Houba s názvem Gliocladium roseum roste na stromech v pralesích jihoamerické Patagonie. „Když jsme analyzovali složení výparů Gliocladia rosea, byli jsme naprosto šokováni tím, že vytváří obrovské množství uhlovodíků a jejich derivátů,“ řekl Gary Strobel z univerzity v Montaně, jehož tým houbu objevil.

„Dokáže vyrábět naftě podobnou sloučeninu z celulózy, což z ní dělá lepší zdroj biopaliv než cokoliv, což dnes používáme,“ dodal.

Palivo, které houba vyrábí, Strobel nazval „mykonafta“. „Jde o první známé organismy, které jsou schopné vyrábět sloučeniny normálně obsažené v naftě,“ popsal Strobel.

Právě z celulózy jsou vytvořeny stěny rostlinných buněk. Je proto obsažena ve stoncích, pilinách a odštěpcích dřeva - odpadu z rostlinné produkce. Současné technologie umějí z celulózy vyrobit palivo, napřed jí ale musejí pomocí speciálních enzymů přeměnit na sacharidy. Teprve z něj jsou pak mikroby schopné vyrobit etanol, který se dá použít jako palivo. Při použití Gliocladia rosea by se tento mezikrok dal vypustit.

Mykonafta z laboratoře je kvalitnější

„I když houba dělá z celulózy méně mykonafty než přímo ze sacharidů, rozvoj fermentační technologie a genetická manipulace by její výkon mohly zlepšit,“ pokračuje Strobel s tím, že výzkumníci už mají za sebou první krok. V laboratoři se jim s pomocí houby podařilo vyrobit látku, která se naftě podobá ještě více, než sloučeniny, které houba produkuje v přirozeném prostředí.

Objev také vyvolává otázky ohledně původu fosilních paliv. Podle uznávané teorie je surová ropa tvořena zbytky uhynulých zvířat a rostlin, které byly milióny let vystaveny vysokému tlaku a teplu. „Pokud takovéhle houby vyrábějí mykonaftu po celém pralese, možná přispěly i k tvorbě fosilních paliv,“ vysvětluje Strobel.

O houbu už projevila zájem řada výzkumníků ze státního sektoru i soukromých společností.