S tanečníkem Petrem Čadkem tvrdě trénovali už tři měsíce před zahájením této taneční soutěže. Ale ještě před první lekcí se MUDr. Cajthamlová vsadila sama se sebou, že bude mít v pase o šest centimetrů méně. Jinak musí spořádat na posezení uzené koleno.

Teď už je to jasné. Prorostlým masíčkem se cpát nemusí, může si ho dát jen trochu, když bude mít chuť. Za ty tři měsíce shodila sice jenom kilo, ale v pase má skutečně o šest centimetrů méně. To je podstatné. Tuky nahradily svaly. A hlavně se dobře cítí.

Tancování si užívá. Patří k neposedným lidem a pohyb je od dětství její živel. Nejen na džudu, které ji baví, ale i na tanečním parketu. Její příběh přitom ukazuje, že tancování opravdu není jen o shozených kilech, ale o daleko podstatnějších věcech.

Když tělo dává jasné signály

Poslední dva roky měla hodně práce a přiznává, že žila trochu nerozumně. Teď to vidí a cítí na svém těle. Když jde do schodů, už nefuní a vůbec se jí dobře dýchá. „Také líp spím, zlepšila se mi kvalita kůže a lépe mi rostou vlasy i nehty,“ říká. „S těmi jsem chodila ke kosmetičce jednou za pět neděl, teď k ní musím zajít už po třech nedělích. Prostě se mi zrychlil metabolismus a s ním regenerace celého organismu.“

Má pocit, že omládla. Tělo jako kdyby jí říkalo: „Konečně děláš to, co potřebuju.“ A vysílá jí jasné signály: „Jsi unavená, jdi spát. Jdu, dobře spím a probudím se ráno vyspalá, čilá, veselá a mám hlad. Najím se a je pokoj…“ Začne pracovat, soustředí se a po určité chvíli najednou dostane chuť se trochu protáhnout. Být třeba chvíli na sluníčku. Tak vyjde na terasu, napije se něčeho, popovídá si s někým a za chvíli se zase s chutí vrátí k práci.

Na prvním soutěžním večeru StarDance tančili s Petrem Čadkem tango.

Na prvním soutěžním večeru StarDance tančili s Petrem Čadkem tango.

FOTO: ČT – Mikuláš Křepelka

„Zjišťuji i to, že se mi zlepšila paměť a jsem duševně výkonnější,“ přiznává. „Spousta lidí říká: ,Nemám čas na aktivní pohyb, valí se na mě spousta starostí, musím stihnout hodně věcí.‘ Ale ono to podle mě bývá obráceně. Když vám nezbývá čas na pohyb, máte horší fyzickou i duševní kondici, hůř věci zvládáte a snáz míváte pocit, že se na vás valí spousta starostí.“

Osvobozuji se od sebekontroly

Spousta lidí vidí v tancování jenom kroky a taneční figury. Ale to, co z něj dělá opravdu tanec, je i držení těla, pohyb rukou a hlavy, výraz… Všechno to na sebe plynule navazuje a vyjadřuje emoce.

„Radujeme se, smějeme a někdy i zpíváme na muziku,“ říká Kateřina Cajthamlová. „Prožívání emocí může být také určitou formou arteterapie, tedy léčbou pomocí umění.“

Díky intenzívním tréninkům si uvědomila, jak jsme sešněrovaní společenskými normami. Málo používáme výrazná gesta nebo výrazy tváře. Slýcháváme třeba: „Nemáchej tak těma rukama. Jak se to tváříš? Nedělej ze sebe šaška.“ Teď na sobě cítí, jak se v ní tyhle věci uvolňují. Osvobozuji se od té sebekontroly,“ říká. „Reaguji víc uvolněně a celým tělem.“

Pauzy jsou přirozené

Ženy obvykle baví tančit. Když jsou mladé, láká je většinou něco svižnějšího, třeba zumba nebo aerobic. Pro starší lidi se hodí spíš valčík, waltz, foxtrot…

Výborné je podle Kateřiny Cajthamlové to, že skladby trvají nanejvýš tři čtyři minuty, pak následuje pauza, takže si mohou vydechnout. Když se unaví, není problém si jít kdykoliv sednout, nikomu to nepřipadá nepřirozené nebo divné. Je nesmysl zchvátit se hned na první hodině, což se u některých jiných pohybových aktivit často stává.

