Laurin a Klement slaví 125 let. Předchůdce dnešní Škody začal s bicykly

V televizi či v novinách jste si toho jistě všimli - mladoboleslavská automobilka Škoda letos slaví 125 let od svého založení a už řadu týdnů to světu říká. Ten konkrétní den, ke kterému se váže 125. výročí, je ale jen jeden - 30. září 1895.

Tehdy konstruktér Václav Laurin a knihkupec Václav Klement oficiálně založili firmu Laurin & Klement jako dílnu na výrobu jízdních kol Slavia. Svou vlastní továrnu si postavili o tři roky později, v roce 1898.

O rok později společnost zahájila výrobu motorových kol, později motocyklů a motorových tříkolek. Motocykly Slavia měly řadu sportovních úspěchů a staly se vzorem pro řadu dalších světových značek. Úspěšně se vyvážely a dokonce se licenčně vyráběly ve Francii a Německu.

Třebaže firma představila první dvoustopý vůz už v roce 1900, o skutečném zahájení výroby automobilů můžeme hovořit až v roce 1905. Tehdy společnost zároveň ukončila výrobu jízdních kol.

Prvním sériově vyráběným vozem byla dvousedadlová Voituretta Laurin typ A, představená 29. října 1905. K pohonu sloužil vidlicový dvouválec o objemu 1005 ccm, který dával 7 koní a dokázal vůz rozpohybovat na 40 km/h.

Firma v té době již měla přes 350 zaměstnanců. O dva roky později změnila svou formu na akciovou společnost a výrazně se rozšířila co do plochy, až na 130 hektarů, i počtu zaměstnanců na zhruba 600.

Již v roce 1910 byla L největší automobilkou v habsburské monarchii. Její vozy jezdily nejen v Evropě, ale i například v Japonsku, v Austrálii a na Novém Zélandu. Spojila se s První pražskou akciovou společností (dříve Ruston) a začala vyrábět silniční válce značky L.

V roce 1912 převzala libereckou automobilku RAF (Reichenberger Automobil Fabrik, česky Liberecká automobilová továrna). Ta byla založena v roce 1907 automobilovým závodníkem Theodorem von Liebiegem.

S ní Laurin & Klement získali licenci na motory Knight (podle vynálezce a držitele patentu Charlese Knighta) s tzv. šoupátkovým rozvodem, kterou firma RAF dříve obdržela od anglického Daimleru.

Ona šoupátka jsou náhradou za klasické ventily, jejíž benefit je ve větším otvoru pro vstup vzduchu s palivem či odchod spalin z válce. Šoupátka v tomto případě tvoří stěnu spalovací komory a hýbou se nezávisle na pístu na své vlastní, menší klikové hřídeli.

Ve své době nabízely větší výkon a méně náročnou údržbu, ale spalovací komoru bylo téměř nemožné adekvátně chladit, takže se šoupátkové motory typu Knight brzy ukázaly jako slepá ulička. Laurin & Klement však díky tomu rozšířili výrobu o autobusy, nákladní vozy, motorové pluhy a stacionární motory.

Po první světové válce se firmě nepodařilo navázat na předválečný technický vývoj. Potřebovala nové investice na rozšíření, zavedení velkosériové i vývoj nových modelů. Majitelé se rozhodli najít silného partnera a 27. června 1925 se firma spojila se Škodovými závody v Plzni.

To znamenalo postupný zánik značky L u nově vyvíjených typů se už používalo pouze jméno a znak Škoda. První automobil pouze s logem Škoda byl vyroben v roce 1926 a jednalo se o luxusní limuzínu Škoda Hispano-Suiza, kterou převzal prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Mladoboleslavská automobilka značně zmodernizovala svůj provoz, ale přesto poměrně záhy, k 1. lednu 1930, se v podobě Akciové společnosti pro automobilový průmysl (ASAP) automobilka organizačně a správně osamostatnila, byť zůstávala ve vlastnictví Škodových závodů v Plzni.

Pravděpodobně nejdůležitějším modelem té doby byla Škoda 420, představená v roce 1933. Dostala novou konstrukci v podobě páteřového rámu s lehkou karoserií, nikoliv nepodobnou Tatře 11 z pera Hanse Ledwinky, takže byla levná a mezi zákazníky velmi oblíbená. Známá Škoda Popular byla v roce 1934 odvozena z modelu 420 a vyráběla se v několika verzích až do roku 1944.

Záhy po 420 přišly v roce 1934 Superb na horní konec nabídky a poté v roce 1935 Rapid a v roce 1936 Favorit mezi dva extrémy. Základní konstrukce všech čtyř vozidel byla obdobná.

Za druhé světové války mladoboleslavská automobilka sloužila nacistickému válečnému úsilí, jak bylo v okupovaných zemích běžné. Vyráběla se tu vozidla pro Wehrmacht, jak osobní, tak i nákladní či pro vojenská letadla.

Z toho důvodu automobilku bombardovalo jak britské a americké letectvo, tak 9. května 1945 i Rudá armáda. To už nikoliv pro ochromení válečné výroby, ale pro zabránění ústupu německé armády do amerického zajetí. Zničení továrny tak bylo téměř stoprocentní.

Po znárodnění v roce 1945 byl podnik ze Škodových závodů vyčleněn a přejmenován na Automobilové závody, národní podnik (AZNP), a nadále nesl značku Škoda s okřídleným šípem.

Ještě během roku 1945 byla obnovena výroba osobních automobilů a v následujících letech začala firma spolupracovat s karosárnou Petera ve Vrchlabí a Jawa ve východočeských Kvasinách. Na obou těchto místech má dnes Škoda Auto své výrobní závody.

Orientace na Sovětský svaz a země RVHP znamenala ztrátu pozic, socialistické hospodářství přineslo stagnaci, snad nejvíce vystiženou prototypy 720 a 740. Automobilka totiž v 50. letech opustila všestrannou, prověřenou a praktickou koncepci motoru vpředu a pohon zadní nápravy a pro nový vůz, později označený 1000 MB, přešla k motoru za zadní nápravou.

Spuštění její výroby bylo velmi nákladné a automobilka si musela půjčit peníze. V druhé polovině 60. let běžel vývoj většího modelu s motorem vpředu a pohonem zadních kol, prozatím označeného 720. Tento model bohužel nesdílel s 1000 MB - ani s menší verzí, označenou 740 - vůbec žádné mechanické součástky.

Ještě než byl vývoj u konce, stát ho zastavil, protože by na spuštění výroby prostě nebyly peníze. Místo toho automobilka až do konce 80. let modernizovala vozy s koncepcí „vše vzadu”; nejprve do Škody 100 a 110, později do proslulé „stodvacítky”, tedy modelu s označením 742.

Až v roce 1987 se objevilo skutečně moderní auto - Favorit - s motorem napříč před přední nápravou a pohonem předních kol. Právě díky němu o Škodu po pádu komunistického režimu projevil koncern Volkswagen, do nějž automobilka vstoupila v roce 1991. Od roku 2000 je VW stoprocentním vlastníkem firmy, která se od roku 1998 jmenuje Škoda Auto, a. s.

Ta nyní v České republice provozuje tři výrobní závody - v Mladé Boleslavi, Kvasinách a Vrchlabí. Loni automobilka poprvé vyrobila více než 900 000 aut, meziročně její tuzemská produkce vzrostla o 2,25 % na 910 tisíc vozů. Na tuzemském trhu je Škoda nejprodávanější značkou, její podíl na prodejích osobních aut byl loni přes 34 procent.

Auta vyrábí také v Číně, Rusku, na Slovensku, v Alžírsku a Indii, většinou prostřednictvím koncernových partnerství, a dále na Ukrajině a v Kazachstánu ve spolupráci s lokálními partnery. Je aktivní na více než 100 trzích a loni automobilka dodala celosvětově 1,24 milionu aut.