Spolužáky děti potřebují i o prázdninách

„Blízká a pozitivní přátelství jsou jedním z důležitých faktorů úspěšného vzdělávání,“ je přesvědčená pedagožka a vědkyně Laurie Futtermanová. „Je to fascinující koncept, který mají rodiče i pedagogové, včetně mě, tendence přehlížet.“

Jde totiž o to, že rodičovská podpora je jen jednou částí daleko složitějšího a komplexnějšího procesu. Rodiče se se svými dětmi učí, zařizují jim doučování, radí se s pedagogy, vybírají jim vhodné školy a v ideálním případě dětem i naslouchají a zajímají se, co se ve škole děje. Účel je jasný, zajistit jim úspěch v budoucnosti. Ukazuje se ale, že pouze jejich role nestačí.

Podle studie Kalifornské univerzity z roku 2010 může být vedle rodičovské úlohy, úrovně školy a vlastních schopností žáka tou poslední chybějící ingrediencí k úspěchu právě dobrý kamarád či kamarádi.

„Někdo, kdo se potí nad stejným úkolem nebo testem a stěžuje si na stejného učitele,“ uvádějí autoři studie.

A proč jsou tak důležití? „V důsledku pak děti s kamarády ve třídě mívají lepší postoj ke škole a učení samotnému. Ve zkratce řečeno, děti z přátelství velice profitují,“ vysvětluje výzkumná pracovnice Millie Ferrerová.

Rodiče obvykle nechtějí mít jen úspěšné dítě, ale také šťastné. Spolužáci, kteří jsou zároveň dobrými kamarády, k tomu mohou přispět nejen vzájemnou podporou a sdílením stejných starostí, pomáhají si navíc navzájem vybudovat lepší sebevědomí.

Je to jednak tím, že dítě ví, že je pro kamaráda nebo kamarády důležité. V kolektivu kolikrát stačí jedna spřízněná duše a dítě si připadá mnohem více jako jeho součást. Pocit, že mezi své vrstevníky opravdu patří, je velmi důležitý.

A pak je tu samozřejmě prostá radost z přátelství. Na kamaráda se přece těšíte, je s ním zábava, čas s ním nepovažujete za ztracený. Něco takového dokáže škole dodat na zajímavosti opravdu zásadně.

Nehledě na to, že taková přátelství nezřídka přetrvají až do dospělosti. Co víc si tedy přát...

Proto těm, kteří mají kamarády především mimo školu, taková ingredience citelně chybí. Faktem je, že pro školáky není snadné tvořit přátelství během desetiminutových přestávek.

O tom, že dnešní děti už obvykle nechodí samy do školy a ze školy ani neběhají po vyučování kolem domu s partou, ve které se mísí spolužáci s dětmi z okolí, se napsalo již mnoho. Byly to příležitosti, kdy si děti přirozeně cestou ze školy mohly důkladně popovídat, utužit vztahy hrou i drobnými lumpačinami...

Omezení zavedená kvůli koronaviru v posledním roce a půl to školákům ještě víc ztížila.

„I když většina dětí potkává své nejbližší kamarády ve škole, dynamika se postupem času mění, myslí si pedagožka Futtermanová. Samostatné učení zabírá stále více času.

„Najít nejlepšího kamaráda dnes není snadné. Když se děti snaží navázat silná přátelská pouta, může se jim do cesty postavit spousta překážek.”

Mnoho dětí samozřejmě v době koronavirových opatření pokračovalo ve svých kamarádstvích díky internetu, ale výzkumy naznačují, že vztahy udržované pouze v online prostoru bývají spíš povrchnější. Jak jim tedy mohou rodiče pomoci zase navázat lepší a hlubší přátelství?

Kromě hraní na hřišti nebo vzájemných návštěv je pro děti zážitkem i to, když jsou bez rodičů. Letos je enormní zájem o tábory, ať už o ty klasické v kempu a v přírodě, kde děti přespávají, nebo o ty příměstské, jež jsou často zaměřené na určité aktivity a ze kterých se děti vracejí navečer domů. I to je dobrá příležitost, jak dát spolužáky na pár dní dohromady i o prázdninách.

„U nás na táboře se sejdou děti, které se znají ze školy,“ uvádí konkrétní příklad Katarína Prevandarčíková z pražské Scio školy, která příměstský tábor pro své žáky pořádá. Sejdou se ve společnosti spolužáků, když už ne ze stejného ročníku, tak alespoň těch, kteří jsou o rok dva výš nebo níž.

„Právě v tom vidíme přínos zvláště v této době, kdy se děti nemohly moc potkávat. Teď mají příležitost se setkat bez učebního tlaku.“

Zato s rodiči letos trávila většina školáků enormní množství času. „Mám pocit, že si to děti letos víc užijí bez kontroly rodičů. Myslím, že o tábory je takový zájem, protože to děti vrátí do normálu a připomene jim to normální svět. Děti samy si tolik neuvědomují, co všechno jim poslední rok vzal.“

Podle Prevandarčíkové je sblíží i to, že budou muset spolupracovat a spoléhat jeden na druhého. „Idea našeho příměstského tábora je v duchu Scio.“ Soukromá škola nabízí svým žákům respektující přístup a hledání vnitřní motivace.

„U nás nebudou mít moc řízeného programu, spíš hodně výletů a aktivit, při kterých mohou rozvíjet kompetence jako samostatnost nebo plánování.“ V podstatě se děti učí, jak tyto věci řešit samy a s pomocí vrstevníků.

Tábora se navíc podle pedagožky mohou účastnit i prvňáčci, a to jak současní, kteří se letos ve škole opravdu neměli šanci příliš poznat, tak ti budoucí. Ulehčí jim to první den ve škole - budou se mít na koho těšit a budou klidnější.

Některé děti jsou prostě stydlíni a dovést je do kolektivu samo o sobě nestačí. Psychoterapeutka a autorka Susan Stiffelmanová upozorňuje, že každé dítě má vlastní temperament, což je třeba respektovat. V tomto případě už tím, že se vyvarujete následujících postojů:

Některé děti se se svými trápeními svěřují, jiné naopak mlčí. Možná si nejste jistí, jestli má vaše dítě někoho, s kým si rozumí, nebo máte obavy, že se kamarádí s někým, kdo na něj může mít špatný vliv. Co v takovém případě dělat?

Může se vám hodit na Firmy.cz: