Slow fashion a fast fashion jsou termíny, které kolem sebe slýcháme stále častěji. O co se jedná a proč je vůbec důležité se zamýšlet nad tím, co si ráno bereme na sebe, když je oblečení spousta a za tak nízké ceny?

Historie pojmu pomalá móda (v originále „slow fashion“) není vůbec stará. Tuto módu pojmenovala poprvé v roce 2007 Angličanka Kate Fletcherová z londýnského Centra pro udržitelnou módu.

Popsala ji těmito slovy: „Pomalá móda je o navrhování, výrobě, spotřebě a lepším životě výrobku. Pomalá móda není založena na bázi času, ale kvality. Není opakem rychlé módy, je založena na odlišném přístupu, ve kterém si jsou designéři, podnikatelé, maloobchodníci a spotřebitelé více vědomi toho, jaké mají výrobky dopady na pracovníky, společnost a ekosystémy.“

Jaká je skutečná cena za tričko?

„Zvykli jsme si na to, že vše dostaneme okamžitě a za více než přijatelnou cenu. Náš hon za tím nejlevnějším má ale své dopady. A ty jsou jak ekologického, tak lidskoprávního rázu, kdy svou nenasytností podporujeme celý proces výroby oblečení v nelidských podmínkách,“ říká o dnešním fungování módního průmyslu Andrea Šlechtová, spoluzakladatelka slow fashion značky Koshiless.

Zrychlení módy lze nejlépe vidět na příkladu s počtem představovaných kolekcí. Dříve jsme se na molech setkávali se dvěma kolekcemi – jaro/léto a podzim/zima. Dnes najdete v obchodě každý týden obměněné zboží. To abyste si měli pokaždé co koupit. Nekončící koloběh nového oblečení si ale vybírá svou daň.

Čtěte také:
Jak být módní ikonou v oblečení ze second handu
Tereza Bořilová: K domácnosti bez odpadů se lze dopracovat postupně
To nejlepší z mola aneb Co přinesl Pražský týden módy

„Lidé by se měli začít více zajímat o to, odkud móda pochází, za jakých podmínek a za jakou cenu je vyráběna. Ceny triček ve fast fashion obchodech jsou směšné, přitom podmínky, ve kterých pracují v Bangladéši v textilkách mimo jiné právě i děti, jsou ne vždy v pořádku. Už samotný fakt, že tričko prošlo rukama dítěte, je špatně. Jenže velmi často vzhledem k situaci rodiny nezbývá nic jiného, než zapojit i nejmladší členy, kteří by ale měli místo toho studovat a chodit do školy,“ tvrdí Veronika Šubrtová, která chce pomoci neziskové organizaci Adra na tento problém upozornit.

Neetickou pracovní silou to ale zdaleka nekončí. Módní průmysl za sebou každoročně zanechá neuvěřitelných 53 milionů tun odpadu. Co se s ním stane? Většina se buď spálí, nebo putuje na skládku. Odhozené oděvy pak znečišťují půdu i vodu, jejich spalováním vznikají skleníkové plyny, které přispívají ke klimatickým změnám a globálnímu oteplování.

Češi a pomalá móda

Podle statistik ministerstva životního prostředí každý Čech vyprodukuje dvě stě padesát kilogramů odpadu za rok. Z čehož dvacet kilogramů tvoří textilní odpad, který se vyhodí na skládky. Zhruba osm procent komunálního odpadu tak představuje jen odpad textilní.

„Z aktuálního zjištění se prokázalo, že lidé mají zájem nakupovat a připlatit si za udržitelnou módu. Problém je ovšem v tom, že téměř polovina Čechů neví, které značky jsou udržitelné a co tento pojem obnáší,“ vysvětluje Hana Zachová, brand manažerka značky Glami.

Jako pozitivní se ovšem ukázalo to, že v Čechách a na Slovensku je i velké množství lidí, kteří jsou ochotni si za udržitelný produkt připlatit. A to rovných 76 % Čechů a 82 % Slováků. Zároveň se dle výzkumu zvyšuje i všeobecné povědomí o problematice módního průmyslu, svůj zájem potvrdilo téměř 90 % oslovených.

Dobrá zpráva na poli české módy je i to, že téměř dvě třetiny respondentů tvrdí, že by si rozmyslely nákup, pokud by se ukázalo, že značka používá neetické praktiky výroby.

Kladné je i to, že v Česku patříme mezi šetrné národy. Své oblečení nosíme více než 30krát a většinou je používáme na alternativní způsoby ve chvíli, kdy doslouží, jako např. na nošení na doma, na hadry nebo je darujeme známým a na charitu.