Hlavní obsah
Letos na slavnostní oscarové party s druhou zlatou soškou zářila štěstím. Foto: Profimedia.cz

Renée Zellwegerová: Ke štěstí mi dopomohl smích

Diváky i kritiku Renée Zellwegerová (50) okouzlila už před lety, když ztvárnila boubelku Bridget Jonesovou. Pak za drsnou farmářku v Návratu do Cold Mountain dostala Oscara za vedlejší roli. A teď si vybojovala další zlatou sošku. A není divu: její herecký výkon v životopisném dramatu Judy bere dech.

Letos na slavnostní oscarové party s druhou zlatou soškou zářila štěstím. Foto: Profimedia.cz
Renée Zellwegerová: Ke štěstí mi dopomohl smích

Podle kritiků předvádí něco neuvěřitelného. Zpívá, tančí a až neskutečně přesvědčivě ztělesňuje někdejší velkou hvězdu stříbrného plátna Judy Garlandovou na konci fyzických i psychických sil.

Judy je její první velká charakterní role od chvíle, kdy se po šestileté přestávce vrátila v roce 2016 k herectví.

„Pauzu jsem nutně potřebovala. Hrála jsem nepřetržitě skoro dvacet let a měla jsem pocit, že se nudím sama se sebou, nudím svými představeními a čerpám pořád ze stejných zážitků. Potřebovala jsem shromáždit nové životní zkušenosti, protože jsem cítila, že moje studna vysychá,“ svěřila se.

Nabídka na roli Judy pak přišla ve správný čas. „Judy Garlandová se po více než čtyřicet let hraní smála, milovala a bavila bez ohledu na to, co na ni život naložil, a veřejnost ji zbožňovala.”

Téměř k nepoznání v roli Judy Garlandové v životopisném dramatu Judy.

Foto: Bioscop

Za dětství strávené v Hollywoodu ale zaplatila emočním vyčerpáním a touhou po normálním životě ,za duhou‘, jak zpívá jako Dorotka v Čaroději ze země Oz. „Je to mocný a dojemný příběh a pro mě to byla obrovská herecká výzva,“ říká Renée.

Její rodiče, švýcarský inženýr Emil a norská porodní asistentka Kjellfried, se přestěhovali z Evropy do města Katy v Texasu, kde se Renée narodila a vyrostla.

„Jistěže cítím své texaské kořeny, Texas považuji dodnes za svůj domov, mám v něm ještě rodinu, příbuzné, často se tam vracím. Nelze popřít, že jsem dítě Evropanů. Vlastně díky rodičům jsem si mohla plnit svůj americký sen,“ usmívá se herečka.

Od raného dětství chtěla být spisovatelkou. „Když přišly jarní svátky, vždycky jsem si od velikonočního králíčka přála totéž - tlustý blok a sadu tužek.“ Hrát začala až na texaské univerzitě v Austinu, kde vystudovala specializaci angličtina, rozhlas, televize, film. Nakonec dala hraní přednost před dokončením dalšího oboru žurnalistiky.

Jako tulačka, farmářka a kamarádka Ruby ve válečném snímku Návrat do Cold Mountain (2003).

Foto: ČT

„Chtěla jsem zjistit, jestli na to mám. Myslela jsem si, že se vždycky můžu vrátit a získat další titul magistra a nakonec se nechat zaměstnat v novinách Daily Texan!“ vzpomíná s humorem sobě vlastním.

Největší zbraň

Když se mluví o humoru, ráda si zavzpomíná na roli v úsměvné komedii Holka z města, kterou natočila těsně před odchodem do dobrovolného hollywoodského exilu.

„Nikdy mi nebylo zatěžko udělat pro roli cokoli. Kvůli Bridget Jonesové jsem se přejídala a pak se téměř uběhala k smrti, abych zhubla, v Těžké váze vzala za své moje blonďatá kštice a v Holce z města jsem jako ambiciózní, zhýčkaná manažerka Lucy Hillová zase málem umrzla,“ odtuší.

Právě při tomto natáčení si znovu uvědomila, jak důležitý je smysl pro humor. „Znám zimu, ale tu s minus 47 stupni, jako bylo při natáčení v kanadském Winnipegu, jsem si ani neuměla představit. Mrzl nám obličej, mně zkameněly řasy, kolegům zase vousy, a abychom se při natáčení s koleny ve sněhu nezbláznili, museli jsme se nakonec těm absurdním situacím smát,“ vzpomíná.

V tomhle směru má Renée šťastnou povahu, smích a smysl pro humor jsou její největší zbraní. „Svým úsměvem okamžitě každého odzbrojí. Odráží se v něm totiž její schopnost vtipně si dobírat lidi kolem a současně si dělat legraci i sama ze sebe. V tom je její síla,“ říká za všechny tvůrce Sharon Maguireová, režisérka Deníku a Dítěte Bridget Jonesové a pokračuje:

„Optimistickým přístupem k životu i k roli umí strhnout ostatní herce. Diváky zase přesvědčí, aby jim záleželo právě na té Bridget, která pije jako Dán, hulí jako komín, má problémy s váhou i obavy, že zůstane na ocet. Téměř v každé její roli najdeme něco úsměvného.“

V romantické komedii Deník Bridget Jonesové (2001)

Foto: Profimedia.cz

I sama Renée přiznává, že jí ke štěstí dopomohl smích. Už v době, kdy režisér Cameron Crowe vybíral filmovou partnerku pro Toma Cruise do Jerryho Maguira (1996) a pozval ji na kamerové zkoušky.

„V té době mě prakticky nikdo neznal a najednou jsem tam stála vedle slavného Cruise. Bylo to něco neuvěřitelného. V jednu chvíli mi ta situace přišla tak strašně absurdní, že jsem to nevydržela a na celé kolo se rozesmála. Nejspíš jsem je úplně odzbrojila. Po dvou týdnech mi režisér zavolal, že si mě vybral do role Dorothy Boydové,“ popisuje.

Renée si jako jedna z mála slavných hereček uměla zachovat soukromí navzdory prožitým vztahům s celebritami, jako byl herec Jim Carrey, muzikant Jack White, zpěvák a krátce i manžel Kenny Chesney, herec Bradley Cooper a hudebník Doyle Bramhall II, se kterým se loni rozešla.

Soukromí nade vše

Opět sama a bezdětná říká: „Ani trochu si nestěžuji. Musím přiznat, že vedu poměrně sobecký, pohodlný a příjemný život. Jsou věci, které dělám jen pro sebe. Když si například vezmu kecky a jdu si zaběhat, nedovedu si představit, že by mě někdo doprovázel. Proto nemám trenéra ani nechodím s přáteli do posiloven. Stejně nemyslitelné pro mě je, že bych na sociálních sítích psala ostatním, co dělám. Je to kus mého nedotknutelného soukromí, které si chráním a k životu potřebuji.“

Podle Renée není totiž vůbec těžké si soukromí udržet. „Jednoduše o osobních věcech nemluvíte, nezveřejňujete je. Pro novináře chci i nadále zůstat trochu tajemnou. Jsem si jistá, že mít malé tajemství není nikdy na škodu.“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků