Podle neurologa Martina Jana Stránského z pražské Polikliniky na Národní za vše může náš mozek, jelikož má rád vše, co se opakuje, a tedy i nejrůznější zvyky a tradice. Může to být modlitba, návštěva kasina a také třeba tradice Velikonoc. U všeho existuje statistická pravděpodobnost, že přijde odměna – pocit rozhřešení, výhra peněz a klid provázený pocitem z příjemných chvil prožitých s nejbližšími.

Tato představa zvyšuje produkci látky dopaminu, která nám přináší pocity slasti. V podstatě jde o neurologický a neurochemický kruh.

Původní smysl tradic nahradil nový

Všechny tradice, náboženství a zvyklosti se mění podle potřeb společnosti. Kdysi byly velikonoční rituály úzce spojeny s přírodou a s životem lidí v ní. Dnes se tento smysl vytrácí, půst nedržíme, na Zelený čtvrtek si klidně dáme maso, pomlázky kupujeme na trzích a tam, kde malým koledníkům přece jen ještě dveře otevřou, skládá se nadílka více z cukrovinek než z vajíček.

Přesto udržování tradic a příběhů s nimi spojených smysl má. Posiluje pocity sounáležitosti a vazeb mezi lidmi jinak než prostřednictvím sociálních sítí, k nimž stále více utíkáme.

Když jsme se ptali žáků prvního stupně základních škol, co jsou to vlastně Velikonoce za svátek, většina z nich o jejich křesťanském původu nic netušila. Velikonoce mají jednoduše spjaté s barvením vajec, pomlázkou - výpraskem a koledováním.

Což potvrzuje i nejnovější průzkum, podle něhož má většina domácností pro koledníky připravenou výslužku v podobě vajíček, ale i mašlí či alkoholu. „Až čtvrtina domácností ale ujíždí z měst a velikonoční svátky dodržuje na chatě či chalupě,” upřesňuje zadavatelka průzkumu Martina Slavíková z Ery.

Proč lidé dají tolik na pověry

Velikonoce s sebou nesou řadu nejrůznějších pověr. Na Květnou neděli se nesmí péct, protože by se zapekl květ na stromech a neurodilo by se ovoce. Na Velký pátek by se lidé měli jít umýt do potoka, aby se jim vyhnuly choroby, neměli by prát, žehlit a pracovat na poli a v sadu. Na Bílou sobotu končí čtyřicetidenní půst, tradice velí uklidit, upéct mazance a beránky, ozdobit vajíčka a uplést pomlázky.

Přestože se na nikoho žádná pohroma nesnese, když pověru hodí za hlavu, lidé spoustu zvyků stále dodržují. Stále v jejich povědomí koluje, co kdyby náhodou...

Je to podobné, jako když dostaneme e-mail, na jehož konci stojí: „Přepošli tento příběh do deseti minut dalším deseti přátelům a do roka zbohatneš.“

„Centrální vědomá funkce lidského mozku je porovnávání nových zkušeností se starými s cílem najít odůvodnění k tomu, s čím se právě setkává. To je v podstatě i neurologické vysvětlení věcí, jako jsou pověrčivost a dokonce i fenomén boha. Když mozek žádné vysvětlení nenajde, musí si ho vymyslet. V případě pověr si mozek spojí události, které ve skutečnosti nemají nic společného, a vytvoří z nich potřebné vysvětlení. Například to, že když nám přes cestu přeběhne černá kočka, postihne nás neštěstí,” upozorňuje MUDr. Martin Jan Stránský.

„Co se týká Boha, jde o vytvoření mysteria, jehož úlohou je vysvětlit všechna ostatní mysteria, kterým nerozumíme. Když něco nevíme či tomu nerozumíme, musí za tím přece něco stát, že? Proto ten Bůh. Z pohledu neurofilozofického si můžeme dokonce i položit otázku, jestli existoval Bůh dříve než lidský mozek, nebo naopak. Tedy stručně řečeno: mozek si potřebuje odůvodnit věci, které nezná a nemá je s čím porovnat. Proto si vytváří vlastní vysvětlení,“ dodává neurolog.