V první řadě by si rodiče měli uvědomit, že se u dospívajících mění sociální vazby. Zatímco jako malí chodili se svými problémy prvotně za rodiči, v období puberty upřednostňují kamarády. A není za tím nic špatného. V dospívání jednoduše přátelé hrají prim a zákazy v tomto směru nefungují, naopak vztahy jako takové narušují.

Je to součástí přirozené vývojové fáze, kdy si mladí hledají své místo na zemi bez všech ochranných zón svých nejbližších. Ze všeho nejvíc touží po nezávislosti a osamostatnění, a tak se učí, jak na to. Samozřejmě ne vždy období poznání probíhá dle společenských norem. Určitá forma rebelství jen napomáhá v hledání vlastních životních postojů.

„Rodiče mohu uklidnit, veškeré hodnoty, které svým dětem vštěpovali do 11 let věku, v dětech zůstanou, a jakmile přejde období puberty, opět začnou ovlivňovat jejich život,” vysvětluje na svém blogu terapeut Christopher Smith.

Klíčem ke všemu je otevřený dialog

Mnoho rodičů se v tomto období ptá, proč je jejich potomci tolik nenávidí? Kdyby je přeci měli rádi, tolik by jim neubližovali...

„Realita ale může být opravdu jiná, než se na první pohled zdá. Rodiče nikdy nesmí dát na své okamžité dojmy, je zapotřebí potlačit své vlastní ego a snažit se s puberťákem vést otevřený dialog. Nevnucovat mu své názory, životní zkušenosti, ale dát mu najevo své pocity,” doporučuje Smith.

Dobrý rodič nemusí být středem života svých dětí. Dobrý rodič musí vědět, že jsou jeho děti v bezpečí a vyrůstají z nich zodpovědní a zdravě sebevědomí dospěláci. To je pro utváření harmonických vztahů v rodině to nejdůležitější.