Jsi to, co jíš, ale také jak a s kým to jíš. Jídlo ovlivňuje tvou náladu, tvé zažívání i pohled na svět, píšou Victoria Clarková a Melissa Scottová v nové knize Dictators’ Dinners: A Bad Taste Guide to Entertaining Tyrants (Večeře diktátorů).

Podle autorek se mnozí z diktátorů postupem času stávali stále posedlejšími čistotou svých pokrmů. Například severokorejský lídr Kim Ir-sen (ve funkci 1946 až 1994) požadoval, aby bylo každé zrnko rýže individuálně zkontrolováno. Založil ústav, jehož jediným úkolem bylo hledat způsoby, jak prodloužit jeho život.

U většiny diktátorů se okázalé oficiální bankety radikálně lišily od jejich soukromých večeří.

Rumunský despota Nicolae Ceausescu (1965 až 1989) dráždil při zahraničních návštěvách své hostitele, protože si veškeré jídlo vozil s sebou.

Josipa Broze Tita, hlavou Jugoslávie v letech 1953 až 1980, šokoval tvrdošíjným trváním na tom, že svou zeleninovou šťávu musí pít brčkem. Chtěl tak získat jistotu, že neobsahuje žádné pevné kusy.

Většina diktátorů pocházela ze skromných poměrů, není proto divu, že okázalé oficiální bankety se radikálně lišily od jejich soukromých večeří. Tito například nade vše miloval škvarky, zatímco Ceausescu si doma nejvíce pochutnával na celém dušeném kuřeti - včetně pařátů a zobáku.

Portugalský zbožně katolický despota António de Oliveira Salazar (1932 až 1968) miloval sardinky, které mu připomínaly jeho dětství prožité v chudobě. Rád před ostatními vzpomínal, jak se jako malý klučina musel se svým sourozencem dělit o jednu jedinou rybu.

Kaddáfí větry neřešil

Adolf Hitler (1933 až 1945), Mao Ce-tung (1949 až 1976) a Benito Mussolini (1922 až 1943) brzy zjistili, že jejich postavení s sebou přinášelo i povinnosti, které značně poznamenaly jejich trávicí systém.

Führer trpěl například chronickou plynatostí, což bylo možná jedním z důvodů, proč se stal vegetariánem.

„Byla to ta nejlahodnější čerstvá jídla, od chřestu po papriku a hrášek servírované s rýží a saláty,“ vzpomíná jedna z žen Hitlerova týmu ochutnávaček, které musely všechny pokrmy okusit, aby bylo jasné, že nejsou otrávené. Nacistického vůdce ale plynatost zřejmě sužovala dál, protože umožnil lékařům hledajícím lék, aby na něm vyzkoušeli 28 různých lektvarů včetně výtažku ze stolice bulharských rolníků.

Adolf Hitler s partnerkou Evou Braunovou

Adolf Hitler s partnerkou Evou Braunovou

FOTO: Profimedia.cz

Hitler také často trápil své spolustolovníky tak otřesnými příběhy z ukrajinských jatek, že masožravci nebyli schopni své pokrmy dojíst.

Na opačné straně spektra byl bývalý libyjský diktátor Muammar Kaddáfí (1969 až 2011), kterého jeho plynatost ani za mák nevzrušovala. „Během jednoho našeho 40minutového rozhovoru velmi hlasitě pouštěl větry a ani v nejmenším se nepokoušel to zakrýt,“ prozradil reportér stanice BBC John Simpson.

Zatímco italského duceho nacističtí lékaři uprostřed druhé světové války upozornili, že trpí nebezpečnou zácpou, otec čínského komunismu, vášnivý milovník masa, musel naopak často vyhledávat záchod.

„Jím hodně a také hodně vyměšuji,“ chválil se Mao v dopise jednomu ze soudruhů. Později, když přijel na návštěvu SSSR, ho ale humor přešel, protože i on začal trpět zácpou. Důvodem bylo, že v Moskvě neměli turecké záchody, na které byl z domova zvyklý.

Nepostradatelní ochutnávači

Josif Vissarionovič Džugašvili alias Stalin (1922 až 1953) se na své dače v Kuncevu vyžíval ve stolech prohýbajících se nejrůznějšími gruzínskými pochoutkami. Obzvláště miloval tzv. satsivi, což je opečené kuře v ořechové omáčce servírované za pokojové teploty.

Tyto večírky trvající často až šest hodin od jedenácti večer do pěti do rána se také staly určitou formou mučení a šikanování vzhledem k tomu, že každý se povinně musel účastnit pijáckých soutěží, zpěvu a tance.

Kvůli přílišnému pití, paralyzujícímu strachu a krutému popichování pozdější generální tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov nedokázal během jednoho z těchto banketů udržet moč, zatímco Tito držel krok s neustálými přípitky jen díky tomu, že se vyzvracel do rukávu svého saka.

Generál Idi Amin, přezdívaný řezník z Kampaly

Generál Idi Amin, přezdívaný řezník z Kampaly

FOTO: Profimedia.cz

Despotové Jean Bédel Bokassa (1966 až 1979) ze Středoafrické republiky, Idi Amin (1971 až 1979) z Ugandy nebo Francisco Nguema z Rovníkové Guiney (1968 až 1979) si podle svědků zase pochutnávali na lidském mase.

Bokassa jej podle svého kuchaře například miloval dušené s rýží a flambované ginem.

Diktátoři, více či méně paranoidní, se také nevyhnutelně spoléhali na ochutnávače. Hitler měl například po dobu celé války po svém boku již zmíněný tým 15 degustátorek a nic nesmělo na jeho stůl, dokud neuplynulo 45 minut od doby konzumace pokrmu, a ženy zůstaly naživu.

Diktátoři si služeb ochutnávačů vysoce cenili. Bývalý irácký tyran Saddám Husajn například nechal zbít a uvrhnout do vězení svého syna Udaje za to, že jednoho z nich zabil. Ceausescu zase nikdy necestoval bez vysoce postaveného člena tajné policie Securitate, který byl taktéž chemikem vybaveným mobilní laboratoří na testování potravin.

Co naplat, ale ani ty nejmocnější z despotů nakonec všechna preventivní opatření a degustátoři světa nezachránili. Všichni zemřeli - a mnozí násilnou smrtí.