Hlavní obsah

Ostrými hyundai po okruhu v Mostě: Baví mě ta, v nichž jsem nejpomalejší

Nový sponzor Autodromu Most má po sobě pojmenovanou zatáčku a jeho vozy tu budou jezdit. Vydali jsme se zkoušet, jak to budou zvládat.

Foto: Hyundai

Hyundai N v Mostě

Článek

Mostecký autodrom má nového generálního partnera – automobilku Hyundai, přesněji její české zastoupení. Na několika místech na okruhu jsou vidět barvy Hyundai N, tedy zejména bleděmodrá, první zatáčka dostala nové jméno „zatáčka Hyundai N“ a na autodromu budou jezdit auta této značky.

K mobilitě budou sloužit mimo jiné plug-in hybridní a hybridní tucsony a po okruhu se budou prohánět modely N. A kdokoliv si takový vůz v Česku koupí, dostane od Hyundai poukaz na půlhodinovou jízdu na okruhu.

Foto: Hyundai

„Enka“ stojí připravená a čekají, až v nich vyrazíme na okruh.

Není to na okruh málo? To jsem se vydal zjišťovat na tiskovou konferenci na autodrom, jejíž součástí bylo právě pár desítek minut za volanty postupně čtyř různých Hyundai N – i30, i30 Drive-N, kony a i20. A taky se svézt v královně všech N, závoďáku i30 N TCR, který sedlá Jáchym Galáš v šampionátu cestovních vozů.

Za volant tohoto speciálu mě však nepustí, musím se spokojit se sedadlem spolujezdce. I tak se ale nadšeně řadím do fronty na kuklu a helmu a o pár chvil později se skrz ochrannou klec soukám do hluboké sedačky, kde mě jeden z členů týmu pevně přikurtuje čtyřbodovými pásy.

Foto: Hyundai

Závodní i30 N TCR je opravdu zážitkem.

Zapírám se nohama o přední část podlahy tak, abych nešlápl na žádný z desítek odhalených kabelů – schovat je pod kryty by bylo zbytečnou hmotností navíc – a Jáchym startuje a vyráží z paddocku. Musí dát pořádně plynu, aby kvůli ostré spojce dvoulitrový přeplňovaný čtyřválec při rozjezdu nezhasl.

Autu se pomalá jízda moc nelíbí, ale z boxů je třeba vyjíždět opatrně. Už jsme ale za šikanou na začátku trati a Jáchym za to pořádně bere. Spojku už nepoužívá, ta tu je jen k rozjezdu, rychlosti sází velkou pákou po své pravé ruce, jak když bičem mrská.

i30 N TCR má pořád pohon předních kol a z onoho dvoulitru doluje 390 koní, ale co rychlosti na okruhu pořádně pomáhá, je právě sekvenční šestistupňová převodovka.

Foto: Hyundai

Ani gram hmotnosti tu není navíc a na malinkém volantu se ovládá úplně všechno.

Pod plným plynem závoďák ožívá, Jáchym projíždí zatáčky ostře přes obrubníky a na konci cílové rovinky na tachometru zahlédnu rychlost přes 200 km/h. Co je však nejpůsobivější, je brzdění. Plné brzdy z této rychlosti těsně před ostrou pravou mě vrhnou dopředu do pásů, až si říkám, že jsem se měl nechat přikurtovat o něco pevněji.

Z nejsilnějšího do nejslabšího

Tři kola končí a já se s díky za ojedinělý zážitek soukám ven. Čeká mě čtveřice silničních „enek“ na silničních pneumatikách. S mírnou obavou, že budou působit jako šneci, sedám do i20 N a těším se, že ověřím, co je pravdy na chvalozpěvech na tuto kapesní raketu.

Foto: Hyundai

Malá i20 N v Mostě rozhodně nebyla nejrychlejší, ale vážně mě bavila.

Zkrátka – v podstatě všechno. Je to takové nadšené štěňátko – síly má dost, přilnavosti taky, ale největší dojem dělá chutí do ostré jízdy, sladěním všeho dohromady, ovládacích prvků, podvozku, řízení, a tak mě tři kola za jeho volantem neskutečně baví.

Test Hyundai i20 N: Zaručený recept na zábavu

Testy

Co na tom, že jsem nejpomalejší – jednak mi chybí 80 koní na ostatní auta ve vláčku a jednak jsem po mosteckém okruhu naposled jel před osmi lety jako spolujezdec, jinak nikdy.

Přesedám do i30 N s dvouspojkovou převodovkou. Vím, že tahle technika je naprosto špičková na silnicích. Přepínám ji do standardního režimu N, abych vyzkoušel, jak ho vývojáři odladili, a přesouvám volič do pozice manuálního řazení.

Foto: Hyundai

Jezdíme ve vláčku, ale pořádně rychle.

Okruhovou jízdu zvládá přinejmenším stejně dobře, jako tu silniční. Až trochu překvapivě mi nechybí přilnavost, brzdný účinek ani cítění vozu skrz sedačku, odpružení skvěle zvládá obrubníky na vrcholech zatáček i výjezdech z nich, a ani výkon mi nikde nechybí.

Dvojtest Hyundai Kona N a N Line: Perspektiva je důležitá

Testy

Totožnou chválu musím pět na adresu kony N, kterou sedlám poté. Její divokost a neustálá nadrženost na ostrou jízdu, která je na silnici někdy trochu nepříjemná, tady najednou dává perfektní smysl. Pořád mi ale vadí, jak vysoko tu sedím.

Foto: Hyundai

Kontrola tlaku v pneumatikách po každé jízdě je nutností.

Poslední tři kola řídím limitovanou i30 N Drive-N, jejíž kola barvy bronzu spolu s bílým perleťovým lakem vypadají naživo mnohem lépe než na fotkách. Má manuální převodovku, takže ve srovnání s předchozími dvěma vozy je mnohem náročnější ji řídit.

Tím spíš, když převodovka má klasickou kulisu, kdy je třeba mezi druhým a třetím kvaltem udělat lomený pohyb; tzv. dogleg, tedy závodní kulisa s dvojkou a trojkou v přímé lince, by se na okruhu opravdu hodila.

Test Hyundai i30 N Fastback s dvouspojkovou převodovkou: Pořád skvělý chuligán

Testy

Stejně jako v i20 N mi tady pomáhají automatické meziplyny při podřazování, protože je ostrá jízda – a moje snaha držet se auta před sebou – tak mnohem jednodušší a plynulejší. Přiznávám, je to berlička, ale když nemám čas se s autem sžívat a trénovat meziplyny hranou pravé nohy při brzdění, nestydím se za ni.

Foto: Hyundai

Hyundai i30 N Drive-N mě nesmírně baví.

O pár desítek minut později už v SUV, které mám zrovna na týdenní testování, jedu zpátky ku Praze. Sedačka odvětrává a masíruje, nikam nespěchám, přemýšlím a vstřebávám zážitky.

Manuál mě baví víc

Které auto z těch, co jsem řídil, bylo nejlepší? Objektivně bych asi musel říct, že kona N, protože ta je údajně – podle kolegů novinářů – v Mostě rychlejší než i30 N. A pravda, jelo se s ní dobře a díky dvouspojkové převodovce i relativně snadno.

Jenže mi neseděla kvůli vysokému posezu. Takže protentokrát můžu s klidem na objektivitu zapomenout a přiznat se, že mě nejvíc bavila ta dvě auta, která měla manuální převodovku – i20 N a i30 N Drive-N.

Foto: Hyundai

Moje první zkušenost za volantem na mosteckém okruhu ukázala, že to vůbec není nezajímavá trať.

Přiznávám, nebyl jsem v nich nejrychlejší, ba dokonce mám trochu obavu, že ten za mnou musel kvůli mně jet pomaleji, než by chtěl; předjíždět jsme nemohli.

Jenže mě nejvíc bavily – a jelikož nemám ruce na to, abych na okruzích honil tisíciny sekundy, je tohle kritérium pro mě nejdůležitější. A půlhodina na okruh samozřejmě je málo na to, aby na něm člověk zajížděl mistrovské časy – ale na to, aby si své auto osahal v extrémních situacích, to stačí.

Reklama

Výběr článků

Načítám