Hlavní obsah
Karel „Kovy“ Kovář Foto: Milan Malíček, Právo

Karel Kovy Kovář: Tanec mě vyčerpává víc mentálně než fyzicky

Třiadvacetiletá hvězda YouTubu, Karel „Kovy“ Kovář, je asi největším překvapením desátého ročníku televizní show StarDance. Koho by napadlo, že se distingovaný svět společenského tance může potkat s tím internetovým, který milují statisíce teenagerů? Kovy dokonce upustil od role baviče a taneční figury nacvičuje do úmoru.

Karel „Kovy“ Kovář Foto: Milan Malíček, Právo
Karel Kovy Kovář: Tanec mě vyčerpává víc mentálně než fyzicky

Natáčíte se někdy při tanečním tréninku kvůli YouTubu?

To teď dělá televizní štáb, protože je potřeba z našich tréninků natočit prostřihy do pořadu. Od České televize máme částečné embargo na informace i obrazový materiál ze zákulisí, a to platí například i pro Facebook a Instagram.

Diváci se nesmí dozvědět o nějakém překvapivém prvku choreografie, o hudbě a podobně. To by pak měli pocit, že už toho polovinu znají. Časem určitě něco vydáme, natočeného materiálu je dost. Ale já tedy kameru na tréninky nenosím. Tam jsem dost zaměstnaný i bez ní!

Co říkali vaši fanoušci na informaci, že se objevíte ve StarDance?

Byli zvědaví. Řada z nich se mi po prvním díle přiznala, že mě podcenili. Což je lepší, než kdyby to bylo naopak! Mám z toho radost, ale je to hlavně velká zásluha mojí taneční partnerky Verči, protože ona je prostě super trenérka.

Často mám pocit, že to, co po mně chce, nemůžu nikdy zvládnout. Díky ní to nakonec vždycky nějak jde.

Karel „Kovy“ Kovář se svou taneční partnerkou Veronikou Liškovou.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Jak reagovali na vaši účast v soutěži kamarádi youtubeři?

Ze začátku se hodně divili, že do toho se mnou Česká televize vůbec šla. Ani já jsem tomu nemohl uvěřit. Když mi volali s nabídkou, dokonce jsem si myslel, že je to jen nějaká nachytávka, že si někdo dělá legraci. Potom se ukázalo, že ne.

No, a já když se přede mnou objeví nějaká výzva – tak ji přijmu. Abych si později nevyčítal, že jsem to nezkusil.

Co se vám honilo hlavou, když jste o nabídce přemýšlel?

Jeden loňský přenos StarDance, na kterém jsem se byl podívat. Když jsem tehdy viděl, jak to všichni prožívají, říkal jsem si, že tohle by nebylo nic pro mě. Co bych si tam počal? Vždyť trému má i Jiří Dvořák!

Vzal jsem si pár dní na rozmyšlenou a pouštěl jsem si videa z různých minulých ročníků. Každý o té soutěži a její atmosféře mluvil velice hezky. A protože je nepravděpodobné, že by to všichni předstírali, usoudil jsem, že ta zkušenost může stát za to.

Chodil jste do tanečních. Jak vám to ve StarDance pomohlo?

Moje průprava z tanečních byla vlastně nulová, protože jsem to všechno už zapomněl. Pamatoval jsem si leda jive a valčík, a to ještě jen základní kroky. A i ty mi byly nakonec k ničemu.

Když jsem je předvedl Verče, zjistil jsem, že jsem se je naučil špatně. Pravda, na plesech jsem spíš jen všelijak poskakoval… Ve StarDance jsem tedy začínal doslova od píky.

Youtuber Kovy přijal nabídku do StarDance, aby prý nelitoval, že to ani nezkusil.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Vy chodíte na plesy?

Chodím, na maturitní. Vždycky si tam dáváme s kamarády z ročníku sraz.

Standardní a latinskoamerické tance se liší držením těla i nášlapy. Neplete se vám to někdy, když se je učíte tak rychle?

Plete, někdy se mi do už postavených choreografií dostávají věci, které tam nemají co dělat. Ale pamatovat si kroky mi až takový problém nedělá. Horší je to s koordinací.

Taky musím potlačovat spoustu samovolných pohybů a moje ruce mají občas tendenci dělat něco úplně jiného, než co by měly. Řekl bych, že standard se učím plynuleji, líp než latinu, kde mi dělají problémy hlavně boky.

