Podle selského rozumu by to přece mělo fungovat: pravidelné cvičení paměťových her, zatěžování mozku hádankami a testy by měly zdokonalit jeho schopnosti a zvýšit výkon.

Experti ale upozorňují, že opravdu vědecké důkazy o tom, že by to mozek zlepšovalo, nejsou. Je to jako s křížovkami: pravidelným řešením křížovek získáte dovednosti, které vám usnadní luštění dalších křížovek, nic víc.

Opora vědeckých kapacit chybí

Britská spotřebitelská nadace se předloni zaměřila na oblíbené počítačové „povzbuzovače paměti“. Porovnala reklamní slogany, ale i seriózní argumentaci výrobců těchto programů s poznatky publikovanými ve vědeckých časopisech.

Výsledek byl tristní: žádný odborný magazín nepublikoval nic, co by účinnost paměťových her potvrzovalo. Program firmy Nintendo, pojmenovaný Mozkový trénink doktora Kawashimy, který se v Británii prodává za 110 liber, podle přiložené dokumentace „může pomoci upevnit paměť, posílit kreativitu a zvýšit naděje na oddálení stárnutí“. Cvičení, která obsahuje, vyvolávají zvýšení krevního přísunu do frontálního mozkového laloku.

Experti nadace ale upozornili, že stejný efekt má i pouhé prohlížení internetových stránek nebo povídání s přáteli. „Neexistuje důkaz, že by tento produkt měl nějaký vliv na váš život,“ citovala zpráva nadace neurologa Chrise Birda z londýnské University College.

Stejně dopadly i tréninkové programy dalších firem. „Jestli se tato cvičení lidem líbí, není důvod, aby v tom přestávali,“ konstatoval Martyn Hocking z nadace. „Jestli ale doufají, že jim to pomůže ve zdokonalení mozku, měli by si to rozmyslet.“

Podivná výjimka Tetris

Něco na těch cvičeních ale je. Obyčejná „skládačka“ Tetris, počítačová hra, jejímž cílem je srovnat padající kostky, kvádry a další útvary tak, aby do sebe zapadly, se těší oblibě už čtvrt století.

A nebude to jen tím, že hodně lidí si hraním u počítače krátí dlouhou chvíli. Tetris se podle britských neurologů ukázal v laboratorním testu jako účinná terapie proti posttraumatickému stresu a zaujal americkou instituci, podle níž hraní této hry zesiluje – byť nepatrně – mozkovou kůru.

Hraním hry tetris si mírně posílíte mozkovou kůru.

Hraním hry Tetris si mírně posílíte mozkovou kůru.

FOTO: Právo

Tým neurologů z Oxfordské univerzity testoval efekt posttraumatického šoku (PTSD) na skupině 40 teenagerů. V první fázi testu všem promítli film obsahující drastické scény z nehod, tedy situace, které ve skutečnosti mohou vést ke vzniku PTSD.

Polovina účastníků testu bezprostředně po promítání dostala za úkol hrát na počítači Tetris, pro druhou skupinu filmem první část experimentu skončila. Po týdnu se mládež dostavila do laboratoře vědců znovu.

Pomocí různých metod měřících mozkovou aktivitu se mělo ukázat, nakolik se u nich vytvořily symptomy posttraumatického stresu. Na hráče triviální počítačové hry trauma vesměs dolehlo méně než na skupinu, která dostala hned po nepříjemném zážitku volno.

Odvedení pozornosti?

„Domníváme se, že relativně náročné zaměstnání mozku hraním hry odčerpalo kapacity k tomu, aby si pokusné osoby uložily do paměti předchozí negativní zážitek,“ shrnula test Emily Holmesová v magazínu PLoS. „Zatím není jasné, jak tento poznatek prakticky aplikovat. Nemůžeme nutit lidi, aby si po nehodě nebo jiném spouštěcím vjemu sedli k obrazovce a hráli skládačku,“ dodala.

Současně ale Emily Holmesová uvedla, že na základě tohoto zjištění nelze generalizovaně tvrdit, že hraní počítačových her má vliv – ať už jakýkoliv – na paměť. Laboratorní předstírání traumatické události má totiž daleko do skutečných podmínek vzniku posttraumatického stresu.

Dobrovolníci vědí, že má něco přijít a zapůsobit na ně, a jsou si vědomi toho, že jim nebude ublíženo. V reálu je to jiné: trauma, z jakého vzniká zkoumaný efekt, přichází nečekaně a nese sebou veliké riziko. „Ukazuje to ale možný směr k eliminaci PTSD,“ uvedla Holmesová.

Mozková kůra narostla, ale…

Americký tým zkoumal Tetris jako prostředek ke zvětšení kapacity mozku. Hypotéza, kterou měl výzkum potvrdit nebo vyvrátit, vycházela z teorie, že hraní počítačových her fyzicky zvětšuje mozek.

Skupině 26 mladých dobrovolníků proto uložil, aby po dobu několika měsíců hrála skládačku denně alespoň půl hodiny. Po čtvrt roce vědci měřili, jak se mozek – přední část čelního laloku, spojovaná s centry řeči, paměti, pozornosti a vědomí – změnila.

„Zjistili jsme, že po hraní Tetrisu se mozek hráčů skutečně změnil,“ uvedl šéf projektu Richard Haier. „Tloušťka cerebrálního kortexu (mozkové kůry) se zvětšila,“ prohlásil, i když změna byla méně než půl milimetru.

Tetris je podle Haiera ideální objekt pro neurologii. „Je to jednoduchá hra, procvičováním se zdokonalujete, což je vidět na odpovídající křivce,“ tvrdí. „Zůstává ale nezodpovězenou otázkou, jaký efekt změny v mozku plynoucí z pravidelného hraní hry vlastně mají. Vypadá to jako kruh – váš mozek bude díky tetriskám lepší zase jen v tetriskách.“

Střílečky fungují

Otázku ale lze položit i jinak: jaké důsledky vaše zlepšení v tetriskách bude mít na další činnost mozku. Jiná studie se tedy zaměřila na proklamovaný přínos tzv. stříleček – her, v nichž jde o včasný postřeh – pro zlepšení vizuálních vjemů.

Tady sloužil Tetris jako činnost kontrolní skupiny, zatímco „hlavní“ pokusná skupina hrála postřehové hry. Jak se dalo očekávat, u této skupiny se efekt projevil, zatímco tetriskáři žádné zlepšení, co se týká postřehu, nevykázali.

Co tedy hru činí tak atraktivní, že přežila svou dobu a počty jí propadlých jsou srovnatelné s vyznavači sofistikovaných modernějších počítačových her?

„Pod velice jednoduchou skořápkou Tetrisu se skrývá neuvěřitelně hluboká a komplexní hra,“ svěřil se výzkumníkům Vincent Laurent, člen internetové komunity tetriskářů harddrop.com. Hře propadl přes 17 lety. „Potřebujete léta praxe, abyste dokázali odhadnout správné postupy v různých situacích, které vás povedou k vyšším a vyšším skóre.“

Jen ztracený čas

Laurent skromně sám sebe hodnotí jako jednoho z nejlepších hráčů. „Abych ale řekl pravdu, přes úroveň, které jsem dosáhl, připouštím, že to byla jen ztráta času. Jsem si jistý, že se v mém mozku žádné zlepšení neodehrálo. Zvládám rychlost, při níž ve hře padají tři nové kostky za sekundu, ale v osobním životě jsem stejně jako předtím pomalý a puntičkář. Hraní mně nepomohlo, abych uvažoval a jednal rychleji.“

Počítačové hry k posílení paměti představují miliónový průmysl. S jejich účinností je to ale všelijaké – v každém případě je z vědeckého pohledu dosud nepotvrzená.

Britská vědecká rada proto před časem zahájila široké šetření, jehož cílem má být prověření skutečných dopadů této módní metody mozkového tréninku.