Článek
Program "strategického propouštění" byl uplatňován v oblastech, kde se spojencům nedařilo získat převahu nad vzbouřenci. Informované zdroje americkému deníku nesdělily, kolik povstaleckých vězňů bylo tajně propuštěno. Program prý už existuje řadu let, ale případů, kdy se vězni touto cestou dostali na svobodu, příliš není.
Také výsledky byly předem nejasné, spíš to připomínalo sázku do loterie. Propuštěný se musel zřeknout útoků, závazek ale nebyl nijak vymahatelný. Propuštěný však neměl přerušit spojení se vzbouřenci. Naopak. Měl využít svého postavení k tomu, aby přesvědčil bojovníky, že útočit na Američany se nemá. Hrozilo mu jediné nebezpečí - že může být opět dopaden.
Výhody byly větší než rizika
"Každý souhlasil, že jsou vinni tím, co udělali a měli by být dál zadržováni. Každý souhlasil s tím, že jsou to zlí kluci. Ale výhody převážily nad riziky," řekl listu člověk obeznámený s programem:
Vysvětlil i výběr propouštěných. "Dívali jsme se po zadržených, kteří měli vliv na ostatní vzbouřence, na jedince, jejichž propuštění by mohlo situaci v oblasti zklidnit. V těchto případech mohly výhody propuštění převážit nad důvody, pro které by měly být drženi ve vězení," prohlásil zdroj listu.
Zdroj také dodal, že většinou měli vzbouřenci zájem uzavírat dohodu jen s Američany a ne s Afghánskou národní armádou, i když zájmem Američanů bylo zapojit i ji.
Dohoda s Hezbe islámí
V nedávné době byl propuštěn jeden z velitelů skupiny Hezbe islámí (islámská strana Gulbuddína Hekmatjára) v provincii Vardak. Americký podplukovník John Woodward ho označil za operačně a takticky důležitou postavu. Woodward, který byl nejvyšším americkým velitelem ve Vardaku, řekl, že v údolí Nirch nebylo možné porazit současně skupiny Hezbe islámí a Tálibán, které nezávisle na sobě vedou boje se Američany.
Nakonec začali Američané jednat s Hezbe islámí, přičemž bojovníci této skupiny jim poskytovali informace o Tálibech. Na oplátku požadovali propuštění svého příbuzného drženého ve věznici Parván.
Tak se také stalo. Z Parvánu ho bylo možné propustit, protože propuštění vězně z tohoto žaláře na rozdíl od věznice v Guantánamu nepodléhá souhlasu amerického Kongresu a může být provedeno tajně, napsal list. Propuštění musí "jen" schválit nejvyšší americké velení.
Osvobozování zadržených ozbrojenců je součástí snahy americké vlády vyřešit afghánský konflikt vyjednáváním. V posledních letech ale taková taktika přinesla malý či vůbec žádný pokrok. Blokuje to neochota USA propustit pět vězňů z kubánské základny Guantánamo, což je pro vůdce afghánských povstalců podmínkou případných mírových rozhovorů.