To mě překvapuje, tipovala jsem, že budete tíhnout k latině. Z vašich videí na YouTubu jsem získala pocit, že jste dost temperamentní člověk.

Ve skutečnosti jsem spíš introvert, a standardní tance mám tedy rád i pro tu jejich náladu. I když některé jsou taky svižnější, jako třeba quickstep. Ale kouzlo valčíku nebo waltzu mě moc baví.

Svoji taneční partnerku ve StarDance Veroniku Liškovou chválí jako vynikající trenérku.

Foto: Petr Horník, Právo

Zmínil jste se, že vás málem odradil přímý přenos, na který jste se vloni přišel podívat. Jak teď živé vysílání zvládáte?

Mně úplně stačí už samotná generálka, kde je najednou sál plný lidí! Při přenosech mi ale až tolik nedochází, že nás sleduje víc než milion diváků. Trochu mě to překvapuje, protože loni při moderování Světla pro Světlušku jsem na ty davy doma u televize dost myslel.

Naštěstí mi tanec pomáhá. Udělám pár prvních kroků, uvolním se, začnu se soustředit, a hned je to lepší.

Milionové publikum pro vás ale není zas až taková novinka, protože na YouTubu máte skoro osm set tisíc followerů. Přesto si myslím, že značná část televizních diváků vás nezná. Kdybych neměla jedenáctiletého syna, vůbec netuším, že existujete. Co se na vašem kanálu dělo, když se začala vysílat StarDance? Zvýšil se zájem o vaše videa?

Ano, hlavně první sobotu a neděli. Lidi se zřejmě přišli podívat, co vlastně dělám. Mnozí dospělí mě určitě neznají, ale na druhou stranu jsou mezi diváky i rodiče, kteří už díky svým dětem vědí, čím se zabývám. Ti, co mě neznali, mi i píšou. Dost často se zmiňují, jak se lekli, když slyšeli, že je v sestavě youtuber. Taky je překvapilo, že jsme soutěž s Verčou neshazovali, nedělali si z ní legraci.

Není divu, vzhledem k tomu, že jste známý parodiemi.

Jenže já rád překvapuju! Bourám lidem škatulky.

Zahájení festivalu Utubering, Praha-Letňany, jaro 2019. Mladí fanoušci vítají svého oblíbence ze sociálních sítí jako rockovou hvězdu.

Foto: archiv Karla Kováře

Jak zvládáte tréninkovou zátěž? Tancovat několik hodin denně, to je přece jen pořádný zápřah i pro mladého člověka v kondici, když na to není zvyklý.

To je, ale největší zápřah je to nakonec pro můj kalendář, protože jsem už měl zavedené každodenní rituály, měl jsem program, který jsem zvládal…

Leccos jsem musel kvůli soutěži vypustit, ale i tak je to náročné. Když z každého dne odečtete čtyři aktivní hodiny pro trénink, jednak vám chybí ten čas, ale navíc vám už nezbývá ani moc sil na zbytek dne.

Tanec je totiž vědomý pohyb, u kterého musíte neustále myslet na to, co děláte. Zatěžuje nejen tělo, ale i mozek. Mě tedy určitě vyčerpává víc mentálně než fyzicky. Na druhou stranu každodenní pohyb má příznivý vliv na moji náladu.

To vám tedy nejspíš nehrozí podzimní deprese.

Ta se letos výjimečně nedostavuje!

YouTube teprve startoval, když jste na něm začínal se svým kanálem. Vaše popularita rostla zároveň s popularitou této platformy. Myslíte, že je na ní lehčí začínat dnes?

Opravdu jsem s touto platformou vyrůstal. Zpočátku si nikdo neuměl představit, kam se to jednou vyvine. Jestliže měl tehdy někdo tři sta diváků, žasli jsme, jak je to vůbec možné.

Ono to teď bude znít legračně, ale já jsem rád, že jsem začínal až ve starším věku, tedy v patnácti šestnácti letech, i když to ve skutečnosti samozřejmě nijak vysoký věk není.

Jenže na sociálních sítích je dnes řada i dvanáctiletých influencerů. A když rychle získáte statisíce followerů ještě v dětství, s vaší psychikou to nutně něco udělá. Proto jsem rád, že jsem byl starší a že moje publikum rostlo postupně, několik let.

Uvažoval jste někdy o tom, jestli vás YouTube nějak utvářel?

Nad tímhle jsem hodně přemýšlel při psaní své první knížky (Kovy Ovšem, vyšla v roce 2017, pozn. red.). Uvědomil jsem si, že mi pomohl k většímu sebeuvědomění a sebevědomí, i ke schopnosti sebereflexe. Býval jsem totiž hodně zakřiknutý.

Kovy se svojí první knížkou. Letos na podzim vydává druhou s názvem iPohádka.

Foto: archiv Karla Kováře

V knížce se například zmiňujete, že vás trápilo akné a že jste se kvůli tomu ve svých videích ze začátku vůbec neobjevoval. Vnímal jste nějaký tlak zvenčí, nebo to byly hlavně vaše obavy?

Moje obavy. Ale kdykoli jsem se rozhodl překonat nějaké bariéry, ukázalo se pak, že byly úplně zbytečné. Následovala tedy fáze, kdy jsem si řekl, že půjdu do všeho víc po hlavě. Strach je k ničemu, člověka jen zbytečně paralyzuje.

Také jste se v knížce poprvé veřejně přihlásil k homosexuální orientaci. Proč jste se rozhodl sdílet to s tolika lidmi? Blízcí o tom už věděli a ostatním do toho nemusí nic být.

První momenty, kdy jsem si začal uvědomovat, že homosexualita vlastně není žádný problém, mám spojené se zahraničními youtubery, kteří o své orientaci mluvili.

Říkal jsem si tehdy: „Škoda, že tady u nás nebyl nikdo, kdo by o tom takhle v pohodě mluvil na kameru, když mi bylo třináct.“ Tenkrát by mi to určitě hodně pomohlo! A tak jsem se rozhodl, že to tedy budu já, když se tu nikdo jiný nenašel. Vnímal jsem to jako povinnost.

Jaké byly reakce?

Spousta lidí mi říkala, že se jen snažím být zajímavý, ale to je nesmysl. Homosexualita není nic, co by mě definovalo, je to jen jedna z mých charakteristik.

Většinou ale byly ohlasy fantastické. Někteří mě podpořili, další psali, jak jim to pomohlo. A za to jsem moc rád. Pro některé lidi je to sice dodnes karta, kterou při nějakém našem sporu můžou vytáhnout vždycky, když jim dojdou argumenty, ale tomu se jen směju.

Nikdy jsem nelitoval, nelituju a nebudu litovat, že jsem se k tomu přihlásil. Byla to jedna z nejpřínosnějších věcí, jakou jsem mohl pro své diváky udělat.

Kovy rád cestuje. Loni v zimě se vydal do Soulu na zimní olympijské hry...

Foto: archiv Karla Kováře

Psát knížku je dost jiné než vymýšlet scénář k videu a mluvit na kameru…

Psaní mě chytlo. Baví mě i proto, že je to dlouhodobý proces. Napsání a natočení videa je naopak relativně krátká záležitost, tak dvou týdnů. Knížka je intimnější, připodobnil bych to trošku k nahrávání podcastu. Práci na ní jsem tajil, protože to mělo být překvapení, ale musel jsem kvůli tomu zase lidem vysvětlovat, co vlastně celé dny dělám, proč nikam nejdu…

Tehdy jste byl i ve Spojených státech. Co vás přivedlo za oceán?

Původně jsme s kamarádem plánovali, že v Los Angeles začneme točit videa v angličtině. Dokonce jsme si už založili anglický kanál, ale pak z toho sešlo a nakonec jsem tam psal tu knížku a točil videa v češtině. Ale jsem moc rád, že jsem tam byl, Los Angeles je nesmírně inspirativní prostředí.

Čím konkrétně?

Tak, jako se tam sjíždí spousta mladých lidí, kteří obcházejí konkurzy a sní o tom, že se stanou filmovými herci, podobně tam míří i lidé ze sociálních sítí a touží prorazit. Což byl i náš plán. Potkali jsme dost zajímavých osobností, ale zjistil jsem, že zahraniční kariéra není přesně to, co chci.

Proč?

Když se někam sjede hodně lidí, kteří se chtějí prosadit, roste mezi nimi tlak a za úspěchem se jde často přes mrtvoly. To mě odradilo. Původně jsem koketoval s myšlenkou, že bych tam zůstal i několik let, ale usoudil jsem, že místní atmosféra zrovna neprospívá duševní rovnováze. Tak jsem se vrátil zpátky.

A na jaře vyrazil na Bali.

Foto: archiv Karla Kováře

To byli doma nejspíš rádi…

Byli, ale momentálně ještě přemýšlím o studiu v zahraničí, takže není všem dnům konec!

Videa na YouTube točíte řadu let. Napadlo vás už, že jako youtuber někdy skončíte? Loni se rozloučil Jirka Král, který měl ještě víc followerů než vy, přes milion. Bylo mu 28 let a najednou si uvědomil, že už nechce pokračovat.

U Jirky vidím problém spíš v tom, že dělal pořád to samé dokola. Škatulka hráče her je poměrně úzká, vy stárnete, ale publikum příliš ne. Kdežto já vytvářím i dospělejší obsah.

Jeden den pobíhám v paruce a točím parodie, ale druhý den probírám brexit. Moji diváci jsou na to připravení. Pokud bych se v téhle roli přestal cítit dobře, stejně by to poznali, a já bych se pak raději začal věnovat něčemu jinému. Zatím mě to pořád baví, o konci nepřemýšlím.

Máte o dvanáct let staršího bratra. Jak se YouTube líbí jemu?

My jsme si dost podobní v tom, že se pořád potřebujeme nějak kreativně vybíjet. Takže kdyby existoval YouTube už v době, kdy mu bylo šestnáct, kdoví, jestli by neskončil jako já! Aktivní tam ale není, je právník. Mně studia práv před pár lety rozmluvil. Pomohl mi uvědomit si, že to není profese pro mě.

Nakonec jste si vybral marketing a PR. Z toho, co jste dělal a co děláte, například sérii rozhovorů pro TV Seznam, mám pocit, že vás to táhne spíš k novinařině.

Vzpomínám si, jak mi novinář Jindřich Šídlo říkal, že žurnalistika není obor, který by člověk nutně musel vystudovat. Podobné je to i s marketingem, dá se to taky naučit přirozeně, praxí. Což jsem si bohužel uvědomil až na škole. Uvažuju ještě o studiu psychologie nebo sociologie.

Jaro si Kovy užíval také ve Švýcarsku.

Foto: archiv Karla Kováře

Ve svých videích se často vyjadřujete k politice. Budete se jí někdy věnovat i aktivně, nebo zůstanete na straně pozorovatele?

Bližší je mi spíš komentování, ale nevylučuju, že kdybych někdy cítil potřebu se do politiky zapojit, že to neudělám. Zatím chci ale cestovat, točit videa a studovat.

Karel Kovář (23)

Alias Kovy pochází z Pardubic, na YouTubu začínal publikovat videa pod přezdívkou Gameballcz, byly to převážně takzvané vlogy o hraní počítačových her.

Jeho videa aktuálně odebírá přes 778 tisíc fanoušků, tím se řadí mezi nejúspěšnější české youtubery. Roku 2016 ho časopis Forbes označil za 17. nejvlivnějšího Čecha na sociálních sítích. O rok později ho zařadil do svého žebříčku „30 pod 30“, tedy třicítky talentovaných Čechů do třiceti let.

Od roku 2016 třikrát po sobě vyhrál ocenění videobloger roku v anketě Czech Blog Awards.

Čím se proslavil?

  • Kovy si na YouTubu získal oblibu dětí a dospívajících především svým humorem. Mladší diváky lákají hlavně jeho parodie Prasátko Slezina, v nichž využívá záběry z animovaného britského seriálu Prasátko Peppa.
  • Strefoval se třeba i do kuchařských pořadů Ládi Hrušky nebo Haliny Pawlowské. Komentuje různé události ve společnosti a život slavných osobností, domácí i zahraniční politiku.
  • Natáčí ale také zábavná videa na vážnější témata, která řeší teenageři (Nejhorší generace, Závislák), nebo zážitky ze svých cest (USA, Rusko, Kazachstán, Bali…).
  • Jeho dosud nejsledovanějším videem je parodie na známou píseň Despacito – má už přes jedenáct milionů zhlédnutí!
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků