Domnívali se, že snad v továrně. Nikdo jim neřekl už v předškolním věku, jak to doopravdy je: malé dítě saje mléko z mateřského prsu, stejně jako třeba telátko od krávy nebo selátko od prasnice.

Savci se specializovali na sání mateřského mléka zhruba před 135 milióny let. Tato specializace u nich vývojově souvisí s nošením plodu v děloze, který tam postupně zraje.

Odlišnosti ve složení mléka a délce kojení jsou u jednotlivých druhů savců pouze kvantitativní. Třeba u tuleně má mléko zpočátku mnoho tuku a pak žádný cukr, zatímco u člověka je tomu naopak. Morčata ochutnávají už několik dní po narození tuhou stravu a během krátké doby se obejdou bez kojení.

Muž má sice zakrnělou mléčnou žlázu i prsní bradavku, ale tvorbu mléka u něj lze vyvolat. Hormonálně, nebo častým drážděním této bradavky.

U člověka, pokud nemá k dispozici zemědělské produkty a domácí zvířata, jako je tomu u primitivních společností lovců-sběračů, trvá odstavování dítěte od mléka a přivykání na tuhou stravu tři až čtyři roky.

Souvislost mezi nitroděložním vývojem plodu a tvorbou mléka je geneticky zakódovaná už po tisíce let. Na první pohled se proto zdá být málo pravděpodobné to, že bychom se v nejbližší době setkali s kojícím mužem.

Pravda, postupné vyrovnávání mateřské a otcovské role v péči o potomstvo, kterého jsme v současnosti svědky, takovouto možnost zcela nevylučuje. I když má muž, na rozdíl od mnoha jiných savců, zakrnělou mléčnou žlázu a prsní bradavku, vyvolat u něj tvorbu mléka, buď hormonálně, nebo častým drážděním právě této prsní bradavky, však kupodivu možné je.

Nejde o science fiction

Zůstává ovšem otázkou, do jaké míry by to bylo v souladu s vývojem živočišných druhů. U neoplodnění můžeme zaznamenat návrat k dřívějším formám životních projevů. Biologové však nezaznamenali u žádného savce to, že by se začal zpětně rozmnožovat pomocí vnějšího oplodnění. Stejně jako to, že by samci začali kojit novorozená mláďata. Podle nich souvisí vnější vejce (mimo tělo matky) s rodičovskou investicí samce, zatímco oplození vnitřní favorizuje v této péči samici, a to včetně kojení.

Lidský druh však začal, zejména v poslední době, bourat milióny let starou evoluční tradici. Jako jediný savčí druh dokážeme oplodnit vajíčko mimo tělo matky, stejně jako to dělá převážná většina ryb a žab. Historicky jde o naprosto bezpříkladný jev.

Někteří vědci proto začali spekulovat, že by mimotělní oplodnění ve zkumavce mohlo ovlivnit, respektive zvýšit, rodičovskou investici muže, i pokud jde o krmení potomstva.

Na rozdíl od všech ostatních savců dokáže totiž člověk dělat kroky proti svému vlastnímu evolučnímu vývoji. Netýká se to jen mimotělního oplodnění, ale také oplodnění žen po padesátce a možnosti darování vejce s tím, že se plod vyvine v děloze jiné ženy, která ho donosí a porodí.

Podobné je to s dlouhodobým uskladněním oplozených vajíček, přežíváním novorozenců, kteří po porodu váží méně než 1000 gramů, nebo s přítomností muže u porodu, což jsou všechno skutečnosti v přírodě dosud nevídané.

Proč by tedy tato vzpoura člověka proti evoluci nemohla v nejbližší době přinést i mužskou laktaci? Kojení novorozence má totiž také nezanedbatelné psychologické parametry. Mnozí muži se při pohledu na kojící ženu cítí jaksi odstrčeni. A žárlí na zvláštní vazbu, která při něm vzniká mezi matkou a dítětem.

Mužské kojení tedy nemůžeme považovat za nějakou science fiction, ale za biologickou skutečnost, ke které s největší pravděpodobností skutečně dojde. Dříve nebo později.