Chybí vám ještě něco k úplné spokojenosti?

Doufám, že budu mít dlouho hodně sil, a nejen já, si své životní štěstí v této prapodivné době udržet. Zdálo by se, že nic už člověku neschází, ale vzhledem k tomu, že dnes a denně vidím kolem sebe tolik nespokojenosti, zloby, zášti a nemocí, přeju si, ať nás všechny tyhle negace a neduhy obejdou. Vždyť pevného zdraví a radosti v životě nikdy není dost. A když není zdraví, není štěstí.

Vím, že vás do miminka léta tlačila maminka. Ta musí být v sedmém nebi, že?

Ano, občas se zeptala, kdy jako hodlám ty děti mít. Má odpověď na to vždy byla - až potkám toho pravého. Přiznám se, že jsem sama už trochu pochybovala, jestli to zvládnu.

Kde jste se potkali s manželem?

Na jednom hudebním festivalu. Má rád hudbu, víno i zpěv vlastně tak jako já.

Čím vás zaujal?

Odvahou, rozhledem, výškou, barvou hlasu a svým ostrovtipem.

Před dvěma lety se vdala za Radka Voneše. Svatba se konala v kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna.

Před dvěma lety se vdala za Radka Voneše. Svatba se konala v kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna.

FOTO: soukromý archív Ilony Csákové

Měl tušení, jaký je život se zpěvačkou?

Myslel si, že ví, ale byl překvapen. Mnou, jak jsem normální, a bulvárem, jak zkresluje a poskytuje zavádějící informace.

V čem jste se musela přizpůsobit vy?

Já jsem byla na změnu připravená, takže jsem nic zásadně řešit nemusela.

Rozumíte jeho profesi?

Absolutně ne. Stačí, že tomu rozumí on. Když mě něco zajímá, tak se ho zeptám. Radek je výrobním ředitelem ve firmě Šmeral Brno, a. s.

Vaše maminka bydlí v Chebu a vy v Brně. Jak často své vnoučky vidí?

Podle toho, jaké je roční období. Je totiž zimomřivá a u nás v domě je jí chladno, takže k nám zavítá spíš v létě a na delší dobu. Po Štědrém večeru jedeme my za ní, protože mám v Chebu na Štěpána vystoupení na náměstí u Špalíčku. Tak si hošíky opět užije a oni ji.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Jste tváří projektu Spokojené děti, který podporuje rodiny handicapovaných dětí, dokonce jste pro něj napsala oficiální píseň. Po kolika letech jste opět skládala?

Skoro po šesti. A je fajn zjistit, že mě múzy pořád líbají. Píseň se jmenuje Klíč k zázraku. Krásně a něžně ji otextoval Jan Budař. Mimo jiné tento neziskový projekt, jehož jsem patronkou, vymyslela moje dlouholetá kamarádka Aneta Stolzová, která má sama postiženou holčičku. Chce pomáhat a hlavně poskytovat informace rodičům handicapovaných dětí, aby se mohli a měli kde a jak zorientovat.

Proč jste zvolila zrovna tento projekt?

Od té doby, co jsem se stala matkou, mám pocit, že není nic důležitějšího než mít zdravé děti. A obzvlášť v dnešní době je to téměř zázrak. Aneta mě oslovila, jestli bych se k ní nepřidala, neboť s ní její osud prožívám a sdílím od začátku. A také cítím, že můžu být v tomto směru užitečná.

Stále patříte mezi královny popu, zpívala jste Felixovi Slováčkovi na oslavě 70. narozenin. Jsou teď setkání s kolegy jiná než předtím?

Časy se mění, co bylo, už není - jak zpívám v jedné písničce. I když některé kolegy vidím velmi ráda, jsou setkání s nimi o něco rychlejší a výstižnější, není už tolik času jako dříve, když jsme byli svobodní a bezdětní. Řekneme si pár věcí, méně či více podstatných, a rozjedeme se do svých domovů za rodinami. Aspoň já to tak mám.

Kdo vám pomáhá s hlídáním, když musíte mimo Brno?

Většinou se prostřídají Radkovi rodiče s ním a taky nám vypomáhá jedna naše skvělá kamarádka Terezka, kterou kluci milují stejně tak jako babičku a dědu. Takže se mi s tímto pocitem, že kluci budou v pohodě a v bezpečí, odjíždí lépe.

Na květnovém galakoncertu Felixe Slováčka, který v pražské Lucerně slavil sedmdesátiny, si s chutí zazpívala.

Na květnovém galakoncertu Felixe Slováčka, který v pražské Lucerně slavil sedmdesátiny, si s chutí zazpívala.

FOTO: soukromý archív Ilony Csákové

Odjakživa se za prací jezdí na západ. Vy jste to vzala v protisměru.

Já musím mít vždy něco extra! (směje se) Moje profese mě baví, a tak se jí držím. Jsou ale věci, které se nedají naplánovat nebo do detailu promyslet. Já šla do Brna zkrátka za láskou, za štěstím, jak zpívá božský Karel Gott. Vždycky jsem jezdila po republice za prací, takže mi cestování není cizí, jen se mi o trochu hůř odjíždí od dětí.

Hrajete ještě v muzikálech?

Ty jsem teď na chvíli pověsila na hřebík.

Co kdyby přišla nějaká nabídka z Brna? Tam je výborná muzikálová scéna.

Myslím, že ještě nenastala vhodná konstelace.

Do Brna za kapelou jezdí i Tereza Černochová. Nespojíte síly?

Tak jako proletářky všech zemí? No, navrhnu to Tereze, schválně, co ona na to. Už teď máme mnoho společného - například basáka - a o base a bubnu se přece říká, že tvrdí rytmus, a to je základ.

 Jak jste se po porodech změnila?

Úplně celá, fyzicky i mentálně. Kila navíc mě neminula a hormony mnou docela cloumaly. Ale jsem z toho venku. (ťuká na dřevo) Zklidnila jsem se a kil se pomalu, ale jistě zbavuji. Hlavně dietou a cvičením pilates. Připadám si, jako bych objevila Ameriku. Jestli vás něco bolí a potřebujete najít ztracenou formu, doporučuji právě tohle cvičení.

Cítíte se v roli matky dobře?

Ani jsem netušila, pro co jsem byla stvořena a že mi to tak půjde. Příroda to uměla dobře zařídit. Vedou mě pudy, instinkty, ale hlavně láska. Jediné, co mi zatím hlava nebere, je, že tento pocit, včetně dalších, budu mít už do konce života.

Čím vás Daniel a Dominik překvapují? Zpíváte jim?

Daniel trochu na Dominika žárlí, a tak je přítulnější jako nikdy předtím. Přijde ke mně, položí mi hlavu do klína a říká, že se za mě modlí, protože mě má rád. Dominik mi kupříkladu visí na rtech, když mu zpívám, a vyloženě písničky a říkanky miluje. Pohupuje se v kolínkách a něco si žvatlá, to asi zpívá po svém. To jsou okamžiky, kdy dojetím pouštím slzu a pro které stojí za to žít. Promiňte mi trochu toho patosu.

Na vnoučata jsem čekala až do sedmdesáti! prozradila „hlídací“ babička Marta. Na svoji tchyni zpěvačka nedá dopustit.

Na vnoučata jsem čekala až do sedmdesáti! prozradila „hlídací“ babička Marta. Na svoji tchyni zpěvačka nedá dopustit.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Jaké bývají Vánoce u „Vonešů“? Máte je ráda?

