V podstatě tak bojujeme o své místo na žebříčku popularity. Je to neustálý boj, ve kterém vítězí obvykle jen ti, co se nestraní. Nezúčastnění se dostávají do řečí víc, než ti, co se aktivně účastní.

Ženy navíc sdílení informací s ostatními za zády jedinců vnímají jako způsob sblížení. Jsou přesvědčeny, že tak ochraňují svou komunitu. Jedna studie dokonce prokázala, že ženy nejčastěji drbou o špatných hospodyňkách, špatných matkách a promiskuitních ženách.

Podle profesora Johna L. Lockeho se pomluvám a drbům nevyhne žádná žena, jež vyhledává společnost. Její jedinou možnou obranou je, že se drbání také aktivně zúčastní.

Ne nadarmo psychologové tvrdí, že je jedno, koho člověk pomlouvá, nejdůležitější je obratnost řečníka, jak dané drby dokáže šířit. Je-li obratný, bývá ve společnosti populární, za drbny pak bývají označováni méně zdatní "pomlouvači". Společensky únosnější jsou tedy zkušení "pomlouvači".

Muži jsou v tomto směru otevřenější. Díky svému vzájemnému soupeření, hecování a pošťuchování řeknou nahlas věci, které by si ženy nikdy nedovolily. Klidně tak svému kamarádovi bez výčitek předhodí, že přibral, zešedivěl či mu prosvítá pleš. Ženy s touto upřímností mají skutečné problémy.