Přestaňte přepočítávat kalorie

Přepočítávat energii vydanou tancem na kalorie nemá podle lékařky smysl u pohybu, ale ani u jídelníčku. Upozorňuje, že v současné době vytlačuje kalorickou ideu hubnutí koncepce vyrovnaného příjmu živin. Bez něj budeme ztrácet aktivní svalovou hmotu a budeme tloustnout, i když dodržíme doporučený příjem kalorií. Ten se navíc neřídí tabulkami, ale věkem konkrétního člověka, jeho hmotností, zdravotním stavem, genetickou, fyzickou i psychickou zátěží a dalšími faktory.

„Neexistuje nic takového, jako je třeba seznam zdravých potravin pro každého,“ zdůrazňuje. „Univerzální recepty jsou nesmysl. Jsem jejich vášnivým odpůrcem.“

Podle ní není možné předepsat ženě jídelníček na měsíc dopředu bez ohledu na to, kdy třeba menstruuje, nebo muži bez ohledu na to, kdy bude schůzovat a kdy sportovat. V den sportu musí jíst jinak a jiné věci než tehdy, kdy ho čeká velká psychická zátěž.

Byla v podstatě vegetarián

Dokládá to i sama na sobě. Než začala s tréninky, byla prý v podstatě vegetarián. Jedla velmi málo masa, vepřové prakticky vůbec, a také málo mléčných výrobků. Měla chuť na čočku, cizrnu, knäckebrot, prostě na sacharidy, protože pracovala hodně duševně.

Po prvním týdnu tréninku s Petrem Čadkem najednou potřebovala jíst v poledne maso. Dopřávala si polévky, respektive vývary a vedle masa také sýry, na kterých teď úplně ujíždí. Jí i mnohem víc zeleniny a ovoce.

„S rozhýbáním tělesného metabolismu je to podobné jako v obchodě. Když nemáme zboží, nemáme zákazníky a obrat jde dolů. Takže nejprve musíme navézt zboží a pak nalákat lidi, aby kupovali.“

Stejně tak nemůžeme při hubnutí začít sportovat, když organismu nedáme dost živin a nevybudujeme si postupně fyzičku. Pokud jsme netrpěliví a vrhneme se do sportování bezhlavě, zchvátíme se hned na prvním tréninku a ztratíme motivaci, v horším případě si přivodíme nějaký úraz.

Nemocné tělo – nemocné signály

Není náhodou, že obezitu označujeme jako chorobu. Nemocné tělo dává nemocné signály. „Pokud bojuji s váhou, bojuji s tím, že se moje tělo adaptovalo na stav zvaný obezita. Je to podobné, jako když se hrabu z těžké chřipky. V té době musím dodržovat předepsaný režim. I když se tělu nechce. Nesmím povolit. Je to jako s malým děckem. Jakmile zjistí, že se něco nemusí, bude kňourat a zkoušet to, jestli by dneska zase nemuselo.“

Tenhle stav trvá podle Kateřiny Cajthamlové zhruba tři neděle. Pak naskočí jakýsi tělesný autopilot a my zase můžeme spoléhat na to, že si tělo začne správně říkat, co kdy chce. První dva tři měsíce se hodí podpora odborníka, který pomůže překonat počáteční úskalí. Vysvětlí, co je rozumné a efektivní.

Ví totiž, že nepoužíváme jen mozek, ale i emoce. „Slovo nemoc vzniklo ze slova nemoct,“ říká Kateřina Cajthamlová.

„To je okamžik, kdy nám život najednou zešedne, začneme být pomalí, nevýkonní, podráždění, smutní a chováme se, jako bychom zhloupli. Nemoc nás upozorňuje, že něco děláme špatně. Díky tancování ve StarDance jsem si uvědomila, co jsem poslední dva roky dělala špatně. Doufám, že už to nikdy nezapomenu.“