané to věděli, Britové to věděli,“ připomněl Bydoń.