Odjakživa Vánoce miluju, a obzvlášť poslední roky. Manžel vždy přiveze z našeho lesa megaborovici, kterou zdobíme v předvečer Štědrého dne, aby měli kluci ráno milé překvapení. Baví mě zkrášlovat dům i zahradu. Už se chystám do svého oblíbeného zahradnictví nakoupit speciální výzdobu. Letos vše budu ladit do zelené a červené barvy. Prostě čím jsem starší, tím více si Vánoce užívám, a to díky dětem. Není kouzelnějšího času. (Rozhovor proběhl před Vánoci - pozn. red.)

Dominik se spokojí se sunarem, ale Daniel už je náročnější. Co u vás bude na Štědrý večer na stole?

Krůtí řízky, kapr a bramborový salát. A rybí polévka. Jako zákusek vánoční cukroví, jsme skromní, stačí dva tři druhy. Takže klasika. A Dominik už náhodou jí řízek najemno nakrájený s bramborovou kaší, kterou dostane s Danielem místo bramborového salátu. Žádný sunar!

Jaké vánoční zvyky jste si přinesla z původní rodiny?

Rozkrajuji s Dandou jablko a já přes den držím půst. Vloni jsme si pouštěli i svíčky ve skořápkách. A taky miluju vánoční koledy.

Zdědil Daniel geny spíš po vás, nebo po otci?

Je otiskem nás obou. Od grimas až po chůzi. Ještě se, jak říká moje mamka, pořád vybarvuje. Myslím si, že nás bude dlouho překvapovat.

Dominik se vám velmi podobá. Který ze synů vám dává víc zabrat?

Ano, mladší syn je více po mně. Dávají nám zabrat nastejno, i když musím podotknout, že kluci jsou zatím hodní. Tak uvidíme, co nám ještě předvedou.

Vždycky jste takhle šťastná nebyla. Bydlela jste sama v pražském podnájmu. Jak jste tehdy samotu překonávala?

Buď jsem byla sama doma, nebo s přáteli na víně, podle momentálního stavu duše, nebo v práci. Nebylo to ideální, ale i tohle období bylo k něčemu dobré.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Chodila jste také ke kartářce?

Velmi sporadicky, i když jsem se o ezoteriku zajímala, nebyla jsem a nejsem moc velký příznivec věšteb. Přitom mě zajímá a fascinuje budoucnost, co bude za padesát sto let, ale já bych nesnesla vědomí toho, že mi něco ovlivňuje podprahově nebo vědomě život. Stačí, že vám do života už zasahuje systém a jeho pravidla.

Jak nastal obrat k lepšímu? Musela jste něco pochopit?

Ano, pochopila jsem, že svět nezměním a že mi čas tančí kvapík a já chci být matkou, neboť mi to příroda dala za domácí úkol. Taky jsem musela přistát trochu na zemi, abych potkala muže, který mi bude rozumět, a ne že se vyleká hned poté, co mu budu vyprávět o tom, že pyramidy jsou energetické stroje a že jsem to viděla před sedmi lety při meditaci.

Máte čas na své koníčky? Myslím hlavně vaši oblíbenou ezoteriku, sbírku kamenů a tajemné knihy.

Tak tohle všechno jsem taktéž na chvíli pustila k vodě. Jako každý koníček stojí i ezoterika spoustu času, a toho já teď nemám nazbyt.

Vždycky jste chtěla prozkoumat svůj rodokmen. Už jste se k tomu dostala?

Jednou jsem se do toho pustila, ale neúspěšně. Cítím, že mě k tomu časem dokopou kluci. A taky si myslím, že není od věci znát svůj původ. U nás v rodině se traduje, že jsme potomci Matúše Csáka Trenčianského, tak uvidíme, co jednou zjistím.

Kam vedou kořeny vašeho muže?

Co vím, tak rodiče jeho maminky byli sedláci. Měli statek, lesy, pole a hodně práce kolem toho.

Řekněte ještě na závěr své přání…

Nevím, jestli by měl člověk prozrazovat svá přání a své sny takhle veřejně, a proto si je nechám pro sebe. Co můžu ale přát veřejně jak sobě, tak i ostatním, je mnoho zdraví a životní pohody.