Článek
Na rozdíl od ostatních center, která vznikla většinou ve fakultních či krajských nemocnicích, je zařízení v Teplicích z původně okresní nemocnice. Důvody k tomu byly praktické, opřené statistikou.
„Je to důsledek epidemiologické situace s roztroušenou sklerózou v okrese Teplice v 80. a 90. letech. Tehdy této nemoci bylo na Teplicku dvakrát víc než v celém zbytku republiky. Jsem ráda, že mohu pokračovat v práci, kterou jsem převzala po svém otci. Ten stál o vybudování centra,“ uvedla jeho současná primářka Marta Vachová, která byla letos nominována na cenu Anděl mezi zdravotníky.
S roztroušenou sklerózou žije dvacet let. I když neovládá ruce, pracuje a pomáhá ostatním
Zavzpomínala, že v mládí jeden čas zvažovala studium historie, ale velmi záhy pochopila, že to je i vynikající volnočasový koníček.
„Jako lékařka, myslím, jsem společnosti více prospěná. Otec byl pro mě veliký vzor, takže jsem ani dlouho nepřemýšlela nad tím dělat něco jiného než medicínu. A bylo mi brzy jasné i to, že to bude obor neurologie a péče o nemocné s roztroušenou sklerózou,“ ujistila Novinky lékařka.
V její práci je nejtěžší to, když se setká u mladého člověka s maligní formou roztroušené sklerózy (RS). Naštěstí se to stává jen u zhruba 5 procent všech případů.
Svou prací Marta Vachová doslova žije.
„Nejvíc mě nabíjí těch zbývajících 95 procent pacientů. I když k nám přicházejí s tím, že mají nevyléčitelnou nemoc, s pomocí léčby zjistí, že i s ní mohou žít téměř běžný život, studovat, uzavírat sňatky, mít děti, pracovat a odcházet do důchodu ve věku jako ostatní a klidně ještě pečovat o vnoučata.
To je pro mě vzpruhou. Na roztroušenou sklerózu už se vyvinulo tolik léků, že se většinou dá držet v rozmezí, které pacienta nijak zvlášť neomezuje,“ prozradila Marta Vachová.
Jak však bylo řečeno, i tak stále existují případy, na které je i přes veškeré snahy medicína krátká.
„Ať děláme, co děláme, i když použijeme nejagresivnější léčbu, včetně experimentální, což je například transplantace kostní dřeně u vysoce aktivní roztroušené sklerózy, je její progrese nezastavitelná. Pacient končí na vozíku a postupně umírá,“ zmínila odvrácenou stranu své práce primářka Neurologického oddělení.
Onemocněla roztroušenou sklerózou. Strach z jehel Magdě pomáhá řešit speciální aplikátor
Vzpomněla si i na jeden z těžkých případů poslední doby. Hoch, který byl u nich na oddělení sledovaný od 17 let, nyní v 28 letech zemřel. Nemoc se přes veškerou snahu a péči lékařů zastavit nepodařilo.
To jsou přesně okamžiky, kdy je třeba upřít pozornost ke zbývajícím 95 procentům pacientů.
„Říkám jim vzkvétající zahrádka. Jsou mezi nimi i vrcholoví sportovci, šéfové velkých podniků, lékaři, záchranáři. Lidi, kteří dokážou organizovat mnoho dalších, sami pak třeba dělají charitu. To vás nabije,“ konstatovala paní Vachová.
Dodala ale, že stejně tak je nutné umět přijít domů a hodit práci za hlavu.
Jelikož má dva syny, stará se ve volnu o rodinu, ráda chodí na koncerty vážné hudby, miluje turistiku. „A poslední, co mě hodně nabíjí, to je Řím. Ráda cestuji, Řím je moje srdeční záležitost, místo, kde člověk cestuje časem,“ prozradila.
Ve volném čase ráda cestuje s rodinou.
Nominaci v soutěži Anděl mezi zdravotníky vnímá jako možný příjemný bonus ke své profesní činnosti.
„Vždy se snažím, aby byla moje práce poněkud nadstandardní, aby to nebyla jenom rutina. Nechci být jen tím, kdo předepisuje léky, vyhodnocuje stav pacienta, podívá se na snímky magnetické rezonance. Snažím se s pacienty povídat, znám jejich příběhy, možná o tom jednou budu psát knihy. Protože to, co napíše život, je neuvěřitelné a nikdo jiný by to nevymyslel,“ pokračovala dále primářka z teplické neurologie.
Uzavřela povídání s tím, že nejen ona, ale celý její tým jsou spíše pro pacienty jakýmisi průvodci, díky čemuž centrum dobře a přátelsky funguje.