Důvodů, proč nemůžeme odolat, bývá hned několik. Takové potraviny obvykle mají výraznou chuť. Například sladkou. Ta je pro naprostou většinu z nás velmi lákavá.

„Obvykle ji totiž máme spojenou s dětstvím, domovem, matkou a s chvílemi pohody i bezpečí,“ říká psycholožka Iva Málková, která se už desítky let zabývá psychologií jídla, a to hlavně ve vtahu k hubnutí.

„Ostatně mateřské mléko, první jídlo, které začneme konzumovat krátce po narození, je také sladké, a navíc i tučné.“

Sladkosti jsou i v průběhu dětství vítanou odměnou, ale zároveň prostředkem na uklidnění nebo častou pochoutkou, která v nás vzbuzuje příjemné pocity. Tyto emoce si pak spousta z nás přenáší do dospělosti.

Cukr jako kokain?

Na to, že nás určité potraviny přitahují víc než jiné, má vliv také určitá biochemie mozku. Podle doktorky Nory Volkowové z amerického Národního institutu drogové závislosti zvyšuje například cukr hladinu dopaminu, jednoho z přenašečů mozkových vzruchů. Ten pak působí na centra potěšení a odměn.

Vyvolává v nich příjemné pocity a další změny. Podle ní se vzdáleně podobají těm, jež tam dokáže způsobit kokain nebo heroin.

Proč je lepší hořká čokoláda

Je pravda, že řada potravin, zejména těch sladkých nebo tučných, působí na neurotransmitery, tedy přenašeče mozkových vzruchů, a vyvolává v mozku příznivou odezvu. Ta je jedním z důvodů, proč spousta z nás miluje například čokoládu.

Zajímavé je, že tento efekt má podle odborníků daleko větší hořká čokoláda než ta mléčná, která chutná sladčeji.

Hořká totiž obsahuje polyfenoly, které přispívají ke zvýšení hladinu serotoninu, hormonu dobré nálady a pohody.

Sůl jako antidepresivum i zabiják

Podobné věci, jaké říká doktorka Volkowová o cukru, tvrdí vědci z Iowské univerzity o soli. Na jedné straně zvyšuje u lidí riziko vzniku vysokého krevního tlaku, na druhé straně podle nich zlepšuje náladu a může působit jako přírodní antidepresivum.

Je otázka, jestli to takhle vnímají i konzumenti. Na slaných potravinách a jídlech je ale určitě láká výrazná chuť. Jak ovlivňuje jejich prodej, o tom vědí své výrobci těchto potravin, ale třeba také řada řezníků nebo hospodských.

Výrazně slané pochoutky jdou víc na odbyt než ty, které obsahují mnohem méně soli. Ty lidem připadají trochu mdlé a rozhodně ne tak zajímavé.

Sametově hedvábné tuky

Tuky v kombinaci s cukry stimulují tvorbu serotoninu, ale zároveň jsou jednou z největších kalorických bomb. Tučné dortíky bývají dost přesvědčivým důkazem.

Nejde však jen o pocity z jídla, jde také o mlsný jazýček. Živočišné tuky mají jemně sametovou chuť, která je většině z nás velmi příjemná. Nakonec vy sami víte, jak vám chutná smetana, šlehačka, klobásky nebo křupavý opečený buřt, případně slanina.

Zmíněné tuky nás díky vysokému obsahu energie dokonale zasytí a tedy zklidní. Pokud ale jde o pozitivní emoce, které souvisejí s tvorbou neurotransmiterů, je místo lákavé směsi tuku a sladkostí mnohem výhodnější jíst tučné mořské ryby a další potraviny obsahující omega-3 nenasycené mastné kyseliny.

Na rozdíl od živočišných tuků, tedy nasycených mastných kyselin, mají příznivý vliv na zdraví, ale také na činnost mozku. Můžeme je tedy považovat za jeden z preventivních kroků proti depresi a zdá se, že i proti demenci.

Dětství je klíčové

Přenašeče mozkových vzruchů a celá biochemie mozku určitě přispívají k tomu, proč si některé potraviny zamilujeme. Vliv mají ale i další věci.

„Důležitou roli v tom, co si oblíbíme a jak zdravý bude náš jídelníček, hraje rodina a hlavně matka,“ říká doktorka Málková.

„Potraviny a jídla, která se naučíme jíst v dětství, máme pak sklon jíst po zbytek života. To platí i pro způsob našeho mlsání.“

Jídlo jako duševní doping

Jídlo se stalo v průmyslově vyspělých zemích tak dostupné jako nikdy v historii lidstva. Lidé už nemusejí tvrdě bojovat o to, aby se dostatečně zasytili, jako tomu bylo po dlouhá staletí.

Dnes si mohou vybrat z tak široké nabídky potravin, že ji často nejsou schopní ani obsáhnout, natož ochutnat. Nejde o pouhé ukojení hladu, jde daleko víc o požitek z jídla a o emoce vůbec.

Jídlo se navíc stalo duševním dopingem, oblíbeným způsobem, jak relaxovat, případně jak kompenzovat psychické problémy. A to představuje riziko.

Nezdravé nejsou potraviny, ale jejich množství

Je jasné, proč má čokoláda větší úspěchy u konzumentů než třeba mrkev. Má rafinovanější chuť, která kombinuje cukry i tuky. Víc nás také zasytí a víc nám zvedne hladinu přenašečů mozkových vzruchů.

Pokud ji však nebudeme jíst jako delikatesu, ale jako prostředek na snížení psychického napětí, samoty, smutku nebo třeba pocitu křivdy, stane se z ní problém.

Hrozí, že ji začneme jíst v dávkách, které nelze označit za rozumné, což se projeví na naší váze. A takhle to můžeme mít s řadou dalších dobrot, které obsahují spoustu kalorií. Problém pak není v tom, že by potraviny byly až tak nezdravé, ale v tom, že jich jíme příliš mnoho, protože nezvládáme své pocity.

Užitečná knížka

Aby jídlo bylo vaší radostí, a ne starostí. Tak se jmenuje kniha, která vám může pomoci v tom, abyste negativní emoce zvládali jinak než pomocí jídla, tedy zdravěji a efektivněji. Vyšla v elektronické podobě a napsala ji psycholožka Iva Málková.