Je uložen především v dutině břišní, kde má částečně i roli ochrany vnitřních orgánů. Pokud je ho však moc, může se objevit i v játrech a slinivce, což může vést k jejich poškození.

„Viscerální tuk navíc produkuje řadu látek s prozánětlivým účinkem a významně se podílí na rozvoji tzv. inzulinové rezistence vedoucí ke zhoršené kompenzaci diabetu, či dokonce jeho vzniku,“ vysvětluje profesor Vladimír Teplan z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), přední český odborník na tuto problematiku.

Největší riziko

„Základem snížení jeho množství je strava s vhodným poměrem jednotlivých živin, především s redukcí sacharidů. Je negativním projevem našeho civilizačního potravinového blahobytu s nesprávnou skladbou potravin. Mimochodem, viscerální tuk nemají v přírodě žijící divoká zvířata, ale doma chovaná, pěstovaná na zabijačku, tak ta ano,“ říká profesor Teplan. K harmonicky složené stravě tuky v malém množství patří.

Tuky potřebujeme k metabolismu v tuku rozpustných vitaminů, k tvorbě žluči, výstavbě buněk a mnoha dalším procesům v těle. Jsou nositeli energie.

Překvapivě o něco větším rizikem jsou tuky mléčných produktů, například smetana, šlehačka, tučné sýry, jogurty s vysokým obsahem tuku, máslo apod., a to ve srovnání s tuky v mase, či dokonce sádle. Mají totiž vyšší zastoupení určitých tzv. nasycených mastných kyselin, které se při velkém opakovaném příjmu mohou měnit na nebezpečné tukové částice vedoucí i např. k rozvoji či zhoršení projevů aterosklerózy a ukládají se ve formě viscerálního tuku.

„I při přísné redukci příjmu tuku v dietě můžeme očekávat pokles celkové hladiny tuků v krvi pouze o 10–15 procent,“ tvrdí profesor Teplan.

Omezit příjem energie

Sacharidy jsou nejrychlejším a nejsnáze využitelným zdrojem energie, poskytují nezbytnou glukózu pro mozkovou tkáň. Při jejich nadbytku se však ukládají v těle ve formě tuku a jsou tak jeho nejčastějším zdrojem.

„Nadbytek příjmu energie v potravě, ač jinak příjemný, je výrazně škodlivý,“ soudí profesor Teplan. Často nejde přímo o cukr, kterým sladíme, ale polysacharidy ve formě pečiva, chleba, brambor, rýže, knedlíků, noků, nudlí apod.

„Zásadní při omezení útrobního tuku je omezit výrazně příjem energie ve stravě, v Česku hlavně příjem sacharidů. A také více se pohybovat,“ nabádá profesor.