Ve své praxi se často setkávám s muži, ženami, ale i páry, jejichž soužití je stabilní a spokojené, přitom četnost milostných kontaktů bývá u nich více či méně podprůměrná.

Někdy není snadné dobrat se příčiny snížené sexuální aktivity. Hlavně proto, že partneři mají ve zvyku označovat jako hlavního viníka zlenivění toho druhého. Jindy zase vysvětlují nedostatek sexu zdánlivě objektivními příčinami: nezbývá nám na něj mnoho času, jsme oba velmi zaměstnaní a velmi unavení z celodenní dřiny, máme hodně starostí s dětmi a podobně.

Většina těchto důvodů jsou však pouhé racionalizace. Tedy jakási obrana zavedených pořádků pomocí argumentů, které vypadají na první pohled rozumně. Pokud lidé mají jen průměrnou motivaci, provozují pravidelný partnerský sex i za okolností velmi nesnadných a stresujících. Když však oba partneři akceptují, že jejich pohlavní styky budou mít podprůměrnou frekvenci, přicházejí do mé ordinace poměrně vzácně.

Ale stává se to. Navštívila mě dvojice kvůli potížím ženy s otěhotněním. Počet jejich souloží byl totiž tak nízký, že vznikala otázka, jak v takovém případě zajistit, aby došlo k početí přirozeným způsobem.

Průměrný pár středního věku souloží u nás asi dvakrát týdně. Jako hodně nízkou hodnotíme frekvenci, která klesne pod dva pohlavní styky do měsíce.

To, že se spolu málo milují, vyčítá obvykle manžel manželce. Opačná situace bývá méně častá. Zdá se, že rozdílná potřeba sexu u mužů a žen se pomalu stává celosvětovou záležitostí. Malý zájem o styk můžeme dokonce považovat za jeden z nejčastějších intimních problémů něžnějšího pohlaví. Příčin najdeme celou řadu. Sexuolog musí nejprve zjistit, jestli se jedná o jev celoživotní, vyplývající z konstituce daného jedince. Nebo se objevil teprve v průběhu vzájemného soužití.

Ženy ztrácejí zájem o milování nejčastěji v období kolem porodu, následného kojení a péče o dítě nebo o děti. Po narození potomka u nich totiž dochází ke změnám v hladinách hormonů. Zvýší se například hladina oxytocinu, který tlumí chuť na sex. Tu ale nezvyšuje ani fakt, že jsou docela normálně unavené. Touha po pohlavním styku klesá také u žen v přechodu.

Sexuologové ji však dokážou poměrně často příznivě ovlivnit pomocí psychoterapie a medikamentů. Ženy by se proto neměly vyhýbat sexuologickému vyšetření. Zvlášť tehdy, pokud jim zmíněná porucha komplikuje osobní nebo partnerský život.

U mužů se nižší zájem o partnerský sex objevuje spíš vzácně. Může se jednat o problémy vyplývající z jejich konstitučního založení, podobně jako tomu je u žen. Jindy za tím stojí hormonální potíže, psychické zvláštnosti, případně porucha sexuální preference, tedy homosexuální orientace, nebo některá ze sexuálních deviací.

Nebát se vyhledat odbornou pomoc

Kuriózním jevem posledních let se stala závislost mužů na audiovizuální a internetové pornografii. Někdy dosáhne takové intenzity, že konkrétnímu jedinci zabírá většinu času a energie, kterou věnuje sexualitě. Moderní medicína ale dovede poměrně účinně řešit i tyto netypické stavy.

Otázkou zůstává, kdy tzv. sexuálně vyhladovělý vztah vyžaduje péči lékaře. Není sporu o tom, že řadě párů oboustranně vyhovuje podprůměrná frekvence pohlavních styků a nečiní jim prakticky žádné problémy. Existují i harmonicky žijící dvojice, které setrvávají ve formálních vztazích, v nichž sex nehraje prakticky žádnou roli.

Jestliže však partnery nebo manžele neuspokojuje daný stav věcí, pak by měli vyhledat odbornou pomoc. To znamená péči partnerské či manželské poradny, případně zásah sexuologa.