Nevěrou nemusí být hned pohlavní styk, ale i pouhý flirt může být velmi zraňující a ponižující. Ve chvíli, kdy se jeden z partnerů o nevěře dozvídá, ve většině případů nastává problém. Jak bude vyřešen závisí na mnoha okolnostech.

Především je nutné začít uvažovat, zda máme zájem o zachování partnerství a v jaké podobě a položit si hned několik otázek: A jak je na tom nevěrný partner? Má i on/ona zájem či chce z partnerství odejít k milenci (milence)? Jak hluboko je partnerský konflikt „zaseklý“ a jak hluboko se „zasekl“ nový vztah? Šlo o jednorázový kontakt, nebo se jedná už o nový vztah?

Na první pohled se může zdát, že se nevěra týká pouze nevěrného partnera. „Vždyť to bylo jenom ‘náhodné setkání‘, takové ‘malé erotické dobrodružství‘, které se mojí partnerky (partnera) netýká…“

"Takto k nevěře mohou přistupovat např. promiskuitní jedinci, ale může se to „přihodit“ i člověku, který k nevěře skony nemívá a tato situace může i jeho samotného velice překvapit," uvádí Kateřina Hollá na Sexuálně.cz

Do velmi svízelné situace se často dostává i samotný nevěrník, zvlášť když by rád udržel monogamní svazek a je mu z duše protivné podvádět. Nevěrný byl pouze z důvodu dlouhodobého partnerského konfliktu, jenž nedokázal jinak řešit.

Nevěra se málokdy utají

Bohužel čím dál více lidí podléhá mylné představě, že se nevěra toho druhého netýká, že dokud partner na nevěru nepřijde, tak se o ní nedozví. Realita je nicméně velmi odlišná. Nevěra se vždy do partnerského soužití promítne. Ve většině případů podvedený partner vytuší, že něco není v pořádku. Podvádějící to totiž často na sebe prozradí sám mimoslovní – neverbální - komunikací.

"Ten, kdo podvádí se může cítit provinile a ačkoli si to nemusí uvědomovat, začne se chovat jinak. Někteří se mohou z pocitu viny začít o partnera více zajímat a například začít konstruktivně řešit dlouhotrvající problém, někteří však mohou paradoxně reagovat protiagresí či ještě větším stažením se z dosavadního partnerství," vysvětluje Hollá a dodává:

"I podváděný partner může podvědomě tušit nějaký problém a i on se začne chovat jinak. Jakoby z nenadání svého partnera/ku zahrne nepochopitelnými výčitkami, začne mít tendenci ji/jeho omezovat, vlastnit, odhánět – reakce mohou být různé a mnohdy pro oba zúčastněné nepochopitelné. "

Nevěru lze řešit hned několika způsoby

Zlomový okamžik v nevěře přichází v okamžiku, když se o ní dozvídá podváděný. V tento okamžik přijdou na řadu nejčastěji emoce, vzniklé z velmi bolestivé situace, se kterou se každý popere jiným způsobem.

Podle odborníků lze nevěru řešit třemi způsoby: buď ji odpustíme i s tím, že nebudeme využívat moci, která plyne z prohřešku partnera a nebudeme jej neustále trestat. Nebo ji neodpustíme a partnerství se rozpadne. Dále můžeme nevěru do určité míry tolerovat s tím, že jsme si vědomi, že naše partnerství je nějakým způsobem narušeno, ale přesto je pro nás i nadále cenné.

V každém případě dostanete-li se do situace vleklých sporů, uvědomte si, že je nutné situaci vyřešit, co nejdříve. Pokud vám záleží na vztahu, promluvte si a pokud si nebudete vědět rady, navštivte odborníka. Je mnohem jednoduší problémy vyřešit v období hádek, než po následné nevěře.

Faktory ovlivňující, jak jsme odolní vůči nevěře:
1. Partnerství, které neprochází krizí. Každý vztah má svá kritická období, některá jsou dokonce zákonitá, označují se jako krize vývojové. V tomto období – například při narození prvního dítěte, po nástupu po mateřské do zaměstnání atd. – v partnerství vzniká nová rovnováha a může docházet k mnoha konfliktům. Je to také období, kdy může docházet k různým „selháním“.
2. Partnerství, ve kterém není dlouhodobý konflikt. Na rozdíl od předchozího bodu, kdy partnerství prochází krizí, je dlouhodobý konflikt relativně nezávislý na vývojových stádiích. Může se jednat o problém, který trápí pouze jednoho z partnerů. (Manžel není spokojen se sexuálním životem, ale ženě to nepřipadá jako problém. Žena by chtěla další dítě, ale muž o tom nechce ani slyšet.) V tuto chvíli se střádají drobná nedorozumění, jeden z partnerů je dlouhodobě frustrován a partnerství je ohroženo tzv. kompenzační nevěrou. Nespokojený partner si na svoji nespokojenost najde náplast.
3. Hodnotový systém. Pokud je v našem hodnotovém žebříčku monogamnímu vztahu přikládána velká váha a naše chování odpovídá našim přesvědčením, chrání nás to před „úlety“ či jinými krátkodobými nevěrami. Nicméně pokud se nacházíme v partnerství v krizi či v dlouhodobém konfliktu, nejsme ani s morálním imperativem imunní vůči zamilování se a navázání nového vztahu.
4. Schopnost empatie. Empatie je schopnost vcítit se do pocitů druhého člověka a jednat pak s cílem mu neubližovat. Pokud se dokážeme vžít do pocitů podváděného partnera a představíme si, jaké by to bylo pro nás, kdyby nás podvedl, asi bude snazší odolat nějakým lákadlům. Nicméně i pro tento bod platí to, co v bodě 3.
5. Zájem o trvalé udržení vztahu. Zde je potřeba zdůraznit, že každý člověk má volbu. Ve chvíli, kdy se se svým partnerem dohodneme na tom, že budeme žít spolu se vším, co k tomu patří, rozhodujeme se říci nevěře ne a nevěra se od této chvíle považuje za něco, co vztah narušuje. Sice se také můžeme rozhodnout jinak, ale náš partner by o tomto našem rozhodnutí měl vědět a mít možnost k němu zaujmout nějaký postoj.
6. Schopnost odkládat uspokojení. Schopnost odkládat uspokojení je vlastnost, která se jinými slovy dá také nazvat odolnost vůči frustraci. Každé malé dítě by se v mělo naučit, že nemůže dostat vždy vše a hned. Pokud se tomu naučí v dětství dostatečně, je pak v dospělosti snazší tuto frustraci zvládat a nepodléhat pokušením. Nejednat impulzivně jen dle návalu potřeb.

Zdroj: Sexuálně.cz