Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Profimedia.cz

Každý rodič touží po tom, aby z jeho potomka vyrostl soběstačný člověk, který v životě něco dokáže a bude se umět prosadit. Zklamání, když se tak nestane, bývá velké. O to horší je pak situace, kdy se vlastní potomek obrací proti rodičům a škodí jim.

Ilustrační foto Foto: Profimedia.cz
Vlastní syn ji okrádá, bojí se požádat o pomoc

Navzdory velké snaze, třeba i kvůli „přispění“ někoho dalšího, se děti prostě občas „nevyvedou“. S takovým problémem se novinářce, moderátorce a příležitostné poradkyni v jejím sloupku na serveru Guardian svěřila jednapadesátiletá žena.

„Žiji sama se svými dvěma syny, přitom se starám o své rodiče. Po dobu téměř 10 let mě a mého otce můj mladší syn, kterému je nyní 26 let, sporadicky okrádal. Kdykoli byl přistižen při činu, velmi se omlouval a sliboval, že se to už nestane. Od 17 let navíc kouří marihuanu a bojím se, že začal brát i nějaké prášky,“ cituje server jen výčet některých problémů jejího syna.

Problémy se bohužel stupňovaly. Syn si po čase bez dovolení vzal auto, které od té doby už nikdo neviděl, navíc opět okradl svou matku a prarodiče o peníze, tentokrát už o poměrně velkou částku.

Výhrůžky nic nevyřešily

Jelikož se už matka ve vztahu k synovi dostala do bezvýchodné situace, pohrozila mu, že nechá vydat zákaz přiblížení se k rodině. Z domova tedy odešel. Od té doby se ukázal jen dvakrát. Jednou odcizil matce platební kartu a doslova „vybílil“ její bankovní účet, podruhé odcizil auto po prarodičích.

„Měla bych vyměnit zámky, ale nemám na to finance, vše jde do péče o rodiče. A u sourozenců si nepůjčím, musím vypadat soběstačně, abych se mohla starat o rodiče. A navíc nechci, aby mého syna začali nenávidět. Policii na něj volat nechci,“ uzavřela své trápení žena.

Pád na dno

Názor Marielly Frostrupové na celý případ je jednoznačný. Je třeba se obrátit na odborníky, bez jejichž pomoci se se závislostí na čemkoli jen těžko bojuje.

V mnoha situacích často pomůže až stav, kdy dotyčný „dopadne na dno“ svých možností. Teprve ve stavu, kdy už nemá co ztratit, si často člověk uvědomí, že je třeba něco dělat.

Co se týče obav před rodinou, nejsou namístě – s podobnými potížemi se může setkat kdokoli. Odstřihnout je tak od veškeré problematiky není řešení – i oni mohou pomoci, stejně tak komunikace s jinými rodiči, kteří u svých ratolestí řeší něco podobného.

Bát se požádat o pomoc není znakem slabosti a neschopnosti, naopak v mnohém mohou odborníci pomoci. Otevřít se komukoli s jakýmkoli problémem bývá tím nejtěžším krokem v životě, ale pokud tak učiníte, zjistíte, že na věci nejste sami a s podporou přátel i odborníků se s mnoha věcmi bojuje lépe.

Anketa
Jak byste se v podobné situaci zachovali vy?
Zpočátku bych se asi nikomu nesvěřil/nesvěřila, styděl/a bych se
23.4 %
Svěřil/a bych se ihned přátelům, rodině
11.5 %
Svěřil/a bych se co nejdříve odborníkovi, bez něj to nemá řešení
50.6 %
Neřešil/a bych to, potomek by si musel poradit sám
14.5 %
Celkem hlasovalo 1856 čtenářů.
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků