Nejlepší auta, která jsme řídili v roce 2019

Plno dojmů jsme za rok 2019 nasbírali, co se nových modelů aut a jejich řízení týče. Na některá snadno zapomenete, ovšem některá vám v paměti zůstanou pořádně dlouho. Až do posledního dne roku.

Vybrali jsme každý tři nejlepší auta, která jsme letos řídili. Ať už v rámci klasických redakčních testů, nebo prvních seznamovacích jízd. Nejedná se o výčet aut, která jsou bez rozmyslu nejlepší, protože to bychom tady měli výčet vozů s mnohamilionovými cenovkami.

K tomu ještě každý přidáváme jedno překvapení. Auto, od kterého jsme čekali méně, než nám nakonec naservírovalo. A na závěr si připomeneme i další povedená auta z uplynulého roku, která se do prvních tří nevešla jen těsně.

Začněme tedy v rámci sekce v abecedním pořadí a zbývá dodat jen, že v roce 2020 našim čtenářům přejeme radostné, bezpečné a bezproblémové kilometry.

Dobrých aut je na světě opravdu hodně, ale nejlepších je jen velmi málo. S jedním z nich jsem strávil posledních pár slunečných dní v Jeseníkách - s Mazdou MX-5.

Je až neuvěřitelné, jak s řidičem sroste, všechno mu říká a nechá se krásně a přesně ovládat. Není tak děsivě rychlá, že bych musel být šampionem formule 1, abych z ní dostal to nejlepší, a můj řidičák se nezelená strachy. Každý metr za jejím volantem je skvělý, nejedete-li po dálnici, a v každé zatáčce se musím usmívat - a být vděčný, že i v dnešní podivné době Mazda takovéhle ryzí auto prodává.

Možná budu nařčen z japanofilie, ale když přemýšlím nad uplynulým rokem, do třech nejlepších musím zařadit i novou Mazdu 3.

Přestože by měla být normálním rodinným hatchbackem, dokáže nadšenému řidiči nabídnout opravdu hodně zábavy za volantem. Podvozek trojky je čitelný a má obrovské množství přilnavosti. A navíc, oproti minulé generaci se zásadně zlepšila kvalita interiéru.

Letos jsem měl asi štěstí na vynikající japonská auta, protože do třetice nemůžu jinak, než uvést Suzuki Vitara.

Za nízkou cenu nabídne spoustu, spoustu muziky. Jak po stránce výbavy, tak, a to hlavně, v systému pohonu všech kol. Přepněte na asfaltu do režimu Sport a auto zabere zadními koly tak mocně, až získáte dojem, že sedíte v zadokolce. A když z asfaltu sjedete, dejte tam Lock a projedete všechno, na co namíříte čumák. To vše s nadšeným motorem, který se rád nechá vytočit, a za tohle všechno si řekne o 8,4 litru benzínu na 100 km.

A ono největší překvapení? Jednoznačně Škoda Kamiq. Čekal jsem Fabii nebo Scalu na vyšším podvozku, tedy nejisté jízdní vlastnosti, doplněné o tvrdé odpružení.

Dostal jsem auto, které ostřejší jízdu zatáčkami zvládá mnohem lépe, než malé hatchbacky značky. Na jeho podvozku vývojáři odvedli obrovský kus práce, zapomeňte na to, že by jen o kousek prodloužili pružiny. Jako bonus je uvnitř spousta místa a 1,6 TDI jezdí pod šest litrů, i když se s plynovým pedálem vůbec nestydíte.

Proč tu není BMW 320d, Ford Mustang GT nebo Opel Insignia, které jinak chválím? Protože řada 3 je s takovým šestiválcem 30d nesrovnatelně lepší a mnou testovaný kousek měl mizerné sedačky, u Mustangu GT mě zase vytáčela desetistupňová převodovka a největším trumfem Insignie je čtyřkolka Twinster, a tu testovaný kousek neměl.

Když si vzpomenu na okruh Knockhill ve Skotsku. Na ty klopené, slepé zatáčky a neskutečně výborné Porsche 718 GT4, pořád se mi chvějí ruce nadšením.

V roce 2019 ve Stuttgartu na trh uvedli malý sporťák s plochým, atmosféricky plněným šestiválcem o objemu čtyř litrů, pohonem zadních kol a s manuální převodovkou. Je k tomu něco potřeba dodat?

Snad jen to, že v naladění od mágů z divize GT se jedná o neskutečnou řidičskou pornografii. Pokud máte tu možnost, GT4 si okamžitě objednejte, protože takových sporťáků už v budoucnu moc nebude.

Velice si dále cením toho, jakým směrem dále směřuje řada 3 od BMW. V nové generaci je zakotvena veškerá tradice, na které byl kompaktní sportovní sedan střední třídy dříve postaven.

Mezigeneračně se trojka vrátila zase blíže preciznímu naladění podvozku a řídících komponent, je trošku lehčí a menší než minulé vydání. Zkrátka se oddálila sklonům k otylosti a vyměklosti předchůdce.

Navíc posílila v oblasti zpracování interiéru, který konečně působí tak, jak se u auta v této cenové hladině sluší a patří. Koneckonců, ona ani ta cena výjimečně u BMW není přehnaná. Dokonce i mezigeneračně zlevnila a pořídíte ji v základu pod milion, přitom ani tak nedostanete zrovna řidítka místo volantu...

Ke konci roku mě zaujal také francouzský prcek. Peugeot 208 je v nové generaci až neuvěřitelně hodnotným hatchbackem. Vypadá úplně jinak než konkurenti a už jen za design by měl velký palec nahoru.

Potom otevřete interiér a uvítá vás bez přehánění luxusní vnitřek, plný nápadů, hodnotných a krásně zpracovaných materiálů.

Navíc má 208 povedenou motorovou paletu a díky nové modulární platformě jezdí skvěle. Auto je nadšené do každé utažené zatáčky, kterou tuhým předkem krásně čenichá. I přes tužší základy a velká kola je přitom vážně komfortní.

Na závěr ono překvapení. I přes svou neoblibu SUV a koneckonců i elektromobilů jsem musel uznat, jak moc dobré auto je Audi e-tron.

Němcům se podařilo elektrické auto udělat tak, že jsem si jej užil. Má pohodlný a velice jistý podvozek, intuitivně vyřešenou konfiguraci rekuperace brzdné energie a jinak vážně tvářícím Audi dodává na svěžesti i vizuálně.

I přes lehce vyšší spotřebu elektrické energie je pravě tohle elektromobil, který mi dává smysl. Proti už je jen nedostatečná infrastruktura dobíjení.

Za zmínku stojí i další vozy. Třeba Rolls-Royce Dawn, který i přes svůj věk, jenž poznáte třeba na infotainmentu, vyniká nejen atmosférou, ale i reálnými schopnostmi, především pohonného ústrojí a podvozku. Jen do něj nepřiměřeně fouká už v relativně nízkých rychlostech.

Nové modely od DS - DS 3 Crossback a DS 7 Crossback mi pak ukázaly unikátní pojetí luxusu. Také pětková řada od BMW mi v současné generaci znovu připoměla, jak skvělý je manažerským autem. A to klidně i jako čtyřválcové kombi.