Epilepsií trpí zhruba jedno procento lidí. U dětí se však vyskytuje častěji, postihuje kolem tří procent dětí a adolescentů. K tomu nepoměru dochází proto, že první záchvaty se u velké části nemocných dostavují v dětství. Mnoho z nich se také v tomto věku vyhojí, ale alespoň jeden epileptický záchvat prodělá kolem 5 procent dětí. U většiny dětí se záchvaty zvládnou léky a některých se zbaví postupně.

"Stejně jako jiná chronická onemocnění může i epilepsie negativně ovlivnit vývoj dítěte. Jeho nezralý mozek je totiž náchylnější ke vzniku záchvatů a také zranitelnější. Pravděpodobnost, že ho onemocnění poznamená, je na rozdíl od dospělých větší.

Děti mohou postihnout různé formy onemocnění. U předškoláků a školáků se mnohdy samy vyhojí, někdy dokonce bez jakékoli léčby. Jiné lze dobře zvládnout léčbou a vývoji dítěte neuškodí. Naopak jsou takové, které vyvíjející se mozek ničí. Nejkritičtějším obdobím jsou první tři roky života, kdy onemocnění může vážně narušit psychický i tělesný vývoj dítěte," uvádí prim. MUDr. Jan Hadač z Centra pro epileptologii a epileptochirurgii z FTN v Praze.

Diagnózu potvrdí EEG

"Projevy epilepsie jsou u dětí pestřejší nežli u dospělých. Malé dítě navíc nedokáže popsat své potíže, proto také její odlišení od jiných záchvatovitých onemocnění bývá složité. Kromě pečlivé anamnézy bývá nutné pediatrické vyšetření. Pro stanovení diagnózy je rozhodující elektroencefalografické vyšetření. Zvláště u kojenců a batolat může být toto vyšetření dlouho skoro beze změn, přestože dítě opakované epileptické záchvaty prodělalo.

Při pátrání po příčině záchvatů bývá také důležitý výsledek počítačové tomografie nebo magnetické rezonance. Velký význam mají i opakovaná psychologická vyšetření," vysvětluje dr. Hadač.

Pomáhá i vhodná životospráva

Základem léčby je dlouhodobé užívání léků a vhodná životospráva. Dítě potřebuje hlavně pravidelný a dostatečný spánek. Některé děti se musí vyhýbat zdrojům přerušovaného světla a teenageři alkoholu. V dospívání vzniká totiž mnoho záchvatů právě díky kombinaci nevyspání, pití alkoholu a třeba stroboskopickým efektům na diskotéce.

"Výběr a dávkování léků je u dětí individuální. Jejich vstřebávání, látková výměna a vylučování jsou jiné než u dospělých. Kromě toho jsou vůči některým nežádoucím vlivům antiepileptik vnímavější a nevhodná léčba může i zhoršit průběh onemocnění. Terapii proto musí stanovit odborník na základě výsledků vyšetření," dodává dr. Hadač.

Někdy pomůže léčba chirurgická. Je to ale jen 10 až 15 procent nemocných, především těch, u nichž se podaří přesně vymezit oblast mozkové kůry, která záchvaty produkuje.

Často musí pomoci psycholog

Rodiče obvykle špatně snášejí, že nikdy nevědí, kdy dítě záchvat postihne. Tato nejistota u nich vzbuzuje úzkost, která se samozřejmě projeví v životě celé rodiny. Stává se také, že mnohdy trpí zbytečně, protože onemocnění není tak závažné.

Psycholog jim může pomoci také v boji se strachem, úzkostí a bezmocí. Žádná nemoc není jen záležitostí dítěte, ale ovlivňuje i jeho nejbližší, proto je nezbytné poskytovat psychologickou podporu celé rodině.

Velmi důležité také je, aby rodiče a děti o svých obavách mluvili, neomezovali svůj život víc, než je nezbytné, a využili každou příležitost k získávání dalších informací o onemocnění.