Martina se 6. října v podvečer vracela z vinohradské nemocnice v Praze, kde jí nabírali krev, protože se v poslední době cítila zesláblá. Jen pár metrů od svého domu však zkolabovala.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

„Ještě jsem stihla zavolat staršímu synovi, řekla jsem mu, že je mi slabo, a v ten moment jsem se sesula podél zdi. Když jsem se probrala, oba synové už stáli nade mnou. Podruhé jsem se probrala, když přijela sanitka, a pak až v den mých narozenin na lůžku v nemocnici, kde mi řekli, co se stalo,“ vzpomíná žena, která je jednou z lidí, které dokázali lékaři dostat ze stavu klinické smrti díky náhradě oběhu.

Zachrání 40 procent lidí

„U těchto pacientů se předpokládá stoprocentní úmrtnost. Díky vysoce invazivní metodě – náhradě oběhu – se nám ze sta pacientů, u kterých jsme k tomu přikročili, podařilo zachránit čtyřicet, kteří by bez toho neměli absolutně šanci přežít. Ne u každého ale dokážeme takto zasáhnout,“ vysvětluje Jan Bělohlávek, zástupce přednosty Kliniky pro akutní a intenzivní péče ve Všeobecné fakultní nemocnici (VFN).

Naráží tak na to, že jeho tým se mobilizuje v případech, kdy nezaberou běžná opatření. Je to u pacientů se selháním plic, srdce nebo oběhu, u nichž nepomůže defibrilace nebo umělá plíce.

Od počátku jsou ale v rukou lidí, kteří jim resuscitací dávají stále šanci na přežití. Tak to bylo i v případě Martiny. Nejprve podle pokynů operátorky zasáhli synové, poté záchranáři, kteří, i když s nimi žena komunikovala, správně odhalili, že potíž je vážnějšího charakteru, a povolali lékařku.

„Dorazila jsem tam doslova sekundy po srdeční zástavě. Pacientka byla ještě v polovědomí. Srdce začalo fibrilovat, zkusili jsme dvakrát defibrilovat, pak ještě jednou, ale věděla jsem, že to nezvládneme. V tu chvíli jsem volala doktoru Bělohlávkovi, ať se jeho tým připraví. Po celou dobu jsme ji masírovali manuálně a pak jsme jí přiložili přístroj, který dokáže člověka sám resuscitovat,“ popsala postup lékařka pražské záchranky Lucie Filipovská.

Díky tomu mohli synové i manžel Martiny stále doufat. Přestože byla fakticky mrtvá, chopil se jí tým Jana Bělohlávka, který ji podrobil superspeciální metodě.

Nemá žádné následky

„Zjednodušeně řečeno jde o dvě kanyly, které díky pumpě odvádějí krev z těla pacienta a ta se okysličená vrací. K tomu došlo po 73 minutách od zástavy. V mimotělním oběhu ještě srdce sedm nebo osm hodin nefungovalo, ale pak se to podařilo. Po pár dalších hodinách se Martina probrala už na pokoji. Bez následků a komplikací,“ pochvaluje si vydařený zákrok Bělohlávek.

„Kromě těch záblesků se syny a v sanitce si nic nepamatuju. Bolesti vůbec nemám. Jen se to hojí po těch trubkách, kterými mi přiváděli okysličenou krev, a jsem stále hodně slabá,“ svěřila se se svým stavem Právu Martina.

Za to, že dostane 40 procent v podstatě mrtvých lidí šanci na život, a z 571 zkolabovaných, které záchranáři loni resuscitovali, se bez jakýchkoli potíží vrátí do běžného života 96, vděčí pacienti ale nejen lékařům.

„Největší šanci přežít mají lidé se zástavou v Česku, ideálně v Praze. Systém péče u infarktů máme nejlepší na světě. Když se k nám jezdí dívat a zkoumají kliniky, práci záchranářů a to, jak je možné, že se u nás v osmdesáti procentech případů ujme laické resuscitace jakýkoli kolemjdoucí, říkám jim ze srandy: Chcete-li dostat infarkt, tak v Praze. Budete mít tu největší šanci na přežití z celého světa. Klíč k úspěchu je každý člověk v řetězci. Lidé na ulici, záchranáři, tým kardiocenter a následná péče. Jakmile někdo z té řekněme stovky lidí vypadne, nemusí se to podařit,“ prohlásil hrdě Aleš Linhart, přednosta Kliniky pro akutní intenzivní péči VFN.