Hlavní obsah
Dva rodiče, nebo více? Foto: Profimedia.cz

Matka vždycky jistá, zatímco otec ne. Tato staletími ověřená věta už dávno neplatí. Změnila ji možnost konzervace spermií a další možnosti asistované reprodukce. Mužské zárodečné buňky vydrží hluboce zmrazené řadu let. Po rozmražení je můžeme oplodnit. Člověk se tak může stát otcem dlouho po své smrti.

Dva rodiče, nebo více? Foto: Profimedia.cz
Radim Uzel: Jak snadno můžete mít pět rodičů

Antropolog Lévi-Strauss prohlásil, že není důvod, proč by zmrazené spermie pradědečka nemohly být o století později použity k oplození pravnučky. Dárcovství a konzervace oplozených vajíček spojené s možností „pronájmu ženské dělohy“ problematizují mateřství ještě více než otcovství: umělé oplodnění umožňuje dítěti mít dva otce, pokroky asistované reprodukce skýtají možnost mít tři matky.

První je dárkyně vajíčka. Druhá ta, která dítě donosí a porodí. Třetí to pak všechno zaplatí a dítě si odnese domů. Možnost pětice rodičů (dva otcové a tři matky) je už silnou kávou jak pro staré latiníky, tak pro sociology, demografy a právníky.

Řada přírodních národů, které neznají nové možnosti asistované reprodukce, si s tím neláme hlavu. Přesto má u nich oplodnění ženy semenem dárce prastarou tradici. Tak třeba u kmene Samoů z Burkina Faso musí mít každá mladá dívka několik let před manželstvím milence, kterého si sama vybere. Dítě narozené z tohoto svazku pak přináší manželovi věnem. Ten ho pokládá za své prvorozené dítě. Pokud má více manželek, zůstává otcem všech dětí, které mají tyto ženy i s jinými muži. Podmínkou ovšem je, aby s nimi měl ještě po narození dítěte pohlavní styk.

V Tibetu se po biologickém otcovství nepátrá

Zajímavé jsou také případy mnohomužství popsané v Tibetu. V chudobných oblastech tamních náhorních rovin může mít i několik bratrů jednu společnou manželku. Otcem všech dětí je nejstarší prvorozený bratr. Ostatní manžele berou jako strýce. Po biologickém otcovství se pochopitelně nepátrá.

Africkým domorodcům by byly k smíchu různé právní systémy evropských zemí. Některé z nich, jako například právo anglické, neuznávají takzvané sociální otcovství. Dárce spermatu si může činit nárok na dítě, nebo může být naopak nucen toto dítě živit. Francouzské právo rozhoduje v duchu Napoleonova kodexu: zákonným otcem dítěte je vždycky manžel matky.

K tomu si můžeme ještě připočítat názor Evropské unie, která se snaží prosadit, že každé dítě má zákonné právo znát své biologické rodiče. Vyplývá to ze snahy znát své genetické informace a etnický původ. Důsledné uplatňování tohoto práva znesnadňuje ochotu dárců a dárkyň zárodečných buněk, kteří z celkem pochopitelných důvodů naopak trvají na zachování své anonymity. Jen některé země, jako například Švédsko, se této anonymity vzdaly. Jiné země v čele s Francií míří opačným směrem. O výjimku ostatně žádala i Česká republika.

Ne nadarmo tedy antropologové vybízejí horlivé právníky k určité zdrženlivosti. Také liberální přístup k umělému oplodnění osamělých a lesbických žen není proti přírodě. Je typické, že výše uvedené primitivní společnosti s tím nemají žádné obtíže.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků