Hlavní obsah
Hyundai N v Mostě Foto: Hyundai

Ostrými hyundai po okruhu v Mostě: Baví mě ta, v nichž jsem nejpomalejší

Nový sponzor Autodromu Most má po sobě pojmenovanou zatáčku a jeho vozy tu budou jezdit. Vydali jsme se zkoušet, jak to budou zvládat.

Hyundai N v Mostě Foto: Hyundai
Ostrými hyundai po okruhu v Mostě: Baví mě ta, v nichž jsem nejpomalejší

Mostecký autodrom má nového generálního partnera – automobilku Hyundai, přesněji její české zastoupení. Na několika místech na okruhu jsou vidět barvy Hyundai N, tedy zejména bleděmodrá, první zatáčka dostala nové jméno „zatáčka Hyundai N“ a na autodromu budou jezdit auta této značky.

K mobilitě budou sloužit mimo jiné plug-in hybridní a hybridní tucsony a po okruhu se budou prohánět modely N. A kdokoliv si takový vůz v Česku koupí, dostane od Hyundai poukaz na půlhodinovou jízdu na okruhu.

„Enka“ stojí připravená a čekají, až v nich vyrazíme na okruh.

Foto: Hyundai

Není to na okruh málo? To jsem se vydal zjišťovat na tiskovou konferenci na autodrom, jejíž součástí bylo právě pár desítek minut za volanty postupně čtyř různých Hyundai N – i30, i30 Drive-N, kony a i20. A taky se svézt v královně všech N, závoďáku i30 N TCR, který sedlá Jáchym Galáš v šampionátu cestovních vozů.

Za volant tohoto speciálu mě však nepustí, musím se spokojit se sedadlem spolujezdce. I tak se ale nadšeně řadím do fronty na kuklu a helmu a o pár chvil později se skrz ochrannou klec soukám do hluboké sedačky, kde mě jeden z členů týmu pevně přikurtuje čtyřbodovými pásy.

Závodní i30 N TCR je opravdu zážitkem.

Foto: Hyundai

Zapírám se nohama o přední část podlahy tak, abych nešlápl na žádný z desítek odhalených kabelů – schovat je pod kryty by bylo zbytečnou hmotností navíc – a Jáchym startuje a vyráží z paddocku. Musí dát pořádně plynu, aby kvůli ostré spojce dvoulitrový přeplňovaný čtyřválec při rozjezdu nezhasl.

Autu se pomalá jízda moc nelíbí, ale z boxů je třeba vyjíždět opatrně. Už jsme ale za šikanou na začátku trati a Jáchym za to pořádně bere. Spojku už nepoužívá, ta tu je jen k rozjezdu, rychlosti sází velkou pákou po své pravé ruce, jak když bičem mrská.

i30 N TCR má pořád pohon předních kol a z onoho dvoulitru doluje 390 koní, ale co rychlosti na okruhu pořádně pomáhá, je právě sekvenční šestistupňová převodovka.

Ani gram hmotnosti tu není navíc a na malinkém volantu se ovládá úplně všechno.

Foto: Hyundai

Pod plným plynem závoďák ožívá, Jáchym projíždí zatáčky ostře přes obrubníky a na konci cílové rovinky na tachometru zahlédnu rychlost přes 200 km/h. Co je však nejpůsobivější, je brzdění. Plné brzdy z této rychlosti těsně před ostrou pravou mě vrhnou dopředu do pásů, až si říkám, že jsem se měl nechat přikurtovat o něco pevněji.

Z nejsilnějšího do nejslabšího

Tři kola končí a já se s díky za ojedinělý zážitek soukám ven. Čeká mě čtveřice silničních „enek“ na silničních pneumatikách. S mírnou obavou, že budou působit jako šneci, sedám do i20 N a těším se, že ověřím, co je pravdy na chvalozpěvech na tuto kapesní raketu.

Malá i20 N v Mostě rozhodně nebyla nejrychlejší, ale vážně mě bavila.

Foto: Hyundai

Zkrátka – v podstatě všechno. Je to takové nadšené štěňátko – síly má dost, přilnavosti taky, ale největší dojem dělá chutí do ostré jízdy, sladěním všeho dohromady, ovládacích prvků, podvozku, řízení, a tak mě tři kola za jeho volantem neskutečně baví.

Co na tom, že jsem nejpomalejší – jednak mi chybí 80 koní na ostatní auta ve vláčku a jednak jsem po mosteckém okruhu naposled jel před osmi lety jako spolujezdec, jinak nikdy.

Přesedám do i30 N s dvouspojkovou převodovkou. Vím, že tahle technika je naprosto špičková na silnicích. Přepínám ji do standardního režimu N, abych vyzkoušel, jak ho vývojáři odladili, a přesouvám volič do pozice manuálního řazení.

Jezdíme ve vláčku, ale pořádně rychle.

Foto: Hyundai

Okruhovou jízdu zvládá přinejmenším stejně dobře, jako tu silniční. Až trochu překvapivě mi nechybí přilnavost, brzdný účinek ani cítění vozu skrz sedačku, odpružení skvěle zvládá obrubníky na vrcholech zatáček i výjezdech z nich, a ani výkon mi nikde nechybí.

Totožnou chválu musím pět na adresu kony N, kterou sedlám poté. Její divokost a neustálá nadrženost na ostrou jízdu, která je na silnici někdy trochu nepříjemná, tady najednou dává perfektní smysl. Pořád mi ale vadí, jak vysoko tu sedím.

Kontrola tlaku v pneumatikách po každé jízdě je nutností.

Foto: Hyundai

Poslední tři kola řídím limitovanou i30 N Drive-N, jejíž kola barvy bronzu spolu s bílým perleťovým lakem vypadají naživo mnohem lépe než na fotkách. Má manuální převodovku, takže ve srovnání s předchozími dvěma vozy je mnohem náročnější ji řídit.

Tím spíš, když převodovka má klasickou kulisu, kdy je třeba mezi druhým a třetím kvaltem udělat lomený pohyb; tzv. dogleg, tedy závodní kulisa s dvojkou a trojkou v přímé lince, by se na okruhu opravdu hodila.

Stejně jako v i20 N mi tady pomáhají automatické meziplyny při podřazování, protože je ostrá jízda – a moje snaha držet se auta před sebou – tak mnohem jednodušší a plynulejší. Přiznávám, je to berlička, ale když nemám čas se s autem sžívat a trénovat meziplyny hranou pravé nohy při brzdění, nestydím se za ni.

Hyundai i30 N Drive-N mě nesmírně baví.

Foto: Hyundai

O pár desítek minut později už v SUV, které mám zrovna na týdenní testování, jedu zpátky ku Praze. Sedačka odvětrává a masíruje, nikam nespěchám, přemýšlím a vstřebávám zážitky.

Manuál mě baví víc

Které auto z těch, co jsem řídil, bylo nejlepší? Objektivně bych asi musel říct, že kona N, protože ta je údajně – podle kolegů novinářů – v Mostě rychlejší než i30 N. A pravda, jelo se s ní dobře a díky dvouspojkové převodovce i relativně snadno.

Jenže mi neseděla kvůli vysokému posezu. Takže protentokrát můžu s klidem na objektivitu zapomenout a přiznat se, že mě nejvíc bavila ta dvě auta, která měla manuální převodovku – i20 N a i30 N Drive-N.

Moje první zkušenost za volantem na mosteckém okruhu ukázala, že to vůbec není nezajímavá trať.

Foto: Hyundai

Přiznávám, nebyl jsem v nich nejrychlejší, ba dokonce mám trochu obavu, že ten za mnou musel kvůli mně jet pomaleji, než by chtěl; předjíždět jsme nemohli.

Jenže mě nejvíc bavily – a jelikož nemám ruce na to, abych na okruzích honil tisíciny sekundy, je tohle kritérium pro mě nejdůležitější. A půlhodina na okruh samozřejmě je málo na to, aby na něm člověk zajížděl mistrovské časy – ale na to, aby si své auto osahal v extrémních situacích, to stačí.

Podívejte se na aktuální nabídku nových i ojetých aut Hyundai na Sauto.cz.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků