Článek
| Chodili jsme spolu s manželem pět let, po celou dobu našeho vysokoškolského studia. Seznámili jsme se na přijímačkách, spolu jsme letos promovali a hned poté jsme si naplánovali svatbu. Byla skromná, ale krásná. Náš den jsme oslavili s rodinou i s přáteli, navíc už ve třech. Dítě jsme chtěli. Za tu dobu, co jsme spolu, jsme prožili dobré i zlé. Máme společné hodnoty i zájmy a shodneme se v základních pohledech na život. Nyní ale řešíme zásadní problém: kam složit hlavu. Z koleje jsme se museli vystěhovat a v naší současné situaci nemáme šanci bydlet samostatně.Na koupi bytu při dnešních cenách nemáme, stejně jako na drahé podnájmy. Nějakou dobu bude totiž pracovat jen manžel a já zůstanu doma s dítětem. Našel si výbornou práci v Praze, takže budeme muset zůstat zřejmě tady. Moji rodiče bydlí 40 km od Prahy, což je ještě obstojné na dojíždění. Jenže mají malý byt, navíc u nich žije můj mladší bratr, který studuje na gymplu. Mohla bych bydlet v domku s babičkou na Vysočině, ale jen sama. Že by odsud manžel dojížděl do Prahy, to je vyloučené. Musel by přijíždět jen na víkendy, ale tato představa se nelíbí mně ani manželovi.Máme ještě jednu možnost, bydlet u matky manžela. Má na okraji Prahy velký byt a žije v něm sama. Na první pohled to vypadá, že naše volba bude jednoznačná. Manžel to chápe jako jasnou věc. Já to tak ovšem nevidím. Mám z toho strach. Vždycky jsem s tchyní vycházela dobře. Snažila jsem se předcházet případným konfliktům a ona také. Stále jsem však cítila z její strany určitou ostražitost. A nejen to. Těžko se smiřuje s mou existencí v synově životě.Je to inteligentní žena. Ví, že synek nezůstane v její péči do smrti a manželku potřebuje. Ale těžko se s tou myšlenkou vyrovnává. Po citové i po racionální stránce. Zhoršilo se to ve chvíli, kdy mě manžel požádal o ruku a zasnoubili jsme se. To pro ni byla určitá definitiva. Přestala doufat, že se rozejdeme.Vždycky mě vnímala jako sokyni, která jí bere syna. Trochu ji chápu, moje maminka mi navíc vysvětlila, jak to matky synů mají. Její manžel ji opustil, když byly mému manželovi tři roky. Od té doby se o ně nezajímal a na dítě neplatil. Tchyně žila se synem sama a svým způsobem se mu obětovala. Je na něm proto citově hodně závislá a on na ní. Připadá mi obdivuhodné, co všechno sama dokázala. Je schopná, výkonná, pracovitá a obětavá. Ale já mám strach, že vedle ní v očích manžela neobstojím.Také se bojím toho, že by mezi námi mohlo dojít k soupeření o jeho přízeň. Myslím, že se těší na vnouče a už plánuje, co ho všechno naučí. Můj manžel má svoji matku hodně rád a bojí se o ni. Vzhledem k tomu, že se soužití s ní nemohu vyhnout, chtěla bych vědět, jak se mám chovat, abych zabránila problémům, kterých se nyní obávám. |
Jste rozumná mladá dáma, která chce čelit problémům předem, a ne až vzplanou bitvy. Tehdy bývá vše složitější. Navíc si jen naivka neuvědomuje, že do manželství nevstupuje pouze se svým vyvoleným či vyvolenou, ale zároveň s ním si bere i celou jeho původní rodinu se vším, co k ní patří.
Nelze očekávat, že se pro partnera staneme středobodem světa a kvůli nám opustí všechny lidi, ke kterým má citové vazby. I on se bude muset vyrovnávat se zvláštnostmi ve vaší rodině a vytvářet si vztahy se všemi jejími členy.
V poradenské praxi se ukazuje, že asi v pětině případů se nepodaří navázat klidný vztah s rodiči nebo příbuznými partnera. A to ani tehdy, když spolu nebydlí. Riziko přirozeně stoupá, pokud žijí dvě generace v jednom bytě.
Typy tchyní, které mohou ohrozit vaše manželství
Obecně platí, že čím jsou mladí manželé mladší a nezralejší, tím menší mívají odolnost vůči zásahům rodičů. Méně také dokážou jednat diplomaticky ve sporných bodech. Problematické vztahy k rodičům se pak ve větším procentu stávají součástí rozvodových řízení. Když ne jako hlavní důvod, tak jako jejich významná příčina. Pravdou ale je, že vina bývá jen zřídka pouze na jedné straně.
Nedorozuměním a konfliktům můžete předcházet díky preventivním opatřením. Mladý pár by měl dát ihned po sňatku slušně a důrazně najevo, že vznikla samostatná rodina, která dovede plnit všechny své funkce. Možná s chybami, ale svými.
- Mladí by i při společném bydlení s rodiči měli samostatně hospodařit a vše si dělat sami. Tedy nevyžadovat a nezneužívat žádné služby, které se týkají běžného provozu domácnosti.
- Přirozeně se musí finančně podílet na úhradách za byt a za vše, co je s bydlením spojené. A to ve výši, která odpovídá jejich spotřebě.
- Podílet by se měli i na úklidu společných prostor.
- Pokud jde o užívání bytu, mělo by být naplánované do nejmenších detailů. To znamená vymezit soukromá teritoria, ale i harmonogram užívání společných prostor. Domluvit se, kdy bude kdo prát, užívat koupelnu, kuchyni, kde se budou skladovat potraviny, šatstvo, jak to bude s návštěvami atd.
- Dbejte také na to, aby nedošlo k parazitní situaci. Když vás matka pozve na oběd, měli byste jí to oplatit. Jednostranný tok výhod se většinou vymstí.
- Do prostor druhé rodiny lze vstupovat jen po zaklepání a s respektem k soukromí.
- Od rodičů chtějte pomoc jen výjimečně. Slušně o ni požádejte a neberte ji jako samozřejmost.
- Když vás požádají o pomoc oni, snažte se jim vyhovět.
Proč je těžké vyjít s tchyní
Pokud se mladí chovají dospěle, s respektem ke starší generaci a totéž vyžadují i směrem k sobě, mají dobrou šanci soužití zvládnout.
Dobré vztahy mezi tchyní a snachou také podpoří výchova vnoučka. Obě ženy ho budou milovat, a to je může hodně spojit.