Narodila se před 49 lety v Glostrupu, studeném a nevzhledném předměstí Kodaně. Rodiče, Hans Vestager (nar. 1945) a Bodil Tybjergová (nar. 1946) jsou oba politicky angažovanými protestantskými faráři a jablko nepadlo daleko od stromu.

Už jako třicetiletá se stala ministryní pro církevní záležitosti, ale proslula zejména jako vicepremiérka a ministryně vnitra a hospodářství ve vládě Helle Thorning-Schmidtové.

Do vysoké politiky vstoupila Margrethe Vestagerová už jako třicetiletá.

Do vysoké politiky vstoupila Margrethe Vestagerová už jako třicetiletá.

FOTO: Profimedia.cz

Dokonce natolik, že se stala přímou inspirací pro postavu fiktivní předsedkyně vlády Birgitte Nyborgové v temném severském seriálu Vláda (Borgen), který se vysílal ve třech sériích v letech 2010 až 2013. Ten největší věhlas jí ale televize nezařídila.

Ten přišel teprve nyní, kdy jí ve funkci eurokomisařky (od 1. listopadu 2014) došlo, že některé z gigantických nadnárodních firem se proměnily ve zcela nekontrolované korporace, které si z daňových přiznání dělají cár papíru. A ona že je tu proto, aby je zastavila.

Tažení proti obrům

Býka popadla za rohy odvážně. Loni nařídila společnosti Apple, aby v Irsku doplatila ušlé daně ve výši 13 miliard eur (334 mld. Kč). Technologický gigant podle ní využíval nelegálních daňových prázdnin, a opatřoval si tak neoprávněné zvýhodnění v hospodářské soutěži. Generální ředitel společnosti Apple Inc. Tim Cook se nechal slyšet, že je to „totální politická zhovadilost“.

Ale Vestagerovou neodradil. V květnu „napařila“ společnosti Facebook pokutu 110 miliónů eur (2,8 miliardy Kč) za to, že Evropskou komisi úmyslně uvedla v omyl ohledně převzetí platformy WhatsApp.

FOTO: Profimedia.cz

V červnu uložila Googlu doplatit 2,42 miliardy eur (62 mld. Kč) za to, že zneužívá své pozice dominantního vyhledávače na webu k propagaci vlastních prodejních služeb. A v říjnu kanonáda pokračovala: online obchod Amazon musí uhradit 250 miliónů eur (6,4 mld. Kč) za nelegální daňové úniky.

Těsně před Vánoci se vrhla s hloubkovou prověrkou na přístup nizozemských daňových úřadů ke společnosti Inter IKEA. Kamenem úrazu jsou dvě daňová rozhodnutí z minulých let, která firmám z koncernu umožňovala platit na daních méně.

„Všechny společnosti, ať už malé, či velké, nadnárodní, nebo jiné, by měly na daních platit to, co mají. Členské země nemohou nechat vybrané firmy platit menší daně, nebo jim umožňovat umělý přesun zisků jinam,“ shrnula své krédo Vestagerová.

Mezitím se ukázalo, že se Irsko do vyrovnání s firmou Apple podezřele nehrne, a tak Margrethe pohrozila Dublinu popohnáním před Evropský soudní dvůr. A prý irskou vládu klidně nechá uhradit úroky z prodlení ze zmíněných 13 miliard eur.

Ani z Obamy si nic nedělala

„Obři“ kolem Vestagerové zatím našlapují opatrně. Vedení Googlu v prohlášení uvedlo, že s eurokomisařkou „zdvořile nesouhlasí“. Prý jí negativní informace podstrčil konkurent Microsoft, což ostatně tvrdíval i exprezident Barack Obama. Evropskou pomstychtivost podle něj živila závist a neschopnost konkurovat americkým vizionářům.

Vestagerová se jeho námitkami odmítla zabývat. „V tom, co děláme, není pro politiky místo. Nemusejí vůbec poslouchat mě, ať poslouchají soudce a jejich verdikty. Tam je měřítko, před kterým musíme obstát. Nejde o to, jak se cítím a co si myslím, jde o právní čistotu,“ říká. Ze stejného důvodu se nesetkala s jediným lobbistou, kterých je kolem technologických gigantů plno.

S předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem

S předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem

FOTO: Profimedia.cz

Zase tak osamělá není

Vestagerová tvrdí, že její osmisetčlenný tým vůbec není motivován osobním přesvědčením, národnostmi či zájmy. „Nikdo u nás nemá na nikoho spadeno. Jde jen o aplikaci pravidel rovné soutěže, která otcové zakladatelé vetkli před šedesáti lety do zásad Evropské unie,“ argumentuje.

Její osobní digitální návyky však ukazují, že chytrým mobilům a sociálním sítím příliš nevěří. Jako vyhledávač na webu důsledně používá málo známý DuckDuckGo, který si neukládá žádná osobní data o svých uživatelích. „Cookies“ prý maže ze svého počítače „víckrát za týden“ a webovou kameru má přelepenou páskou. Co kdyby ji někteří z nepřátel „probudili“ a poohlédli se u ní doma.

Což o to, rodinu má početnou, s manželem Thomasem Jensenem, učitelem filozofie a matematiky na gymnáziu, vychovávají tři dcery - Marii, Rebeku a Ellu.

Co vše dáváme Facebooku

Letos v lednu si chtěla otevřít facebookový profil, ale na rozdíl od většiny lidí si důkladně prostudovala smluvní podmínky. „S údivem jsem četla, že jim přenechávám veškerá práva jakkoli používat má osobní data včetně mých osobních snímků. A i kdybych účet opustila, pořád by měl Facebook volnou ruku dělat si s tím vším, cokoli se mu zlíbí,“ říká nevěřícně.

Přesto Facebook neodmítá, tvrdí jen, že na webové titány musí dopadnout trest za zneužívání soukromí jejich klientů.

„Čtyři z pěti Evropanů mají pocit, že už nemají kontrolu nad svými digitálními daty. Věřte, nejde jen o to, aby fungovala společnost, ale aby také fungovalo tržní prostředí,“ říká Margrethe.

Co se týče Facebooku, tam je ochrana rovných příležitostí zcela na místě. Firma má kontrolu nad daty dvou miliard lidí, což naprosto znemožňuje jinému konkurenčnímu podniku spustit něco podobného.

Strach z odvety? Kdepak

Odtud je už jen krůček ke zneužití v politické propagandě. Vestagerová registruje obavy ze zneužití sociálních sítí ve volbách, ať už amerických prezidentských, či jiných.

Její úřad má spadeno hlavně na tzv. „temnou poštu“, tedy politickou reklamu zaměřenou výhradně na klienty, aniž by ji kdokoli jiný mohl vidět – a kontrolovat.

„Nikdo se pak nebude muset zodpovídat, že nesplnil sliby. Směřujeme k privatizaci veřejné debaty,“ varuje eurokomisařka.

Komisařka tvrdí, že daně by měli platit všichni. Tím si logicky získává mezi lidmi popularitu.

Komisařka tvrdí, že daně by měli platit všichni. Tím si logicky získává mezi lidmi popularitu.

FOTO: Profimedia.cz

Tyhle výroky jsou ovšem vodou na mlýn pokutovaných firem, které hněvivě zdůrazňují, že Vestagerová není beze zbytku neutrální a přece jen jí jde o politické cíle. A není vyloučeno, že se jí nějakým způsobem pomstí.

Bojí se, že jí „obři“ vrátí úder? „Ne. Zastupuji půl miliardy Evropanů. To mi dává sílu,“ odpovídá Margrethe. Špičkovým technologickým firmám, které mají nad politiky už léta náskok, Vestagerová dokazuje, že i eurobyrokrat může být pořádně agresívní štikou v rybníce a že i vizionářským poslům budoucnosti lze pěkně zatopit.