Lucie Vondráčková, zpěvačka

FOTO: Petr Horník, Právo

Mám dojem, že s jarní únavou je to jako s prací. Makáte, dřete, nespíte a zvládáte. A pak nastanou dva dny volna, takže co? Ano, onemocníte. (směje se) Zima je stejně vyčerpávající a náročná. Pak zaťuká na dveře jaro, my se poprvé usmějeme, a co? Ano, padneme vysílením. A možná trochu i radostí, že jsou mrazy konečně pryč. A jak se bránit? Zamilovat se, jít si zaplavat, zhubnout dvě kila a koupit si hezké šaty, nebo prostě pracovat dál a nebrat si ty dva dny volna. Ale to nedoporučuju. (směje se)

Přeju krásné jaro ze zasněžené Kanady!

MUDr. Jan Cimický, psychiatr

FOTO: archív Jana Cimického

Je to poněkud složitější: existuje únava objevující se na jaře či na sklonku zimy, není však způsobena jarem. Jsme totiž prakticky všichni reprezentanty lidského typu, který se vyvíjel v mírném pásmu. Naši předkové odpozorovali určité zákonitosti a věděli dobře, že fungujeme v určitých cyklech, většinou závislých na kvantech světla. Proto bylo maximum aktivity vždy koncem jara, v létě a na počátku podzimu. S ranním rozbřeskem šli naši předkové na pole a pracovali do slunce západu. V půlce října skončili pracovní i válečnické aktivity a snižovali životní tempo, odpočívali.

Dnešní člověk musí pracovat stejně intenzívně celý rok. Jenže v zimě to vyžaduje mnohem víc energie - zásoby se vyčerpávají, je málo světla, krátký den, úbytek vitaminů… To vše vede ke stavu podobnému únavě, nebo dokonce depresi. Zlepšení nastává prakticky okamžitě, když se opět rozzáří obloha a objeví slunce. Takže mýtus to není.

Pochopitelně to působí i na mě, civilizace požaduje, abych se s tím vyrovnal. Snažím se o to konzumací ovoce a zeleniny, odbouráním tučných jídel, pohybem na čerstvém vzduchu a kontaktem s kulturou a přáteli, což mi dodává určitou energii. U některých osob, zvlášť vyčerpaných nemocí, je to ale obtížnější. Naši předkové moudře drželi takzvaný jarní půst. I dnes mnoho lidí, ač tomu neříkají půst, reguluje v tomto období svou hmotnost. Obvykle stačí jen snížit kalorický přísun jídla a tělo se pozvolna vrací k normálu. Rozhodně bych nedoporučoval drastické a „zaručené“ diety, po nichž dochází ke kyvadlovému efektu.

Žofie Kanyzová, vydavatelka kalendáře Krásná paní

FOTO: archív Žofie Kanyzové

Jarní únava jako diagnóza neexistuje, ale všichni ji známe. Nedostatkem světla a sluníčka v zimě jsou tělo i duše unavené. Je všeobecně známo, co máme dělat: hodně spát a odpočívat, zdravě jíst, chodit na čerstvý vzduch, hýbat se, otužovat a jíst vitamíny.

Mně pomáhají česnek a citróny, pití čisté vody a bylinkových čajů. Výborný je čaj z třezalky, který je přírodním zdrojem hormonu melatoninu a má vliv na regeneraci a imunitní systém. Taky si připravuji jednoduchý pročišťovací nápoj: rozmixovaný stroužek česneku, hrst zelené petrželky, 250 ml mrkvové šťávy a 125 ml celerové šťávy.

Jogíni žvýkají pro očistu střev po každém jídle několik opražených pšeničných zrn, která na sebe vážou škodliviny obsažené v jídle a zároveň čistí stěny střev. V našich končinách mají na jarní únavu a krvetvorbu příznivý účinek kopřiva a březové pupeny. Nejlepšího výsledku pročištění se dosáhne podle fází Měsíce při novoluní a úplňku. A jak říká lidová moudrost: Veselá mysl půl zdraví!

Josef Polášek, herec

FOTO: Milan Malíček, Právo

Myslím, že to mýtus není. Ale biorytmu, který s tím zřejmě nějak souvisí, moc nerozumím. Logicky únavu způsobují zima, nedostatek světla a pobytu venku. Jaro pak přináší obnovu; nové věci, nový růst… a na to vše je potřeba načerpat novou sílu. Proto nás únava tlačí k spánku. Není tedy jen jarní únava, ale i důležitý jarní spánek.

Sám u sebe jsem zatím jarní únavu nijak výrazně nevnímal. Ale to spojení slov „jarní únava“ je mi sympatické. Není to něco, s čím zápasím, něco, co musím překonat, ale něco, čemu se můžu oddat. Tělo si zkrátka říká o spánek. A dát si třeba jen deset minut přes den je pro mě lepší vzpruha než silné espresso. Vím, že někteří kolegové provádějí různé detoxikace a jarní půsty, nebo jak tomu říkají. Já jsem se zatím nedostal dál než k onomu: Něco bych s tím už měl udělat. (směje se)

MUDr. Kateřina Cajthamlová, dietoložka

FOTO: ČTK

Jarní únava mýtus není. Dříve ji způsobovaly kromě menšího slunečního svitu přes zimu též nedostatek potravy (úbytek vitaminů, málo obilovin, masa, ryb, vajec a mléčných výrobků) a únava organismu z omezených možností pohybu, případně z důsledků infekcí. V dnešní době ji může způsobovat snaha zhubnout po období přejídání, vliv nedostatku světla se uplatňuje méně. Jaro a podzim jsou navíc dobou depresí, jichž může být únava průvodním jevem či předstupněm.

Sama u sebe vnímám na jaře naopak touhu po pohybu a příliv sil s tím, jak se prodlužuje den a probouzí příroda. Dříve doprovázel předjaří půst, který byl hlavně duchovní záležitostí, dnes je ale jeho obsah změněn v jeho karikaturu. Půst je zaměňován za hladovku s podtextem odtučnit.

Detoxikace většinou spočívá v laických či komercí propagovaných odvodňovacích kúrách a v užití projímadel. Přitom jediným smysluplným přístupem je zaměřit se na snížení přívodu toxinů. Tělesný tuk toxinem není - jedná se o tkáň tělu vlastní. Pravých toxinů (mikrobiálních či těžkých kovů) ve stravě nebývá mnoho a detoxikace od nich patří jednoznačně do rukou lékařů.

Kdo se chce k jaru zaměřit na ozdravení organismu a zhubnutí, měl by se držet několika pravidel: Zbavte se toxických vztahů a závislostí (alkohol, kouření, emoční závislost), více se radujte, čtěte, poslouchejte hudbu. Omezte ve stravě pochutiny a přídatné látky a nahraďte je plnohodnotnými živinami z přirozených zdrojů potravy. Omezte solení, přislazování a maštění jakýmikoli tuky. Přidejte pohyb na čerstvém vzduchu a otužování. Zkontrolujte svůj zdravotní stav u lékaře a proveďte úpravy režimu. Dostatečně odpočívejte a spěte alespoň 6-8 hodin.

Prof. RNDr. Helena Illnerová, biochemička

FOTO: ČTK

Lidé mluví o jarní únavě, ale já sama nevím, co by ji mohlo působit. Obecně delší dny přinášejí radost, euforii, kratší potřebu spánku. Ranní světlo nás začíná vytahovat z postele, krásně synchronizuje náš vnitřní čas k 24hodinovému dni a dodává nám energii. Máme větší chuť něco dělat, projít se, projet se na kole, zaběhat si.

Dnes je již známo, že světlo na nás působí kromě tyčinek a čípků v sítnici oka, o nichž jsme se učili ve škole, i přes další světločivné buňky v sítnici, konkrétně přes gangliové buňky obsahující melanopsin. A právě informace o osvětlení putuje nejen do vnitřních biologických hodin v mozku, ale ještě do jiných mozkových center, kde může ovlivňovat imunitní systém i zlepšovat náladu.

Jen kdyby koncem března nepřicházel opět letní čas! Zatímco v té době již většina naší populace vstává radostně do světla, po zavedení letního času musí ti, co dříve pracují, znovu nějakou dobu vyskakovat z postele za tmy. A to jim dobrou náladu nepřidá - i proto, že se jim může po určité období zkrátit spánek.

V zásadě by ale příchod jara měl přinášet jen radosti, tak proč únava? Lyricky naladění lidé by vzpomněli, jak se tráva zazelená, ovocné stromy se obalí květy, louky zežloutnou pampeliškami, přiletí včelky… Určitě se z toho budu radovat i já. Již v Ladových říkánkách se praví: „Každá babička stará veselá je zjara.“ Tak proč by to nemělo platit i pro babičku Helenu Illnerovou?